doktor

Rozhodnutí o ústavní péči: jeden z nejtěžších okamžiků pro pečujícího

Rozhodnutí o ústavní péči: jeden z nejtěžších okamžiků pro pečujícího

Hana Vacková

Autor: Lucie Šilhová

Snažili jste se. Opravdu hodně. Možná i několik let. Ale už to nejde. Nároky na péči o blízkého nemocného v jednu chvíli přesáhnou vaše možnosti. Fyzické, psychické a nejspíš i profesionální. Jenže umístit člověka do domova se zvláštním režimem není jen tak. Není to jeho rozhodnutí, ale vaše. A to je na tom to nejtěžší.

Každý psycholog vám řekne, že kdo chce pomáhat, musí být sám při síle. A pak většinou použije paralelu s kyslíkovou maskou v letadle. Tam vám také před letem kladou na srdce, že bude-li nutné ji použít, nejdřív ji nasaďte sobě a pak teprve dětem nebo lidem, kteří to sami nezvládnou.

Ale ono se to hezky říká, dokud to sám člověk nezažije. Pečující sami bývají někdy překvapeni, kolik sil v sobě dokázali zmobilizovat, někdy dokonce až za hranicí svých schopností. A teď by najednou měli všechno vzdát, když se stav nemocného zhorší? Tak moment! Slovo „vzdát“ není na místě. Protože nejdůležitější, co si v tuhle chvíli musíte uvědomit, je to, že umístění blízkého do domova automaticky nevymaže dobu, po kterou jste mu byli ve dne v noci na blízku.

Rodinné konstelace

Že je to krok nesmírně těžký, nikdo nepochybuje. A víte proč? Protože jste to nejspíš vy, kdo musí rozhodnout za druhého. Pokud je ten druhý navíc rodič, situace je ještě složitější, protože v nás pořád zůstávají vzpomínky na dětství, kdy máma či táta byli nezpochybnitelnou autoritou.

O změněné dynamice vztahu mluvila i psycholožka Veronika Valentová v Alzheimer Café v dubnu: „Pečující se dostane do role rodiče, ale s pocitem, že se nemůže k rodiči chovat úplně stejně jako k dítěti.“ Navíc tady hrozí, že nemoc a blízkost rodiče akcentuje dávné křivdy, o nichž jsme si mysleli, že jsou jednou provždy uzavřené. Všechno se dá ale překonat, třeba s pomocí vnoučat, kteří už mají od svých prarodičů přece jen odstup. „Vnoučata nejsou tak urputná, ne tak svázaná strachem, dokážou lépe vnímat autoritu, protože nejsou tak vzdálena od dětství. Ještě mají v paměti, jak s nimi manipulovali rodiče čili jsou na to opatrní u svých prarodičů. Vnuci obecně slouží jako dobří mediátoři nebo jako kontrolka chování rodičů,“ objasňuje pozici dalších členů rodiny psycholožka.

Rodinné konstelace v péči o blízkého nemocného jsou vůbec zajímavá kapitola. Protože ať chceme, nebo ne, nemoc ovlivní nějakým způsobem každého člena společenství. Hodně znát je to například tehdy, pečuje-li nejvíc žena. Její partner se pak může cítit upozaděný, což může narušit vztah. Je to opravdu všechno velmi křehké a každý musí vložit do „banku“ část svého „jmění“. Někdo schopnost postarat se, někdo toleranci, někdo um jednat s úřady a tak podobně. V každé rodině právě nemoc jednoho z členů může odhalit, jaká role nám sluší a tudíž přísluší. Zajímavý rozhovor právě na tohle téma si můžete vyslechnout v záznamu z Alzheimer Café zde.

