Jak zvládat úzkosti a panické ataky? Tipy nejen pro pečující.

Jak zvládat úzkosti a panické ataky? Tipy nejen pro pečující.

Péče o osobu s demencí nebo chronickým onemocněním může být nesmírně obohacující, ale také velmi stresující. Úzkost pečovatelů je běžnou zkušeností lidí, kteří pečují o své blízké, a může být náročné ji zvládnout. V tomto článku se zaměříme na příznaky úzkosti a jak může ovlivnit vaše zdraví. Přidáme také tipy a strategie, které vám pomohou úzkost zvládnout.

Co je úzkost pečujících osob?

Pečovatelská úzkost je typ úzkosti, kterou lidé zažívají, když jsou zodpovědní za péči o blízkou osobu. Tato úzkost může být způsobena řadou příčin, například obavami o zdraví osoby, o kterou pečujete, pocitem zahlcení pečovatelskými povinnostmi nebo pocitem izolace a nepodpory. Pečovatelská úzkost a zátěž může být obzvláště častá u lidí, kteří pečují o osobu s demencí, protože mohou čelit dalším výzvám, jako jsou potíže s komunikací s jejich milovanou osobou nebo zvládání náročného chování.

Účinky úzkosti na zdraví pečovatele

Pokud jste pečovatel, který zažívá úzkost, je důležité vědět, že se může negativně projevit na vašem zdraví. Výzkum ukázal, že úzkost může vést ke zhoršení kognitivních funkcí, zejména v oblastech, jako je pozornost a rychlost zpracování informací. To znamená, že pokud prožíváte úzkost, může být pro vás obtížnější vykonávat pečovatelské úkoly, což může situaci ještě více zhoršovat.

Panické a úzkostné ataky

Nároky spojené s péčí, jako je podávání léků, plánování schůzek a řešení nepředvídatelného chování, mohou způsobit, že se pečující osoby cítí přetížené a vystresované. Atak úzkosti může být vyvolán nahromaděným stresem, obavami a frustrací, zatímco záchvaty paniky mohou být vyvolány náhlými pocity strachu nebo paniky souvisejícími s pečovatelskými povinnostmi. Pečovatelé mohou během těchto záchvatů pociťovat fyzické příznaky, jako je bušení srdce, pocení a dušnost, což může péči ještě více ztížit. Je důležité, aby pečovatelé vyhledali podporu a zdroje pro zvládání stresu a úzkosti a upřednostnili vlastní péči o sebe, aby se tyto záchvaty nestaly chronickými a neovlivnily jejich celkové zdraví a pohodu.

Tipy, co při panické atace dělat:

  • Hluboké dechové cvičení: Pomáhá regulovat srdeční tep a zklidnit mysl. Nadechněte se na 4 sekundy, zadržte dech na 7 sekund a vydechněte na 8 sekund.
  • Postupná svalová relaxace: Napněte a poté uvolněte svaly od prstů na nohou až po hlavu. Soustřeďte se na pocity napětí a uvolnění.
  • Vizualizační cvičení: Představte si, že se nacházíte v uklidňujícím prostředí, například na klidné pláži nebo v lese. Soustřeďte se na pohledy, zvuky a pocity tohoto prostředí.
  • Zabývejte se sebepoznáváním a péčí o sebe sama: Cvičte, dostatečně spěte, cvičte mindfulness nebo meditaci a věnujte se činnostem, které přinášejí radost nebo uvolnění.

Zvládání paniky na veřejnosti:

  • Najděte si klidné a bezpečné místo: Koupelna, prázdná místnost nebo dokonce vyjití ven může pomoci snížit intenzitu záchvatu paniky.
  • Praktikujte hluboká dechová cvičení: Pomalu a zhluboka dýchejte, abyste zklidnili svou mysl a regulovali srdeční tep.
  • Připomínejte si, že jde o dočasnou záležitost: Záchvaty paniky nakonec pominou, a tak si připomínejte, že jde o dočasný zážitek.
  • Soustřeďte se na řešení jednoho příznaku po druhém: Místo toho, abyste byli zahlceni všemi příznaky, soustřeďte se na jejich postupné překonávání.
  • Používejte pozitivní samomluvu: Připomínejte si, že jste schopni záchvat paniky zvládnout a že děláte, co je ve vašich silách.
  • Vyhledejte podporu důvěryhodného přítele nebo člena rodiny: Mít někoho, s kým si můžete promluvit nebo kdo vám nabídne ujištění a pochopení, může být užitečné při zvládání prožívání záchvatu paniky na veřejnosti.

Úzkost a panika u osoby s demencí

Úzkost a záchvaty paniky jsou u lidí s demencí běžné a mohou být vyvolány řadou faktorů, jako jsou změny rutiny, neznámé prostředí a smyslová stimulace. Tyto prožitky mohou být pro osoby s demencí obzvláště nepříjemné, jelikož jim může činit potíže sdělit své pocity nebo pochopit, co se s nimi děje. Úzkost a záchvaty paniky se mohou projevovat řadou příznaků, jako je agitovanost, agrese a neklid. Projevem můžou být i fyzické příznaky, jako je zrychlené dýchání a srdeční tep. Pečovatelé o osoby s demencí by si měli být vědomi příznaků úzkosti a záchvatů paniky a měli by podniknout kroky, které jim pomohou tyto prožitky zvládnout.

Tipy, jak pomoc při panice osobě s demencí:

  • Všímejte si příznaků záchvatu paniky nebo úzkosti u svého blízkého, jako je zrychlené dýchání, pocení a neklid.
  • Zachovejte klid a ujistěte svého blízkého, že je v bezpečí a že jste mu k dispozici, abyste mu pomohli.
  • Mluvte jemným a uklidňujícím tónem hlasu a používejte jednoduchý a srozumitelný jazyk, abyste pomohli svému blízkému pochopit, co se děje.
  • Používejte techniky odvedení pozornosti, například mluvte o příjemných vzpomínkách nebo se věnujte uklidňující činnosti, například hlubokým dechovým cvičením.
  • Pomozte svému blízkému soustředit se na dýchání tím, že mu dáte pokyn, aby se pomalu a zhluboka nadechoval a vydechoval.
  • Povzbuďte svého blízkého, aby se věnoval fyzickým aktivitám, jako je procházka nebo lehké protahování, které pomáhají uvolnit napětí a snížit úzkost.
  • Nabídněte svému blízkému uklidňující nápoj, například bylinkový čaj nebo vodu, abyste mu pomohli zůstat hydratovaný a uklidnit jeho nervy.
  • Zvažte konzultaci s odborníkem na zdravotní péči a prozkoumejte možnosti užívání léků na zvládání úzkosti nebo záchvatů paniky vašeho blízkého.

Mohlo by Vás zajímat:

Reference:

Cooper, C., Balamurali, T. B. S., & Livingston, G. (2007). A systematic review of the prevalence and covariates of anxiety in caregivers of people with dementia. International psychogeriatrics19(2), 175-195.

tLi, R., Cooper, C., Bradley, J., Shulman, A., & Livingston, G. (2012). Coping strategies and psychological morbidity in family carers of people with dementia: a systematic review and meta-analysis. Journal of affective disorders139(1), 1-11.

Bierman, E. J. M., Comijs, H. C., Jonker, C., & Beekman, A. T. F. (2005). Effects of anxiety versus depression on cognition in later life. The American Journal of Geriatric Psychiatry13(8), 686-693.

Slovník pro pečující

Slovník pro pečující

Pro pečovatele může být obtížné orientovat se v obrovském množství informací o péči o své blízké, které jsou k dispozici v článcích, přednáškách, podcastech a odborné literatuře. Jednou z hlavních překážek při porozumění těmto informacím je používání vědeckého jazyka, který může být pro neodborníky neznámý. To může ztěžovat pochopení obsahu a jeho aplikaci na vaši pečovatelskou situaci.

Proto jsme pro vás vytvořili slovníček pojmů. Slovníček může usnadnit práci tím, že poskytne definice vědeckých termínů a pojmů. Pečovatelé se slovníkem mohou lépe porozumět jazyku používanému v odborné literatuře, což jim může umožnit činit informovaná rozhodnutí o péči o jejich blízké. Slovníček může být cenným zdrojem pro každého pečovatele, který se chce orientovat ve světě vědecké literatury a zlepšit kvalitu poskytované péče.

Slovník pro pečující:

Agitovanost – stav neklidu a emočního rozrušení, který může být charakterizován fyzickou nebo slovní agresivitou, chůzí nebo křikem. Agitovanost je častým příznakem demence, který může být způsoben změnami v mozku nebo faktory prostředí.

Aktivizace – smyslem aktivizace je navození vhodných stimulačních podnětů, které pomáhají zachovávat pocit vlastní důstojnosti, radosti, uspokojení a naplnění důstojného prožívání stáří.

Alzheimerova nemoc (choroba) – progresivní onemocnění mozku, které způsobuje ztrátu paměti, úpadek myšlení a nakonec ovlivňuje každodenní činnosti.

Amyloidní plaky – abnormální bílkovinné usazeniny v mozku, které jsou spojovány s Alzheimerovou chorobou.

Behaviorální a psychické příznaky demence – příznaky, jako je agitovanost, agrese a bludy, které se mohou vyskytovat u lidí s demencí.

Beta-amyloid – peptid, který je hlavní složkou amyloidních plaků nacházejících se v mozku lidí s Alzheimerovou chorobou.