Vztek je v pořádku

Ať už si role v rodině nastavíte, jak uznáte za vhodné, vyvarujte se jedné věci – nehledejte ideální řešení, ale funkční řešení. Protože ideální není nic a jen byste ztráceli čas. A taky nervy. I to ale patří k životu. Nezlobte se proto na sebe, když pocítíte někdy vztek. Protože co je opakem vzteku? Apatie. A ta není dobrý parťák při péči. Možná vás vaše vlastní reakce, kdy lítost přejde ve vztek, překvapí, ale pochopte – vy se přece nezlobíte na svého blízkého nemocného. Vy se zlobíte – a právem – na celou tu situaci. Navíc, vztek je občas dobrý. Dokáže totiž mobilizovat síly, je to energizující emoce. A taky kontrolka. Pokud totiž přichází najednou až příliš často, je třeba si říci, aha, něco se děje, nejspíš mi docházejí síly.

Ale zpět na začátek, protože to není konec. Umístit blízkého do domova se zvláštním režimem neznamená, že přestáváte pečovat. Jenom to bude probíhat v trochu jiném režimu. Copak návštěvy, vycházky a pokud to půjde, tak i společně strávené víkendy, nejsou péče? Tak hlavu vzhůru a nezapomeňte, i vy máte svůj život. A jednoho dne se do něj budete chtít vrátit. Tak se snažte se od něj zcela neodstřihnout. Víte přece, co nám ukazují letušky na palubě…

Kdy k praktikovi a s čím pomůže geriatr?

Kdy k praktikovi a s čím pomůže geriatr?

Hana Vacková

Se stárnutím národa roste poptávka po odbornících na péči o seniory. Stárnutí je přirozený jev, ovšem občas vede k narušení fyzických a duševních funkcí. Díky specializované péči mohou senioři žít zdravě a spokojeně i v pokročilém věku. Zdravotníci, rodiny i senioři si musí být vědomy specifických problémů, kterým starší pacienti čelí, a reagovat na ně s odbornými znalostmi. Na základě dat Českého statistického úřadu, počet seniorů neboli osob ve věku 65 a více let v České republice se mezi lety 2012 a 2021 zvýšil o více než 400 tisíc, a to z 1,70 milionu v 1. lednu 2012 na 2,17 milionu v 31. prosinci 2021. To odpovídá 27% nárůstu (https://www.czso.cz, 2022). Generace starších lidí roste a je důležité aby bylo zdravotnictví připraveno poskytnout jim péči. Nemoci související s věkem mohou být fyzické i duševní a mnohdy s sebou nesou desítky léků, jež je třeba denně podávat. Každý pacient je jiný a pečovatelé a zdravotníci se musí přizpůsobit jeho potřebám.

Co je geriatrie?

Geriatrie je obor medicíny zaměřený na léčbu a péči o seniory. Neexistuje žádná definitivní věková hranice „starších osob“; obvykle jsou pacienti starší 65 let způsobilí pro léčbu v zařízeních pro seniory.

“Geriatr se zabývá pacienty takzvaně křehkými, to znamená, těmi, co ztrácí soběstačnost. Ten věk nehraje úplně roli. Někdy přijdou pacienti, kterým je 65 let, to je taková ta hranice toho mladého stáří, někdy ke mně přijde člověk až v 90. letech a nikdo mě nepotřebuje vůbec” řekla nedávno geriatrička MUDr. Šnajdrová z křesla pro hosty Alzheimer Café

Péče o křehkou osobu je složitá, protože senior může mít problémy s kognitivními funkcemi, pamětí a ne vždy lze spolehnout na jeho úsudek a výpovědi. Poskytovatelé zdravotní péče musí tedy komunikovat a sdílet informace s pacienty i jejich rodinami. Spolupráce mezi pacienty, jejich rodinami, praktiky a geriatry se zaměřuje na člověka s nemocí, ale je důležité, aby se rodina a pečovatelé cítili vyslyšení a jejich zkušenosti byly brány vážně i v dalších oblastech kvality života.

Rozdíly mezi geriatrií a gerontologií: zvýraznění rozdílů

Zatímco geriatrie se zabývá péčí o seniory a jejich potřebami, gerontologie je studium stárnutí a jeho dopadů na populaci. Gerontologové plní podpůrnou funkci při vzdělávání a porozumění stárnutí, zatímco geriatři se zabývají péčí o tyto starší osoby a jejich zdraví. Rozdíl v přístupech mezi gerontologií a geriatrií je otázkou rozsahu. Gerontologie využívá multidisciplinární přístup ke studiu problémů, s nimiž se starší lidé potýkají, a hledá jejich komplexní řešení. Geriatři se zabývají problémy, se kterými se jejich pacienti mohou potýkat v současnosti.

Co se děje při návštěvě praktického lékaře a jakou návaznost má geriatr?

„ Praktický lékař má dostat každou zprávu o pacientovi“, vysvětlila MUDr. Šnajdrová. „Od ledna minulého roku mají praktičtí lékaři tři nové kódy pro diagnózu kognitivních poruch. To znamená, že se mají zabývat i kognitivními poruchami v rámci kognitivních prohlídek. Během prohlídky mají lidem od 65-80 let provést testy „Mini-Cog.“, kreslení hodin a opakovat tři slova. Když screening odhalí problém, měli by následně udělat test Mini Mental State Exam, nebo poslat pacienta ke geriatrovi. Geriatr ale v žádném případě nenahrazuje praktika, který řeší běžné nemoci, očkování a měl by řešit mimo jiné i příspěvek na péči.“

Praktika můžete navštívit v ordinaci, ale v některých případech sám pacienty navštíví doma, aby je vyšetřil na jim známém místě. Praktický lékař nebo jiný zdravotnický pracovník z ordinace praktického lékaře by měl provést úvodní posouzení několika způsoby, mezi které patří např.:

Získání osobní a zdravotní „anamnézy“ – praktický lékař bude komunikovat s pacientem, nebo s někým, kdo ho dobře zná.

Měl by se pacienta zeptat na:

  • jak a kdy jeho příznaky začaly a jak ovlivňují jeho život
  • anamnézu a anamnézu blízké rodiny
  • všechny léky, které užívá.

MUDr. Šnajdrová nám také poradila: „ Je dobré si ke geriatrovi vzít starší zdravotní zprávy od praktika. Ne, že byste měli něco shánět, ale ať s geriatrem nemusí vymýšlet, co bylo před 50 lety. Ať se můžeme věnovat tomu, co se děje teď. Nejdůležitější je asi seznam léků, protože téměř každý senior užívá nějaké léky.“

Fyzikální vyšetření

Praktický lékař může provést fyzikální vyšetření, zejména pokud existuje možnost, že člověk prodělal mrtvici nebo má Parkinsonovu nemoc. Může se zaměřit na to, jak se osoba pohybuje, na koordinaci a na problémy se sluchem a zrakem.

Je možné, že si lékař vyžádá vzorek krve (a někdy i moči) k odeslání na laboratorní vyšetření. To slouží k ověření, zda příznaky nezpůsobují další onemocnění, například problémy se štítnou žlázou, cukrovka nebo nedostatek vitamínů apod. V případě potřeby může být také proveden elektrokardiogram (EKG), aby se zjistilo, jak pracuje srdce.

Kontrola duševních schopností

Aby praktik zjistil více o paměti, o tom, jak osoba přemýšlí a jaké má povědomí o čase a místě, provede kognitivní vyšetření.

Nejběžnějším nástrojem pro hodnocení závažnosti Alzheimerovy nemoci nebo příbuzné demence je Mini-Cog a Mini-Mental State Exam.

Mini Cog.

Mini Cog. je krátké screeningové vyšetření kognitivních poruch. Mini-Cog, který má vynikající screeningové vlastnosti a zabere méně času, by mohl být považován za nástroj pro screening, který pomáhá včas diagnostikovat demenci.

Během testu, kde se vybavují tři slova, se hodnotí paměť, a test kreslení hodin hodnotí kognitivní oblasti, jako jsou kognitivní funkce, jazyk, vizuálně-motorické dovednosti a exekutivní funkce.