Demence – obecné označení pro pokles kognitivních schopností, který narušuje každodenní život a činnosti.

Demence s Lewyho tělísky – typ demence, která způsobuje úpadek myšlení, zrakové halucinace a pohybové problémy.

Dlouhodobá péče – péče poskytovaná lidem, kteří potřebují pravidelnou pomoc při činnostech každodenního života.

Dříve vyslovené přání – medicínsko-právní a etický institut, který umožňuje člověku předem vyjádřit svou vůli pro případ, že by se v budoucnu dostal do zdravotního stavu, ve kterém by nemohl vyjádřit svůj souhlas nebo naopak nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb.

Frontotemporální demence – skupina onemocnění, která způsobují poškození čelních a spánkových laloků mozku, což vede ke změnám chování a jazykovým obtížím.

Gen APOE – gen, který je spojován se zvýšeným rizikem Alzheimerovy choroby.

Glutamát – neurotransmiter, který hraje klíčovou roli v učení a paměti, ale v nadměrném množství může být pro nervové buňky toxický.

Hipokampální atrofie – zmenšování hipokampu, klíčové oblasti mozku, která se podílí na paměti a učení. Je běžným znakem Alzheimerovy choroby a dalších demencí.

Hipokampus – mozková struktura, která se podílí na paměti a učení a která je často postižena Alzheimerovou chorobou.

Hyperintenzity bílé hmoty – oblasti zvýšené intenzity signálu bílé hmoty na magnetické rezonanci (MRI), které souvisejí s cerebrovaskulárním onemocněním a mohou přispívat k poruchám kognitivních funkcí u lidí s demencí.

Infantilizace – zdětinšťování, např. jednání s některými dospělými, jako by byli dětmi.

Kognitivní funkce – jedny z hlavních oblastí lidské psychiky. Jejich centra jsou uložena v různých částech mozku. Prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe, jedná, reaguje, zvládá různé úkoly.

Kognitivní rezerva – schopnost mozku vyrovnat se s poškozením a nadále „normálně“ fungovat.

Mikroglie – specializované imunitní buňky v mozku, které hrají roli při obraně proti infekcím a odstraňování nečistot, ale mohou také přispívat k neurozánětu u neurodegenerativních poruch.

Mírná kognitivní porucha – pokles kognitivních schopností, který je větší, než se vzhledem k věku očekává, ale nebrání každodenním činnostem.

Mozkomíšní mok – čirá, bezbarvá tekutina, která obklopuje mozek a míchu a kterou lze analyzovat za účelem zjištění biomarkerů souvisejících s demencí.

Neurodegenerace – postupný úbytek neuronů v mozku.

Neurofibrilární klubka – abnormální bílkovinné shluky uvnitř nervových buněk, které jsou charakteristickým znakem Alzheimerovy choroby a dalších neurodegenerativních poruch.

Neuron – specializovaná buňka nervového systému, která přenáší informace pomocí elektrických a chemických signálů. Neurony tvoří základní jednotku nervového systému a hrají klíčovou roli v poznávání, pohybu a vnímání.

Neuropsychologické testování – série testů, které měří kognitivní schopnosti, jako je paměť, pozornost a řešení problémů.

Neurozánět – zánět v mozku, který souvisí s neurodegenerativními poruchami, jako je Alzheimerova choroba.

Neurozobrazování – použití lékařských zobrazovacích technik, jako je magnetická rezonance (MRI), k vizualizaci mozku.

Odlehčovací služba – odlehčovací služby jsou druhem sociální služby, které poskytuje pomoc lidem dlouhodobě pečujícím o člověka s nemocí.

Paliativní péče – komplexní, aktivní a na kvalitu života orientovaná péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo terminálním stadiu. Cílem paliativní péče je zmírnit bolest a další tělesná a duševní strádání, zachovat pacientovu důstojnost a poskytnout podporu jeho blízkým.

Pečovatelská zátěž – fyzický, emocionální a finanční stres, který zažívají pečovatelé o osoby s demencí.

Příspěvek na péči – příspěvek poskytovaný osobám, které jsou z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu závislé na pomoci jiné fyzické osoby.

Respitní péče – dočasná péče poskytovaná osobě s demencí, aby si její pečovatel mohl odpočinout.

Sundowning – fenomén, kdy jsou lidé s demencí v pozdních odpoledních a večerních hodinách zmatenější a neklidnější.

Synapse – spojnice mezi dvěma neurony nebo mezi neuronem a jiným typem buňky, kde dochází k přenosu elektrických nebo chemických signálů z jedné buňky do druhé. Synapse hrají klíčovou roli v komunikaci mezi neurony a mají zásadní význam pro kognitivní funkce.

„Synapse pruning“– proces, při kterém dochází k likvidaci synapsí (spojení mezi nervovými buňkami) během vývoje a zrání mozku.

Tau protein – protein, který pomáhá stabilizovat strukturu nervových buněk, ale může se stát abnormálním a hromadit se v nervových buňkách při Alzheimerově chorobě a dalších demencích.

Tau tangles – abnormální bílkovinné usazeniny v mozku, které jsou spojovány s Alzheimerovou chorobou a dalšími demencemi.

Terénní služba – terénní sociální práce je jednou z metod sociální práce zaměřené na pomoc lidem nacházejícím se v nepříznivé sociální situaci nebo lidem žijícím v sociálně vyloučených lokalitách.

Vaskulární demence – demence způsobená poškozením cév, které zásobují mozek kyslíkem a živinami.

Napadá vás ještě něco? Napište nám!

Mohlo by vás zajímat:

PODCAST:

Náš podcast Aloisovy otázky je určený pečujícím, rodinám s Alzheimerem, podporovatelům i široké veřejnosti. Zajímaví hosté a odborníci nám odpovídají na otázky, které rodiny s Alzheimerovou nemocí trápí, a hledají na ně odpovědi. Aloisovy otázky jim je přinesou až domů, kdekoli v České republice jsou.

YOUTUBE:

Videa se zaměřují na podporu rodinných pečujících o blízké s Alzheimerovou nemocí nebo jiným typem demence a také pro zvyšování povědomí veřejnosti. Ukazují mimo jiné v praxi, jak mohou fungovat odlehčovací sociální služby pro lidi s demencí postavené na principech Montessori, dále jsou mezi nimi i vzdělávací videa nebo osvětové prezentace a poradenství, např. série video- nebo audio-rozhovorů s odborníky v ALZHEIMER CAFÉ nebo podcastu Nadačního fondu Seňorina ALOISOVY OTÁZKY. Rodinní pečující uvítají pro své blízké také ONLINE AKTIVIZACE, arteterapii, muzikoterapii, cvičení na židlích a několik tematicky různých kognitivních tréninků.

ALZHEIMER CAFE :

Každý měsíc pořádáme ve spolupráci s Alzheimer nadačním fondem setkání Alzheimer Café. Model, který jsme přivezli z Holandska, je o pravidelném setkávání pacientů a pečujících s odborníky. Témata zdravotní, sociální, právní i psychologická a možnost sdílet své pocity s ostatními, jsou velkou úlevou a pomocí.

Týden mozku

Týden mozku

Jeden z našich nejdůležitějších a nejsložitějších orgánů v našem těle, je právě náš mozek. Mozkové a kognitivní funkce jsou strůjci našich myšlenek, emocí, pohybů a všech dalších tělesných funkcí. Náš mozek je vysoce komplexní orgán, který ještě není zcela probádaný. V moderní medicíně a psychologii je však postupně stále více možností, jak mozek zkoumat. Také proto je potřeba se zapojit do mezinárodní osvětové kampaně Týdne mozku (Brain Awareness Week, BAW).

Historie Týdne mozku

Týden mozku začal v roce 1996 jako malá kampaň ve Spojených státech. Iniciovala ji Dana Alliance for Brain Initiatives, nezisková organizace, jejímž cílem je propagovat výzkum mozku a vzdělávat veřejnost. Kampaň si rychle získala popularitu a rozšířila se na mezinárodní úrovni, přičemž první mezinárodní Týden mozku se konal v roce 1998. V současnosti se Týden mozku slaví ve více než 120 zemích světa a univerzity, výzkumné instituce a neziskové organizace pořádají tisíce akcí.

Význam Týdne mozku

Mozek je fascinující a složitý orgán a stále ještě nerozumíme všem jeho funkcím. Výzkum mozku vedl k mnoha průlomovým objevům v medicíně, psychologii a neurovědě. Pomohl nám pochopit a léčit celou řadu neurologických a psychiatrických poruch. Navzdory svému významu se však výzkumu mozku stále nevěnuje taková pozornost, jakou by si zasloužil.

 Týden mozku je přínosný pro všechny, od malých dětí až po seniory. Zvláště důležitý je pro studenty, pedagogy a zdravotníky. Z Týdne mozku mají prospěch také lidé, kteří trpí neurologickými a psychiatrickými poruchami. Iniciativa totiž pomáhá snižovat stigma spojené s těmito stavy a podporuje lepší porozumění jejich příčinám a léčbě.

Zapojení Josefa Syky

Týden mozku v České republice inicioval a založil český neurolog profesor Josef Syka v roce 1998. Profesor Syka je významnou osobností v oblasti neurovědy a jeho výzkum se zaměřuje na sluchový systém a zpracování zvuku v mozku. Publikoval více než 200 vědeckých článků a byl oceněn za svůj přínos v oblasti neurověd.