Mini-Mental State Exam

Mini-Mental State Exam je více komplexní než Mini-Cog a funguje na základě série otázek, které testují mozkové funkce. Prostřednictvím kladení otázek a jejich zodpovídání lze provést vyhodnocení, které prověřuje, zda nedochází k mentální nedostatečnosti, která je u pacientů s demencí běžná. Řízené otázky se snaží zjistit, jak dobře funguje okamžitá a krátkodobá paměť. To se provádí pomocí otázek týkajících se těchto oblastí:

  • Pacient se orientuje v čase a místě. Testuje se, zda pacient ví, kdy a kde se nachází, jaký je den v týdnu nebo roční období.
  • Schopnost soustředit se během desetiminutového testu.
  • Zda si dokáže vzpomenout na jednu událost ,nebo na řadu položek, čímž se otestuje krátkodobá paměť.
  • Jazykové schopnosti a dovednosti. Testuje se verbální paměť a pojmenování.
  • Vztah mezi různými předměty. Testují se vizuálně-prostorové dovednosti.
  • Schopnost řešit problémy. Používají se úkoly jako hláskování jednoduchého slova pozpátku.
  • Motorické dovednosti
  • Porozumění zadávaným pokynům

Některé příklady otázek MMSE jsou následující:

  • V jakém městě, státě a zemi se nacházíme?
  • Vyjmenujte tři nesouvisející předměty.
  • Jak se tomu říká? Testující ukáže subjektu tužku nebo hodinky.

„Na jakékoliv testování paměti netrénujte těsně před ordinací. Snažte se být v obraze průběžně.“ Upozorňuje MUDr. Šnajdrová.

Doporučujeme při pochybnostech o mentálním zdraví navštívit praktického lékaře případně geriatra včas a neobávat se kognitivního vyšetření. Včasná diagnóza umožňuje včasné nasazení léčby, která prodlužuje etapu kvalitního života bez výrazné závislosti na pečovatelích.

Kontakty na geriatrické ordinace:

https://www.cggs.cz/

Zdroje:

https://online.maryville.edu/blog/gerontology-vs-geriatrics/

Seniorů přibývá i přes vyšší úmrtnost
A geriatric family-centered care model for hospitalized elders

https://www.alzheimers.org.uk/about-dementia/symptoms-and-diagnosis/dementia-diagnosis/talking-gp

https://www.physio-pedia.com/Mini-Cog

Mini-Mental State Exam (MMSE) Alzheimer’s / Dementia Test: Administration, Accuracy and Scoring

https://www.agingcare.com/articles/how-does-a-geriatrician-complement-the-services-of-other-doctors-104967.htm

https://www.alzheimercafe.cz/category/minula/

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci

Hana Vacková

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci- co očekávat

Neexistuje jediný diagnostický test, který by určil, zda má člověk Alzheimerovu chorobu. Lékaři (často s pomocí specialistů, jako jsou neurologové, neuropsychologové, geriatři a geriatričtí psychiatři) používají ke stanovení diagnózy různé přístupy a metody. Přestože lékaři mohou téměř vždy určit, zda osoba trpí syndromem demence, může být obtížné určit přesnou příčinu.

Mohou použít několik způsobů:

  • Lékařská anamnéza  (souhrn informací o předešlém životě nemocného podstatných pro hodnocení jeho aktuálního zdravotního stavu. Podstatu anamnézy dobře vystihuje český ekvivalent předchorobí.)
  • Fyzikální vyšetření (vyšetření pacienta lékařem jen pomocí vlastních smyslů a jednoduchých pomůcek) a diagnostické testy
  • Neurologické vyšetření
  • Kognitivní a behaviorální testy
  • Počítačové kognitivní testy a diagnostické přístroje
  • Vyšetření možné deprese
  • Genetické testování
  • Snímkování mozku-pomocí magnetické rezonance (MR) a výpočetní tomografie (CT)
  • Vyšetření mozkomíšního moku
  • Krevní testy

Lékařská anamnéza

Během vyšetření lékař přezkoumá anamnézu osoby, včetně psychiatrické a také anamnézy kognitivních a behaviorálních změn. Bude chtít vědět o všech současných a minulých zdravotních problémech a obavách a také o všech lécích, které vyšetřovaný užívá. Lékař se také zeptá na klíčové zdravotní potíže, které postihly ostatní členy rodiny, včetně toho, zda mohli trpět Alzheimerovou chorobou nebo jinými typy demence.