Zapojení profesora Syky do Týdne mozku podtrhuje význam neurovědeckého výzkumu v České republice i ve světě. Jeho práce přispěla k pochopení mozku a jeho funkcí a pomohla vyvinout nové způsoby léčby neurologických a psychiatrických poruch.

Program na Týden Mozku na rok 2023 můžete najít zde.

Záznamy z minulých let najdete zde.

Afázie

Afázie

Afázie je jazyková porucha, která ovlivňuje schopnost jedince komunikovat, rozumět a používat jazyk. Může vzniknout v důsledku mozkové mrtvice nebo jiného poranění mozku, ale také v důsledku demence. Ovlivňuje schopnost jedince mluvit, číst, psát a rozumět řeči.

Každý rok je demence diagnostikována u více než 3 milionů lidí. U většiny z nich se však afázie nevyskytne. Demence je obecný pojem, který označuje degeneraci mozkové tkáně. Nejčastějším typem demence je Alzheimerova choroba. Alzheimerova choroba nemusí nutně způsobovat afázii, i když může způsobovat určité poruchy řeči. Lidé s Alzheimerovou chorobou mohou mít problémy s vymýšlením slov, mohou zapomínat, co chtěli říct, nemohou dávat pozor při dlouhých rozhovorech nebo ztrácejí myšlenkové pochody.

Existuje specifický typ afázie, který je způsoben demencí – primární progresivní afázie. Primární progresivní afázie je důsledkem degenerace mozkové tkáně, konkrétně mozkové tkáně v jazykových oblastech mozku. Primární progresivní afázie je nejvíce spojena s frontotemporální demencí a Parkinsonem. To znamená, že mozek je postižen v čelních a/nebo spánkových lalocích – kde se nacházejí jazyková centra a při Parkinsonické demenci, dysfunkce bazálních ganglií, vysílá zhoršené signály do frontálních oblastí mozku. Primární progresivní afázie je typ afázie, která začíná mírnými poruchami řeči a jazyka. S postupující demencí se příznaky zhoršují. Závažnost afázie se může lišit a u jednotlivých osob se může projevovat různě. Někteří lidé mohou mít potíže s hledáním správných slov, zatímco jiní mohou mít potíže s porozuměním řeči.

Komunikace není jen povídání. Gesta, pohyby a mimika mohou vyjádřit význam nebo pomoci předat sdělení. Řeč těla a fyzický kontakt nabývají na významu, když je pro osobu s demencí řeč obtížná.

NHS

Tipy:

  • Trpělivost
    • Při komunikaci s osobou s afázií a demencí je důležité pochopit, že tato osoba může mít potíže s vyjadřováním. Pečující osoby by měli poskytnout osobě více času na odpověď a měli by se vyvarovat přerušování nebo dokončování jejích vět. Důležitá je také cvičení, trpělivost a pochopení toho, že jedinec může mít potíže s efektivní komunikací.
  • Jednoduchý a neverbální projev
    • Jednou ze strategií je používat běžná slova a vyhnout se žargonu. Když se ke komunikaci přidají i gesta a mimika, může to být stejně tak užitečné jako vizuální pomůcky, kterými mohou být obrázky a diagramy. Je také důležité mít na paměti, že afázie může ovlivnit schopnost jedince číst a psát. Je tedy důležité používat jednoduché a snadno čitelné texty.
  • Validace
    • Důležité je také uznat pocity jedince. Lidé s afázií a demencí mohou mít problémy s vyjadřováním a mohou se tak cítit frustrovaní nebo zmatení vlastními omezeními. Pečovatelé mohou pomoci tím, že uznají jejich pocity, i když jim nerozumí nebo s nimi nesouhlasí. To může pomoci vybudovat důvěru a snížit rozrušení.
  • Odborná péče
    • Kromě toho je důležité úzce spolupracovat s odborníkem na zdravotní péči, například s logopedem, a vypracovat komunikační plán, který bude přizpůsoben potřebám daného člověka. Logoped může také poskytnout terapii a školení, které pomohou zlepšit komunikační dovednosti.

Adresář logopedických pracovišť :

https://www.klinickalogopedie.cz/index.php?pg=verejnost–adresar-logopedickych-pracovist

Pomucky:

https://www.alza.cz/media/neumim-to-rict-pracovni-listy-pro-pacienty-s-afazii-d6981185.htm

https://www.logopedie-vendy.cz/knihy-6/obrazkovy-komunikacni-slovnicek/?gclid=Cj0KCQiAorKfBhC0ARIsAHDzslsrSZOmur5jvS0j8pobCN7_h7Ly-wAehMYQlw-4vIBLyWfRtG4sRU8aAocFEALw_wcB

Odkazy a inspirace:

https://www.aphasia.com/aphasia-library/what-causes-aphasia/dementia/

Doherty, K. M., Rohrer, J. D., Lees, A. J., Holton, J. L., & Warren, J. (2013). Primary progressive aphasia with parkinsonism. Movement Disorders, 28(6), 741-746.

Koga, S., Murakami, A., Josephs, K. A., & Dickson, D. W. (2022). Diffuse Lewy body disease presenting as Parkinson’s disease with progressive aphasia. Neuropathology42(1), 82-89.

Rohrer, J. D., Rossor, M. N., & Warren, J. D. (2012). Alzheimer’s pathology in primary progressive aphasia. Neurobiology of aging, 33(4), 744-752.

Syndrom vyhoření a pečovatelská zátěž

Syndrom vyhoření a pečovatelská zátěž

Syndrom vyhoření a zátěž pečujících osob je závažným problémem, který ovlivňuje také pohodu osob, o které je pečováno. Se stárnutím populace v České republice se počet osob pečujících o své blízké s demencí bude pravděpodobně zvyšovat. Je tedy nutné se zaměřit na pečující osoby, poskytnout jim oporu a předejít tak jejich syndromu vyhoření.

PhDr. Eva Jarolímová, PhD. nám v křesle Alzheimer Café vysvětlila, co je pečovatelská zátěž: „Pečovatelská zátěž je chápána v několika kontextech. Má úzký vztah k potřebám pečujícího a problematice stresu. Tato problematika je multidimenzionální odpověď na stresory, které péče přináší. Takže vlastně, každodenní stresy a negativní pocity. Často rodina racionálně ví co má dělat racionálně, ale emocionálně ne.“

Alzheimer Café 2022 červen – Zátěž pečujících o blízkého s demencí

Syndrom vyhoření se projevuje jako stav tělesného, emocionálního a mentálního vyčerpání, které je důsledkem dlouhodobého stresu. Pečovatelé, kteří zažívají vyhoření, se mohou cítit přetížení, frustrovaní a beznadějní. Mohou mít potíže s vykonáváním každodenních povinností. To může vést ke zdravotním problémům, jako jsou deprese, úzkost a chronická únava nebo syndrom dráždivého tračníku, srdeční onemocnění či reflux.

Stres při péči o milovanou osobu s demencí bývá velmi vyčerpávající. U osob s demencí může docházet k poklesu kognitivních funkcí, který vede ke zmatenosti, agitovanosti a ztrátě nezávislosti. Pro pečovatele je tak obtížné poskytovat potřebnou úroveň péče, což vede k pocitům frustrace a bezmoci. Na podporu pečujících vznikly podpůrné skupiny (např. na Facebooku), poradenství a respitní péče, ale často jsou na ně dlouhé pořadníky. Navíc demence není v České republice zatím veřejností příliš chápána, takže může být obtížné požádat o pomoc, soucit nebo pochopení. Dialog ve společnosti se však mění a přibývá zařízení, odborníků a lékařů specializovaných na demenci. Pomoc je snazší než kdy jindy.

„To co nejvíce sytí pečovatelskou zátěž je čas trávený pečováním a BPSD*, to jsou poruchy a změny chování, takže vlastně intenzita péče. “ PhDr. Eva Jarolímová.

Alzheimer Café 2022 červen – Zátěž pečujících o blízkého s demencí

Péče o blízkého s demencí většinou trvá roky. Existují kroky, které mohou pečující osoby učinit k prevenci a zvládnutí vyhoření. Mezi ně patří např:

  • Upřednostnění péče o sebe: Pečovatelé by si měli udělat čas na aktivity, které je baví a které jim pomáhají relaxovat, jako je cvičení, koníčky a společenské aktivity. Pečujte sami o sebe. Doporučuje se i psychoterapie.
  • Citové pouto: Dobrý vztah s osobu, o kterou pečujeme, může ulehčit naší péči. Udělejte si proto čas i na příjemné rituály, například hraní karet, či společná večeře. Citová kolísavost je v péči ale častá a normální.
  • Požádat o pomoc: Informujte vašeho praktického lékaře o tom, že pečujete. Pečující by se neměli bát požádat o pomoc přátele, rodinu nebo profesní organizace.
  • Stanovení realistických očekávání a vnímání vlastní účinnosti: Pečující by měli realisticky posoudit, co mohou a co nemohou, a neměli by se bát stanovit hranice. Přistupujte aktivně k péči a věřte si, že se rozhodnete správně. Nadměrný pocit povinnosti zvyšuje pečovatelskou zátěž.
  • Zůstat informovaný: Pečující osoby by se měly vzdělávat o nemoci, možnostech lékařské péče a dostupných podpor, aby mohly činit informovaná rozhodnutí o péči. Konzultujte co najdete na internetu s profesionály, nebo svépomocné skupině.
  • Vyhledat odbornou pomoc: Pokud pečující pociťují příznaky syndromu vyhoření, jako jsou deprese nebo úzkost, měli by vyhledat odbornou pomoc.
  • Zkuste být pozitivní: Netruchlete ztráty, ale žijte zítřkem svého blízkého, aby ho měl co nejlepší.

PhDr. Eva Jarolímová: „Zátěž a deprese spolu úzce souvisí, velice depresivní pečující většinou nese velkou míru zátěže. Zátěž se může změřit pomocí Zaritovy škály, používá se v poradnách. „

ALZHEIMER CAFÉ 2022 ČERVEN – ZÁTĚŽ PEČUJÍCÍCH O BLÍZKÉHO S DEMENCÍ

Existuje řada vládních i nevládních organizací, které poskytují podporu pro pečující, například Česká asociace pečovatelské služby, Alzheimer nadační fond, Nadační fond Seňorina a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Pečující by se měli informovat o službách a zdrojích, které jsou jim k dispozici, a vyhledat potřebnou podporu.

V lednovém Alzheimer Café, roku 2021, nám Aneta Ečeková Maršálová řekla: „Nejčastěji se žádá o příspěvek na péči, průkazku pro osoby se zdravotním postižením, příspěvek na mobilitu, příspěvek na bydlení a  přenosný parkovací průkaz. Vždy žádá „nemocný“, který potřebuje dopomoc. Úřad práce řeší veškeré příspěvky.“

Alzheimer Café Leden 2021 – Kde a jak žádat o podporu v péči?

Pečující by měli znát svá zákonná práva a možnosti. V České republice například existuje příspěvek na péči, což je finanční podpora poskytovaná osobám, které pečují o člena rodiny. Požadavek o příspěvek na péči můžete vyplnit online.

Závěrem lze říci, že vyhoření pečujících osob je závažný problém, který ovlivňuje pohodu pečujících osob i osob, o které je pečováno. Je potřeba, aby si poskytovatelé zdravotní péče uvědomovali možnost vyhoření pečujících osob a poskytovali jim podporu. To může zahrnovat poskytování informací o podpůrných skupinách a odkazování pečujících na poradenské a jiné služby v oblasti duševního zdraví.

*Behaviorální a psychologické příznaky demence , BPSD (zkratka pochází z anglického názvu behavioural and psychological symptoms of dementia)

Zdroje informací:

Česká asociace pečovatelské služby. (n.d.). Získáno z https://www.caps-os.cz/.

Příspěvek na péči – MPSV (b.d.). Získáno z https://www.mpsv.cz/-/prispevek-na-peci

Úřad práce ČR. (n.d.). Získáno z https://www.uradprace.cz/prispevek-na-peci

Alzheimer nadační fond (n.d.). Získáno z https://www.alzheimernf.cz/

Česká alzheimerovská společnost, o.p.s. (b.d.). Získáno z https://www.alzheimer.cz/

Co je to „Mindfulness“? A jak pomáhá pečujícím?

Co je to „Mindfulness“? A jak pomáhá pečujícím?

Pečovatelé o blízké s demencí se neustále potýkají s velkým napětím a úzkostí. Pomoci zvládnout stresové situace jim mohou cvičení mindfulness („uvědomění si přítomnosti, všímavost“). Mindfulness jako forma meditace pomáhá snižovat stres a úzkost tím, že člověk soustředí svou pozornost na přítomný okamžik.

Abychom inspirovali rodinné pečující, začali jsme na našich sociálních sítích pravidelně zveřejňovat příspěvky o mindfulness – jednoduchá cvičení pro pečující o osoby s demencí, která zaberou chvilku a přesto pomůžou ke zklidnění. Tzv. uzemnění totiž může být pro pečovatele, kteří se potýkají s náročnou péčí o osobu s demencí, nesmírně přínosné. Cvičení jim mohou pomoci udržet si koncentraci, být v roli pečovatele více přítomní a najít uprostřed chaosu chvíle klidu a pohody. Trénink pozornosti a uzemnění může snížit depresi pečujících osob a zvýšit jejich schopnost zvládat stres. Se zvýšenou schopností zvládat zatížení se zlepšuje i zdravotní stav pečovatele.

Mindfulness Awareness je založena na dvou hlavních principech: Pozorování situace bez posuzování a přijímání situace bez reakcí. Ukázalo se, že obojí je cenným nástrojem pro pečovatele o seniory trpící demencí. Podle výzkumů pomáhá všímavost pečujícím nejen zvládat napětí, ale zlepšuje jejich náladu a zvyšuje jejich schopnost poskytovat účinnou péči.

Jedna z publikací International Journal of Geriatric Psychiatry, ukázala, že mindfulness vycházející z programu snižování stresu významně snižuje příznaky deprese a úzkosti u pečovatelů o pacienty s demencí. Studie navíc zjistila, že pečovatelé uváděli zlepšení spánku a zvýšení schopnosti poskytovat svým blízkým účinnou péči. Článek v časopise Journal of the American Geriatrics Society uvedl, že intervence založená na meditaci a všímavosti nejen zlepšila náladu a celkovou pohodu pečovatelů o osoby s demencí, ale také pečující uváděli snížení pocitu zátěže a zlepšení své schopnosti zvládat nároky péče o blízkou osobu s demencí. Kromě těchto přínosů může pečovatelům také pomoci zlepšit jejich komunikaci s osobou s demencí. Studie vydaná v časopise Journal of Geriatric Psychiatry and Neurology zjistila, že komunikační program založený na všímavosti zlepšil schopnost pečovatelů efektivně komunikovat s osobami s demencí, což následně vedlo ke zlepšení vztahů a snížení stísněnosti u pečovatelů.

Tipy:

  • Začněte s postupným rozvíjením všímavosti:

Rozvíjení všímavosti je dovednost, která vyžaduje čas. Začněte tím, že si každý den vyhradíte několik minut na techniky všímavosti, jako je hluboké dýchání nebo meditace. Jakmile se s touto praxí lépe sžijete, můžete postupně navyšovat čas, který věnujete aktivitám zaměřeným na mindfulness.

  • Najděte si klidné místo:

Najděte si doma klidné a pohodlné místo, kde můžete cvičit mindfulness. Může se jednat o pokoj nebo roh místnosti, který můžete pro svou praxi využít.

  • Buďte důslední:

Snažte se cvičit mindfulness každý den, nebo týden, ve stejnou dobu, abyste si vytvořili rutinu. To pomůže, aby se cvičení stalo pravidelnou součástí vašeho dne.

  • Buďte přítomni:

Při mindfulness se zaměřte na přítomnost v daném okamžiku. Vyhněte se myšlenkám na minulost nebo budoucnost. Místo toho se soustřeďte na svůj dech a pocity svého těla.

  • Opusťte očekávání:

Je důležité si uvědomit, že mindfulness je praxe a může trvat delší dobu, než se projeví její přínosy. Buďte k sobě trpěliví a nenechte se odradit, pokud se vám zpočátku bude zdát, že je obtížné se soustředit.

  • Najděte si podpůrnou komunitu:

Zapojení do skupiny nebo kurzu mindfulness může být užitečným způsobem, jak si udržet motivaci a naučit se nové techniky.

  • Zařaďte všímavost do každodenních úkolů:

Všímavost lze praktikovat v každém okamžiku, proto se ji snažte začlenit do každodenních úkolů. Všímavost můžete praktikovat například při plnění úkolů, jako je mytí nádobí, vaření nebo procházka.

  • Udělejte si přestávku:

Nezapomeňte si během dne dělat přestávky a cvičit mindfulness. Může jít o jednoduchou činnost, jako je několik hlubokých nádechů nebo krátká meditace.

  • Nezapomínejte na výhody:

Mindfulness může pomoci snížit stres, zlepšit náladu a zvýšit vaši schopnost poskytovat efektivní péči vašemu blízkému. Připomeňte si tyto výhody, když se cítíte přetížení.

  • Buďte k sobě laskaví:

Nezapomeňte být k sobě laskaví a nebuďte na sebe příliš přísní, pokud některý den nebudete cvičit mindfulness. Prostě začněte tam, kde jste skončili, a pokračujte.

Závěrem lze říct, že mindfulness může být účinným nástrojem pro pečovatele o seniory trpící demencí. Může pomoci snížit psychické zatížení, zlepšit náladu a poskytnout lepší péči jejich blízkým. Vzhledem k tomu, že počet případů demence v naší stárnoucí společnosti narůstá, je důležité zvážit mindfulness jako intervenci podporující pohodu pečujících o seniory s demencí.

Nemáte sociální sítě abyste naše příspěvky mohli sledovat? Nevadí můžete se na ně kouknout zde, stačí jen kliknout –

Reference:

  • Berk L, Warmenhoven F, Stiekema APM, van Oorsouw K, van Os J, de Vugt M, van Boxtel M. Mindfulness-Based Intervention for People With Dementia and Their Partners: Results of a Mixed-Methods Study. Front Aging Neurosci. 2019 Apr 24;11:92. doi: 10.3389/fnagi.2019.00092. PMID: 31068800; PMCID: PMC6491691.
  • Paller, K. A., Creery, J. D., Florczak, S. M., Weintraub, S., Mesulam, M. M., Reber, P. J., … & Maslar, M. (2015). Benefits of mindfulness training for patients with progressive cognitive decline and their caregivers. American Journal of Alzheimer’s Disease & Other Dementias®30(3), 257-267.
  • Schulz, R., & Martire, L. M. (2004). Family caregiving of persons with dementia: prevalence, health effects, and support strategies. The American journal of geriatric psychiatry12(3), 240-249.

Kdy k praktikovi a s čím pomůže geriatr?

Kdy k praktikovi a s čím pomůže geriatr?

Se stárnutím národa roste poptávka po odbornících na péči o seniory. Stárnutí je přirozený jev, ovšem občas vede k narušení fyzických a duševních funkcí. Díky specializované péči mohou senioři žít zdravě a spokojeně i v pokročilém věku. Zdravotníci, rodiny i senioři si musí být vědomy specifických problémů, kterým starší pacienti čelí, a reagovat na ně s odbornými znalostmi. Na základě dat Českého statistického úřadu, počet seniorů neboli osob ve věku 65 a více let v České republice se mezi lety 2012 a 2021 zvýšil o více než 400 tisíc, a to z 1,70 milionu v 1. lednu 2012 na 2,17 milionu v 31. prosinci 2021. To odpovídá 27% nárůstu (https://www.czso.cz, 2022). Generace starších lidí roste a je důležité aby bylo zdravotnictví připraveno poskytnout jim péči. Nemoci související s věkem mohou být fyzické i duševní a mnohdy s sebou nesou desítky léků, jež je třeba denně podávat. Každý pacient je jiný a pečovatelé a zdravotníci se musí přizpůsobit jeho potřebám.

Co je geriatrie?

Geriatrie je obor medicíny zaměřený na léčbu a péči o seniory. Neexistuje žádná definitivní věková hranice „starších osob“; obvykle jsou pacienti starší 65 let způsobilí pro léčbu v zařízeních pro seniory.

“Geriatr se zabývá pacienty takzvaně křehkými, to znamená, těmi, co ztrácí soběstačnost. Ten věk nehraje úplně roli. Někdy přijdou pacienti, kterým je 65 let, to je taková ta hranice toho mladého stáří, někdy ke mně přijde člověk až v 90. letech a nikdo mě nepotřebuje vůbec” řekla nedávno geriatrička MUDr. Šnajdrová z křesla pro hosty Alzheimer Café

Péče o křehkou osobu je složitá, protože senior může mít problémy s kognitivními funkcemi, pamětí a ne vždy lze spolehnout na jeho úsudek a výpovědi. Poskytovatelé zdravotní péče musí tedy komunikovat a sdílet informace s pacienty i jejich rodinami. Spolupráce mezi pacienty, jejich rodinami, praktiky a geriatry se zaměřuje na člověka s nemocí, ale je důležité, aby se rodina a pečovatelé cítili vyslyšení a jejich zkušenosti byly brány vážně i v dalších oblastech kvality života.

Rozdíly mezi geriatrií a gerontologií: zvýraznění rozdílů

Zatímco geriatrie se zabývá péčí o seniory a jejich potřebami, gerontologie je studium stárnutí a jeho dopadů na populaci. Gerontologové plní podpůrnou funkci při vzdělávání a porozumění stárnutí, zatímco geriatři se zabývají péčí o tyto starší osoby a jejich zdraví. Rozdíl v přístupech mezi gerontologií a geriatrií je otázkou rozsahu. Gerontologie využívá multidisciplinární přístup ke studiu problémů, s nimiž se starší lidé potýkají, a hledá jejich komplexní řešení. Geriatři se zabývají problémy, se kterými se jejich pacienti mohou potýkat v současnosti.

Co se děje při návštěvě praktického lékaře a jakou návaznost má geriatr?

„ Praktický lékař má dostat každou zprávu o pacientovi“, vysvětlila MUDr. Šnajdrová. „Od ledna minulého roku mají praktičtí lékaři tři nové kódy pro diagnózu kognitivních poruch. To znamená, že se mají zabývat i kognitivními poruchami v rámci kognitivních prohlídek. Během prohlídky mají lidem od 65-80 let provést testy „Mini-Cog.“, kreslení hodin a opakovat tři slova. Když screening odhalí problém, měli by následně udělat test Mini Mental State Exam, nebo poslat pacienta ke geriatrovi. Geriatr ale v žádném případě nenahrazuje praktika, který řeší běžné nemoci, očkování a měl by řešit mimo jiné i příspěvek na péči.“

Praktika můžete navštívit v ordinaci, ale v některých případech sám pacienty navštíví doma, aby je vyšetřil na jim známém místě. Praktický lékař nebo jiný zdravotnický pracovník z ordinace praktického lékaře by měl provést úvodní posouzení několika způsoby, mezi které patří např.:

Získání osobní a zdravotní „anamnézy“ – praktický lékař bude komunikovat s pacientem, nebo s někým, kdo ho dobře zná.

Měl by se pacienta zeptat na:

  • jak a kdy jeho příznaky začaly a jak ovlivňují jeho život
  • anamnézu a anamnézu blízké rodiny
  • všechny léky, které užívá.

MUDr. Šnajdrová nám také poradila: „ Je dobré si ke geriatrovi vzít starší zdravotní zprávy od praktika. Ne, že byste měli něco shánět, ale ať s geriatrem nemusí vymýšlet, co bylo před 50 lety. Ať se můžeme věnovat tomu, co se děje teď. Nejdůležitější je asi seznam léků, protože téměř každý senior užívá nějaké léky.“

Fyzikální vyšetření

Praktický lékař může provést fyzikální vyšetření, zejména pokud existuje možnost, že člověk prodělal mrtvici nebo má Parkinsonovu nemoc. Může se zaměřit na to, jak se osoba pohybuje, na koordinaci a na problémy se sluchem a zrakem.

Je možné, že si lékař vyžádá vzorek krve (a někdy i moči) k odeslání na laboratorní vyšetření. To slouží k ověření, zda příznaky nezpůsobují další onemocnění, například problémy se štítnou žlázou, cukrovka nebo nedostatek vitamínů apod. V případě potřeby může být také proveden elektrokardiogram (EKG), aby se zjistilo, jak pracuje srdce.

Kontrola duševních schopností

Aby praktik zjistil více o paměti, o tom, jak osoba přemýšlí a jaké má povědomí o čase a místě, provede kognitivní vyšetření.

Nejběžnějším nástrojem pro hodnocení závažnosti Alzheimerovy nemoci nebo příbuzné demence je Mini-Cog a Mini-Mental State Exam.

Mini Cog.

Mini Cog. je krátké screeningové vyšetření kognitivních poruch. Mini-Cog, který má vynikající screeningové vlastnosti a zabere méně času, by mohl být považován za nástroj pro screening, který pomáhá včas diagnostikovat demenci.

Během testu, kde se vybavují tři slova, se hodnotí paměť, a test kreslení hodin hodnotí kognitivní oblasti, jako jsou kognitivní funkce, jazyk, vizuálně-motorické dovednosti a exekutivní funkce.

Mini-Mental State Exam

Mini-Mental State Exam je více komplexní než Mini-Cog a funguje na základě série otázek, které testují mozkové funkce. Prostřednictvím kladení otázek a jejich zodpovídání lze provést vyhodnocení, které prověřuje, zda nedochází k mentální nedostatečnosti, která je u pacientů s demencí běžná. Řízené otázky se snaží zjistit, jak dobře funguje okamžitá a krátkodobá paměť. To se provádí pomocí otázek týkajících se těchto oblastí:

  • Pacient se orientuje v čase a místě. Testuje se, zda pacient ví, kdy a kde se nachází, jaký je den v týdnu nebo roční období.
  • Schopnost soustředit se během desetiminutového testu.
  • Zda si dokáže vzpomenout na jednu událost ,nebo na řadu položek, čímž se otestuje krátkodobá paměť.
  • Jazykové schopnosti a dovednosti. Testuje se verbální paměť a pojmenování.
  • Vztah mezi různými předměty. Testují se vizuálně-prostorové dovednosti.
  • Schopnost řešit problémy. Používají se úkoly jako hláskování jednoduchého slova pozpátku.
  • Motorické dovednosti
  • Porozumění zadávaným pokynům

Některé příklady otázek MMSE jsou následující:

  • V jakém městě, státě a zemi se nacházíme?
  • Vyjmenujte tři nesouvisející předměty.
  • Jak se tomu říká? Testující ukáže subjektu tužku nebo hodinky.

„Na jakékoliv testování paměti netrénujte těsně před ordinací. Snažte se být v obraze průběžně.“ Upozorňuje MUDr. Šnajdrová.

Doporučujeme při pochybnostech o mentálním zdraví navštívit praktického lékaře případně geriatra včas a neobávat se kognitivního vyšetření. Včasná diagnóza umožňuje včasné nasazení léčby, která prodlužuje etapu kvalitního života bez výrazné závislosti na pečovatelích.

Kontakty na geriatrické ordinace:

https://www.cggs.cz/

Zdroje:

https://online.maryville.edu/blog/gerontology-vs-geriatrics/

https://www.alzheimers.org.uk/about-dementia/symptoms-and-diagnosis/dementia-diagnosis/talking-gp

https://www.physio-pedia.com/Mini-Cog

https://www.agingcare.com/articles/how-does-a-geriatrician-complement-the-services-of-other-doctors-104967.htm

https://www.alzheimercafe.cz/category/minula/

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci- co očekávat

Neexistuje jediný diagnostický test, který by určil, zda má člověk Alzheimerovu chorobu. Lékaři (často s pomocí specialistů, jako jsou neurologové, neuropsychologové, geriatři a geriatričtí psychiatři) používají ke stanovení diagnózy různé přístupy a metody. Přestože lékaři mohou téměř vždy určit, zda osoba trpí syndromem demence, může být obtížné určit přesnou příčinu.

Mohou použít několik způsobů:

  • Lékařská anamnéza  (souhrn informací o předešlém životě nemocného podstatných pro hodnocení jeho aktuálního zdravotního stavu. Podstatu anamnézy dobře vystihuje český ekvivalent předchorobí.)
  • Fyzikální vyšetření (vyšetření pacienta lékařem jen pomocí vlastních smyslů a jednoduchých pomůcek) a diagnostické testy
  • Neurologické vyšetření
  • Kognitivní a behaviorální testy
  • Počítačové kognitivní testy a diagnostické přístroje
  • Vyšetření možné deprese
  • Genetické testování
  • Snímkování mozku-pomocí magnetické rezonance (MR) a výpočetní tomografie (CT)
  • Vyšetření mozkomíšního moku
  • Krevní testy

Lékařská anamnéza

Během vyšetření lékař přezkoumá anamnézu osoby, včetně psychiatrické a také anamnézy kognitivních a behaviorálních změn. Bude chtít vědět o všech současných a minulých zdravotních problémech a obavách a také o všech lécích, které vyšetřovaný užívá. Lékař se také zeptá na klíčové zdravotní potíže, které postihly ostatní členy rodiny, včetně toho, zda mohli trpět Alzheimerovou chorobou nebo jinými typy demence.

Fyzikální vyšetření a diagnostické testy

Během lékařského vyšetření lékař pravděpodobně:

  • Zkontroluje všechny léky. (Přineste si s sebou seznam nebo balení všech léků, které v současné době užíváte, včetně volně prodejných léků a doplňků stravy.)
  • Zeptá se na stravu, výživu a užívání alkoholu.
  • Zkontroluje krevní tlak, teplotu a puls.
  • Poslechne si srdce a plíce.
  • Provede další procedury k posouzení celkového zdravotního stavu.
  • Odeberte vzorky krve nebo moči pro laboratorní vyšetření.

Informace z fyzikálního vyšetření a laboratorních testů mohou pomoci identifikovat zdravotní problémy, které mohou způsobit příznaky demence. Mezi běžné příčiny příznaků podobných demenci patří deprese, neléčená spánková apnoe, delirium, vedlejší účinky léků, problémy se štítnou žlázou, nedostatek některých vitaminů a nadměrná konzumace alkoholu. Na rozdíl od Alzheimerovy choroby a jiných demencí lze tyto stavy často léčbou zvrátit.

Pokud byla diagnostikována Alzheimerova choroba nebo jiná demence, nejste v tom vy ani váš blízký sami.

Buďte připraveni na to, že se vás lékař bude ptát:

  • Jaké příznaky jste zaznamenali?
  • Kdy začaly?
  • Jak často se objevují?
  • Zhoršily se?
  • Lékař může také požádat člena rodiny, aby mu poskytl informace o změnách vašich myšlenkových schopností a chování.

Neurologické vyšetření

Během neurologického vyšetření lékař pečlivě zhodnotí, zda se u dotyčného nevyskytují problémy, které mohou signalizovat jiné poruchy mozku než Alzheimerovu chorobu. Lékař bude pátrat po příznacích mrtvice, Parkinsonovy choroby, mozkových nádorů, nahromadění tekutiny v mozku a dalších stavů, které mohou zhoršovat paměť nebo myšlení.

Lékař bude testovat:

  • Reflexy
  • Koordinaci, svalový tonus a sílu
  • Pohyb očí
  • Řeč
  • Smysly
  • Součástí neurologického vyšetření může být také zobrazovací vyšetření mozku

Pokud vyšetření neprokáže Alzheimerovu chorobu nebo jinou demenci, ale příznaky se v průběhu času nadále zhoršují, může být nutné, aby lékař nařídil další vyšetření, nebo budete chtít získat další názor.

Domácí testy na demenci

Na trh byla uvedena řada screeningových testů na demenci určených přímo spotřebitelům. U žádného z těchto testů nebyla vědecky prokázána přesnost. Testy navíc mohou mít falešně pozitivní výsledky, což znamená, že jedinci mohou mít výsledky, které říkají, že mají demenci, i když ji ve skutečnosti nemají. Je velmi nepravděpodobné, že by k tomu došlo, pokud osoba navštíví lékaře, aby vyhledala péči a případnou diagnózu. Z těchto a dalších důvodů by testy nemohou a neměly by být používány jako náhrada důkladného vyšetření kvalifikovaným lékařem. Celý proces posouzení a diagnostiky by měl probíhat v rámci trvalého vztahu s odpovědným a kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Kognitivní, funkční a behaviorální testy

Kognitivní, funkční a behaviorální testy hodnotí paměť, myšlení a schopnost řešit jednoduché problémy a mohou rychle posoudit změny v chování a symptomech. Některé testy jsou krátké, jiné mohou být časově náročnější a složitější. Komplexnější kognitivní, funkční a behaviorální testy často provádí neuropsycholog, který hodnotí exekutivní funkce, úsudek, pozornost a jazyk.

Takové testy mohou poskytnout celkovou představu o tom, zda se u dané osoby projevují kognitivní příznaky, které ovlivňují činnosti každodenního života a funkce, a zda si je osoba těchto příznaků vědoma; zda zná datum, čas a místo, kde se nachází, a zda si dokáže zapamatovat krátký seznam slov, postupovat podle pokynů a provádět jednoduché výpočty.

Příklady kognitivních, funkčních a behaviorálních testů zahrnují:

  • Ascertain Dementia 8 (AD8).
  • Dotazník funkčních aktivit (FAQ)
  • Mini-Cog
  • Mini-Mental State Exam (MMSE)
  • Montrealské kognitivní hodnocení (MoCA)
  • Neuropsychiatrický dotazník (NPI-Q)

Počítačové kognitivní testy a zařízení

Rozvíjející se oblastí výzkumu je vývoj lékařských přístrojů a technologií, které lékařům pomáhají při hodnocení kognitivních funkcí. Mezi ně patří lékařské přístroje nebo digitální technologie včetně počítačového testovacího softwaru; ty mají několik výhod, včetně toho, že testy poskytují pokaždé přesně stejným způsobem.

Digitální počítačová hodnocení jsou navržena tak, aby měřila výkon jednotlivce v různých kognitivních nebo funkčních úkolech, a mohou být vhodná pro podávání v randomizovaných klinických studiích nebo v klinických podmínkách, kdy delší standardní hodnocení nejsou praktická.

Screening deprese a hodnocení nálady

Kromě posouzení duševního stavu lékař zhodnotí pocit pohody člověka, aby odhalil depresi nebo jiné poruchy nálady, které mohou způsobit problémy s pamětí, ztrátu zájmu o život a další příznaky, které se mohou překrývat s demencí.

Genetické testování

Vědci identifikovali určité geny, které zvyšují riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a další vzácné „deterministické“ geny, které Alzheimerovu chorobu přímo způsobují. Přestože jsou k dispozici genetické testy na některé z těchto genů, zdravotníci v současné době nedoporučují rutinní genetické testování na Alzheimerovu chorobu.

Rizikové geny: Existuje sice krevní test na APOE-e4, nejsilnější rizikový gen pro Alzheimerovu chorobu, ale tento test se používá především v klinických studiích k identifikaci osob s vyšším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. Hostitelství mutace tohoto genu pouze ukazuje na vyšší riziko; neznamená, zda se u dané osoby Alzheimerova choroba vyvine nebo zda ji má. Genetické testování na APOE-e4 je kontroverzní a mělo by být prováděno pouze po konzultaci s lékařem nebo genetickým poradcem.

Deterministické geny: Testování je k dispozici také pro geny, které způsobují autozomálně dominantní Alzheimerovu chorobu (ADAD) nebo „familiární Alzheimerovu chorobu“, což je vzácná forma Alzheimerovy choroby, která představuje maximálně 1 % všech případů. ADAD se vyskytuje v rodinách a má tendenci začínat dříve v životě, někdy již po třicítce. Mnoho lidí v těchto rodinách si nepřeje znát svůj genetický status, ale někteří se nechávají testovat, aby se dozvěděli, zda se u nich nemoc nakonec rozvine. Některé rodiny ADAD se zapojily do klinických studií, aby pomohly vědcům lépe porozumět Alzheimerově chorobě.

Zobrazování mozku

Zobrazení mozku, například skeny, můžou pomoci diagnostikovat demence. Standardní lékařské vyšetření Alzheimerovy choroby často zahrnuje strukturální zobrazení pomocí magnetické rezonance (MRI) nebo počítačové tomografie (CT). Tato vyšetření se používají především k vyloučení jiných onemocnění, která mohou způsobovat příznaky podobné Alzheimerově chorobě, ale vyžadují jinou léčbu. Strukturální zobrazovací vyšetření může odhalit nádory, stopy po malých nebo velkých mozkových příhodách, poškození po těžkém úrazu hlavy nebo nahromadění tekutiny v mozku.

Za určitých okolností může lékař pomocí zobrazovacích nástrojů mozku zjistit, zda má jedinec vysokou hladinu beta-amyloidu, který je charakteristickým znakem Alzheimerovy choroby; normální hladina by naznačovala, že Alzheimerova choroba není příčinou demence.

Zobrazovací technologie způsobily revoluci v našem chápání struktury a funkce živého mozku. Vědci zkoumají další techniky zobrazování mozku, aby mohli lépe diagnostikovat a sledovat průběh Alzheimerovy choroby.

Testy mozkomíšního moku (CSF)

Mozkomíšní mok je čirá tekutina, která obklopuje mozek a míchu. Dospělí mají přibližně 90 až 200 ml mozkomíšního moku. Za 24 hodin se vytvoří 600–700 ml, neustále cirkuluje a lékařiho mohou odebrat pomocí minimálně invazivního zákroku zvaného lumbální punkce nebo spinální punkce. Výzkum naznačuje, že Alzheimerova choroba v počátečních stadiích může způsobit změny v hladinách CSF několika markerů, jako je tau a beta-amyloid, dva markery, které tvoří abnormální mozkové usazeniny silně spojené s Alzheimerovou chorobou. Dalším potenciálním markerem je neurofilament light (NfL), jehož zvýšená hladina byla zjištěna u neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.

Jedním z problémů, se kterými se výzkumní pracovníci potýkají, je skutečnost, že analýza hladin biomarkerů ve stejném vzorku se může v jednotlivých institucích a na různých testovacích platformách často výrazně lišit. Velký pokrok byl učiněn ve standardizaci měření těchto markerů ve výzkumu a klinické péči. Testy mozkomíšního moku v současné době používají odborníci na demenci jako pomoc při diagnostice Alzheimerovy choroby a výzkum pokračuje ve vývoji a standardizaci nových markerů, které pomohou při diagnostice a odhalování dalších demencí.

Krevní testy

Vědci zkoumají, zda konzistentní a měřitelné změny hladin specifických markerů v krvi mohou být spolehlivě spojeny se změnami souvisejícími s Alzheimerovou chorobou. Tyto markery mohou zahrnovat tau, beta-amyloid nebo jiné biomarkery, které by mohly být měřeny před a po objevení příznaků.

Existuje naléhavá potřeba jednoduchých, levných, neinvazivních a snadno dostupných diagnostických nástrojů, jako jsou krevní testy pro diagnostiku onemocnění. Tyto testovací technologie by podpořily vývoj léků tím, že by pomohly identifikovat a sledovat účinnost léčby u účastníků klinických studií a zvýšily by možnost včasné detekce, diagnostiky a intervence. Krevní test by také umožnil interpretaci a pochopení vývoje Alzheimerovy choroby u větších a různorodějších populací.

Krevní testy již dnes zlepšují koncepci klinických studií a používají se v některých centrech specializované péče. V budoucnu je velmi pravděpodobné, že způsobí revoluci v diagnostickém procesu Alzheimerovy choroby a všech ostatních demencí. Používání těchto testů ve studiích a v ordinaci lékaře musí probíhat pečlivě a kontrolovaně, protože před jejich rutinním používáním na klinice je třeba provést ještě mnoho dalších výzkumů, protože vědci stále pracují na vytvoření standardizovaných a validovaných testů, které budou poskytovat spolehlivé výsledky pro všechny jedince.

V současné době je na trhu několik krevních testů, které si mohou poskytovatelé zdravotní péče objednat a které pomáhají při diagnostice potíží s pamětí. Tyto testy zatím nejsou schváleny. V současné době se doporučuje, aby krevní testy používali pouze lékaři specializované péče, kteří navštěvují pacienty s potížemi s pamětí. Nedoporučují se u osob, které nemají žádné kognitivní nebo paměťové příznaky.

V současné době dostupné testy mohou předpovědět přítomnost amyloidových změn v mozku nebo přítomnost neurodegenerativního onemocnění či poškození neuronů. Tyto krevní testy nelze použít jako samostatný test k diagnostice Alzheimerovy choroby nebo jiné demence; budou použity jako součást diagnostického vyšetření s dalšími vyšetřeními.

Přeloženo a adoptováno z : https://www.alz.org/alzheimers-dementia/diagnosis/medical_tests

Informujte rodinu a přátele, co je to demence

Informujte rodinu a přátele, co je to demence

Tento pomocný list je určen lidem s demencí a jejich rodinám, aby mohli poskytnout informace o demenci svým přátelům, sousedům a dalším osobám. Vysvětluje, co je to demence, jak na lidi působí a jak jim pomoci.

 Co je to demence?

Demence je termín, který se používá k popisu příznaků velké skupiny onemocnění, která způsobují postupné zhoršování kognitivních funkcí člověka. Jedná se o široký pojem, který popisuje ztrátu paměti, intelektu, sociálních dovedností a obvyklých emočních reakcí. Dlouhou dobu může člověk vypadat zdravě, ale uvnitř, jeho mozek nepracuje správně. Někteří lidé se mylně domnívají, že demence znamená „zbláznění se“, zatímco ve skutečnosti je mozek postižen nemocí. Existuje řada různých forem demence. Nejznámější je Alzheimerova nemoc, která je také nejčastější příčinou demence a tvoří 50-70 % všech případů. Alzheimerova nemoc je progresivní degenerativní onemocnění, které postihuje mozek.

 Ztráta paměti

Ztráta paměti se neprojeví u každého, ale je jedním z hlavních příznaků Alzheimerovy nemoci, nejčastějšího původce demence. Všichni čas od času něco zapomeneme, ale ztráta paměti při demenci je jiná. Je trvalá a postupná, nikoliv jen občasná. Může mít vliv na schopnost pokračovat v práci a vykonávat známé úkoly. Může znamenat potíže s hledáním cesty domů. Nakonec se může stát, že se zapomínáte oblékat nebo koupat nebo dokonce poznávat rodinu a přátele. Příkladem běžné zapomnětlivosti je, že vejdete do kuchyně a zapomenete, pro co jste tam šli, nebo že nemůžete najít klíče od auta. Osoba s demencí však může ztratit klíče od auta a pak zapomenout, k čemu slouží.

Kdo trpí demencí?

Demence může postihnout každého, ale s přibývajícím věkem je pravděpodobnost jejího vzniku vyšší. U lidí ve věku 70 až 74 let trpí demencí přibližně 1 člověk ze 30, zatímco u lidí ve věku 90 až 94 let je to 1 člověk ze 3. V některých případech může demence postihnout i lidi ve věku 30, 40 a 50 let. (Podrobnější statistiky najdete ve Zprávě o stavu demence na webu www.alzheimer.cz České alzheimerovské společnosti.)

Může být demence dědičná?

To závisí na příčině demence. Přibližně třetina lidí s Alzheimerovou chorobou má blízkého příbuzného (rodiče, bratra nebo sestru), který trpí nebo trpěl demencí. V mnoha případech k ní však dochází, i když se v rodině nevyskytuje.

Jak demence postupuje?

Situace každého člověka s demencí je jedinečná. Schopnosti a dovednosti nemocných se mohou měnit ze dne na den. Jisté však je, že se kognitivní funkce mozku zhoršují, někdy rychle, v jiných případech pomaleji, v průběhu několika let.

Existuje lék na demenci?

V současné době neexistuje žádný lék na většinu forem demence. Bylo však zjištěno, že některé léky a alternativní léčba u některých lidí na určitou dobu zmírňují některé příznaky a zpomalují progres nemoci.

Jak demence na lidi působí?

Zpočátku se mohou projevovat pouze mírné změny osobnosti nebo chování. Lidé mohou mít menší motivaci dělat věci, které je dříve zajímaly, nebo se mohou zdráhat odejít ze známého prostředí či rutiny. Mohou mít potíže s hledáním správných slov nebo se mohou opakovat. S postupujícím onemocněním se změny stávají výraznějšími. Může se zhoršit soustředění, porozumnění a schopnost uvažovat a reagovat. Lidé s demencí mohou pociťovat zmatenost, úzkost, změny nálad a agresivitu, protože se potýkají s frustrací každodenního života a nepochopení okolí.

Důležitost rodiny a přátel

Rodina a přátelé hrají v životě lidí s demencí důležitou roli. Poskytují cenné vazby na minulé zkušenosti a umožňují osobě s demencí být i nadále milovaným a ceněným členem rodiny a okruhu přátel. Rodina a přátelé mohou také poskytnout podporu těm, kteří poskytují pomoc osobě s demencí. Mnohé studie potvrzují vysokou míru depresí, úzkosti a dokonce i fyzických onemocnění v rodinách, kde někdo trpí demencí. Bohužel mnoho lidí s demencí, jejich rodinných příslušníků a pečovatelů zjišťuje, že někteří lidé se jim po diagnostikování demence vzdalují. Někteří se demence bojí nebo se za ni stydí. Jiní se bojí, že řeknou nebo udělají něco špatného.

 Jak můžete pomoci?

 Rodina a přátelé mohou lidi postižené demencí podpořit různými způsoby:

  • Dobrým výchozím bodem je vždy seznámení se s problematikou demence. To zahrnuje především pochopení toho, že ačkoli navenek může člověk vypadat v pořádku, funkce jeho mozku se postupně zhoršují. To může způsobit, že se dotyčná osoba někdy chová iracionálně.
  • Povzbuzujte rodiny a pečovatele k odpočinku nebo jen ke změně prostředí, aby přišli na jiné myšlenky.
  • Buďte čas od času k dispozici pro rozhovor.
  • Nabízejte příležitosti zapojit se, například do přípravy nebo servírování jídla nebo při práci na zahradě či nákupech.
  • Podporujte osobu s demencí v činnostech, které ráda dělala před zjištěním demence. Fotbal, rybaření, procházky nebo projížďky v přírodě – to vše mohou být aktivity, které si může člověk stále užívat.
  • Pamatujte, že mnoho lidí s demencí nemá rádo davy lidí nebo hlučné prostředí. Činnosti může být nutné přizpůsobit, ale je důležité, abyste je dělali tak dlouho, dokud je to bude bavit.
  • Zážitek nevyžaduje paměť, takže je důležité akceptovat, že i když se na výlet brzy zapomene, stále má smysl pro aktuální radostné prožívání.
  • Zeptejte se na konkrétní způsoby, jak můžete pomoci. Uvědomte si však, že mnoho lidí se může zdráhat přiznat, že potřebují pomoc, dokud se situace nestane zoufalou a potřeba nevyhnutelnou.

Komunikace

Ztráta schopnosti komunikovat může být pro lidi s demencí jedním z nejvíce frustrujících problémů a může ještě více ztížit udržování přátelských vztahů. Nezapomínejte, že lidé s demencí si zachovávají své pocity a emoce, i když nemusí rozumět tomu, co se jim říká, proto je důležité vždy zachovat jejich důstojnost a sebeúctu. Používejte doteky, abyste udrželi pozornost člověka a sdělili mu pocity hodnoty a náklonnosti. Mluvte jemně a věcně, věty zkracujte a soustřeďte se vždy na jednu myšlenku. Nechte si dostatek času na to, aby bylo vašim slovům porozuměno. Mlčení může poskytnout čas na přemýšlení a reakci. Je-li to vhodné, použijte řeč těla, abyste demonstrovali a posílili své slovní sdělení, např. mávnutí při loučení.

Nezapomeňte

Nejlepším způsobem, jak pomoci člověku s demencí, je udržet zájem, zůstat s ním v kontaktu a dát mu najevo, že je milován.

Přeloženo a adaptováno z : https://www.dementia.org.au/sites/default/files/helpsheets/Helpsheet-AboutDementia04-InformationForFamilyAndFriends_english.pdf

Péče o sebe sama

Péče o sebe sama

Péče o sebe – fyzická i psychická – je pro rodinné pečující jednou z nejdůležitějších věcí. Je důležité, abyste měli prostor dělat věci, které vás baví, i když to znamená, že požádáte rodinu, přátele, či sociální služby, aby vám pomohli. Aktivity, které vás baví, vám mohou přinést úlevu. Mohou vám také pomoci zabránit tomu, abyste onemocněli, vyhořeli nebo propadli depresi.

Způsoby, jak o sebe pečovat

Zde je několik způsobů, jak o sebe můžete pečovat:

Řekněte si o pomoc, když ji potřebujete.

Jezte zdravě.

Zapojte se do podpůrné skupiny pečujících osob.

Během dne si udělejte přestávky.

Najděte si čas na přátele.

Věnujte se svým koníčkům a zájmům.

Co nejčastěji se věnujte pohybu.

Pravidelně navštěvujte svého lékaře.

Starejte se o své zdravotní, právní a finanční potřeby.

Požádání o pomoc

Každý někdy potřebuje pomoc. Pro mnoho pečujících je však obtížné o ni požádat Mohou mít pocit, že by měli všechno zvládnout sami, nebo že není v pořádku nechat osobu, o kterou pečují, někomu jinému. Je možné, že si nemohou dovolit zaplatit někoho, kdo by na osobu na hodinu či dvě dohlédl.

Zde je několik tipů, jak požádat o pomoc:

Připomeňte si, že je v pořádku požádat o pomoc rodinu, přátele a další osoby. Nemusíte dělat všechno sami.

Požádejte lidi o konkrétní pomoc, například o přípravu jídla, návštěvu osoby nebo o to, aby ji vzali na krátkou dobu ven.

V případě potřeby požádejte o pomoc domácí zdravotní péči nebo služby denní péče o dospělé. Chcete-li najít poskytovatele ve svém okolí, obraťte se na rejstřík registrovaných sociálních služeb v ČR.

Využijte národní a místní zdroje, abyste zjistili, jak zaplatit za některou z těchto pomocí nebo jak získat služby respitní péče.

Můžete se připojit k podpůrné skupině pečujících o osoby s Alzheimerovou chorobou. Tyto skupiny se scházejí osobně nebo online, aby si vyměňovaly zkušenosti a tipy a poskytovaly si vzájemnou podporu. Zeptejte se svého lékaře, podívejte se na internet nebo Facebookové stránky.

Co kdyby se vám něco stalo?

Je důležité mít plán pro případ vlastní nemoci, postižení nebo úmrtí. Poraďte se s právníkem o zřízení svěřeneckého fondu, trvalé plné moci pro zdravotní péči a finance a dalších nástrojů pro plánování majetku.

Poraďte se s rodinou a blízkými přáteli, kdo převezme odpovědnost za osobu s Alzheimerovou chorobou. Můžete si také vyhledat informace o místním úřadu veřejného opatrovníka, službě na ochranu dospělých nebo jiných službách. Některé z těchto organizací mají programy na pomoc osobě s Alzheimerovou chorobou ve vaší nepřítomnosti.

Veďte si zápisník pro odpovědnou osobu, která převezme péči. Tento zápisník by měl obsahovat následující informace:

telefonní čísla pro případ nouze

aktuální problémové chování a možná řešení

způsoby, jak osobu s Alzheimerovou chorobou uklidnit

potřebná pomoc při toaletě, krmení nebo péči o tělo

oblíbené činnosti nebo jídlo

Prohlédněte si zařízení pobytového typu nebo zařízení dlouhodobé péče ve vaší obci a vyberte několik možností. Sdílejte tyto informace s odpovědnou osobou. Pokud osoba s Alzheimerovou chorobou již není schopna žít doma, bude odpovědná osoba lépe schopna plnit vaše přání ohledně dlouhodobé péče.

Zvládání emocí a stresu

Péče o osobu s Alzheimerovou chorobou vyžaduje mnoho času a úsilí. Vaše práce se může stát ještě těžší, když se na vás daná osoba zlobí, zraňuje vaše city nebo zapomíná, kdo jste. Někdy se můžete cítit sklíčeně, smutně, osaměle, frustrovaně, zmateně nebo naštvaně. Tyto pocity jsou normální.

Zde je několik věcí, které si můžete říct a které vám mohou pomoci cítit se lépe:

Dělám, co je v mých silách.

To, co dělám, by bylo těžké pro každého.

Nejsem dokonalý a to je v pořádku.

Některé věci, které se dějí, nemohu ovlivnit.

Někdy prostě musím dělat to, co mi právě teď vyhovuje.

Budu si užívat chvíle, kdy můžeme být spolu v klidu.

I když udělám všechno, co mě napadne, člověk s Alzheimerovou chorobou bude mít stále problémové chování kvůli nemoci, ne kvůli tomu, co dělám já.

Pokusím se vyhledat pomoc poradce, pokud na mě bude péče příliš náročná.

Někteří pečovatelé zjistili, že jim návštěva kostela zvládat každodenní nároky, které jsou na ně kladeny. Jiným pomáhá najítrovnováhu a klid prostý pocit, že ve světě působí vyšší síly.

Získání odborné pomoci

Odborníci na duševní zdraví a sociální pracovníci vám pomohou vypořádat se s případným stresem. Pomohou vám porozumět pocitům, jako je hněv, smutek nebo dojem, že situaci nezvládáte. Mohou vám také pomoci připravit plány pro případ neočekávaných nebo náhlých událostí.

Odborníci si účtují hodinovou sazbu. Zeptejte se své zdravotní pojišťovny, které poradce pro duševní zdraví a služby hradí. Poté se informujte u svého lékaře o doporučeních na poradce.

Další tipy pro péči o sebe

Další věci, které byste měli mít na paměti, když o sebe pečujete:

Uvědomte si, že můžete cítit bezmoc a beznaděj ohledně toho, co se děje s osobou, o kterou pečujete.

Mějte se sebou soucit, pokud cítíte ztrátu a smutek.

Zamyslete se nad tím, proč jste se rozhodli pečovat o osobu s Alzheimerovou chorobou. Zeptejte se sami sebe, zda je to z lásky, loajality, pocitu povinnosti, náboženské povinnosti, finančních obav, strachu, zvyku nebo potrestání sebe sama.

Dovolte si prožít každodenní „povzbuzení“. Mohou to být dobré pocity z osoby, o kterou pečujete, podpora od ostatních lidí nebo čas strávený vlastními zájmy.

Další odkazy, které Vám mohou pomoct :

https://www.alzheimernf.cz/soubory/Alzheimer%20_Point_let%C3%A1k.pdf

https://centrum-senorina.cz/

http://www.alzheimercafe.cz/

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1669192758855_1

Přeloženo z: https://www.nia.nih.gov/health/alzheimers-caregiving-caring-yourself