Fyzikální vyšetření a diagnostické testy

Během lékařského vyšetření lékař pravděpodobně:

  • Zkontroluje všechny léky. (Přineste si s sebou seznam nebo balení všech léků, které v současné době užíváte, včetně volně prodejných léků a doplňků stravy.)
  • Zeptá se na stravu, výživu a užívání alkoholu.
  • Zkontroluje krevní tlak, teplotu a puls.
  • Poslechne si srdce a plíce.
  • Provede další procedury k posouzení celkového zdravotního stavu.
  • Odeberte vzorky krve nebo moči pro laboratorní vyšetření.

Informace z fyzikálního vyšetření a laboratorních testů mohou pomoci identifikovat zdravotní problémy, které mohou způsobit příznaky demence. Mezi běžné příčiny příznaků podobných demenci patří deprese, neléčená spánková apnoe, delirium, vedlejší účinky léků, problémy se štítnou žlázou, nedostatek některých vitaminů a nadměrná konzumace alkoholu. Na rozdíl od Alzheimerovy choroby a jiných demencí lze tyto stavy často léčbou zvrátit.

Pokud byla diagnostikována Alzheimerova choroba nebo jiná demence, nejste v tom vy ani váš blízký sami.

Buďte připraveni na to, že se vás lékař bude ptát:

  • Jaké příznaky jste zaznamenali?
  • Kdy začaly?
  • Jak často se objevují?
  • Zhoršily se?
  • Lékař může také požádat člena rodiny, aby mu poskytl informace o změnách vašich myšlenkových schopností a chování.

Neurologické vyšetření

Během neurologického vyšetření lékař pečlivě zhodnotí, zda se u dotyčného nevyskytují problémy, které mohou signalizovat jiné poruchy mozku než Alzheimerovu chorobu. Lékař bude pátrat po příznacích mrtvice, Parkinsonovy choroby, mozkových nádorů, nahromadění tekutiny v mozku a dalších stavů, které mohou zhoršovat paměť nebo myšlení.

Lékař bude testovat:

  • Reflexy
  • Koordinaci, svalový tonus a sílu
  • Pohyb očí
  • Řeč
  • Smysly
  • Součástí neurologického vyšetření může být také zobrazovací vyšetření mozku

Pokud vyšetření neprokáže Alzheimerovu chorobu nebo jinou demenci, ale příznaky se v průběhu času nadále zhoršují, může být nutné, aby lékař nařídil další vyšetření, nebo budete chtít získat další názor.

Domácí testy na demenci

Na trh byla uvedena řada screeningových testů na demenci určených přímo spotřebitelům. U žádného z těchto testů nebyla vědecky prokázána přesnost. Testy navíc mohou mít falešně pozitivní výsledky, což znamená, že jedinci mohou mít výsledky, které říkají, že mají demenci, i když ji ve skutečnosti nemají. Je velmi nepravděpodobné, že by k tomu došlo, pokud osoba navštíví lékaře, aby vyhledala péči a případnou diagnózu. Z těchto a dalších důvodů by testy nemohou a neměly by být používány jako náhrada důkladného vyšetření kvalifikovaným lékařem. Celý proces posouzení a diagnostiky by měl probíhat v rámci trvalého vztahu s odpovědným a kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Kognitivní, funkční a behaviorální testy

Kognitivní, funkční a behaviorální testy hodnotí paměť, myšlení a schopnost řešit jednoduché problémy a mohou rychle posoudit změny v chování a symptomech. Některé testy jsou krátké, jiné mohou být časově náročnější a složitější. Komplexnější kognitivní, funkční a behaviorální testy často provádí neuropsycholog, který hodnotí exekutivní funkce, úsudek, pozornost a jazyk.

Takové testy mohou poskytnout celkovou představu o tom, zda se u dané osoby projevují kognitivní příznaky, které ovlivňují činnosti každodenního života a funkce, a zda si je osoba těchto příznaků vědoma; zda zná datum, čas a místo, kde se nachází, a zda si dokáže zapamatovat krátký seznam slov, postupovat podle pokynů a provádět jednoduché výpočty.

Příklady kognitivních, funkčních a behaviorálních testů zahrnují:

  • Ascertain Dementia 8 (AD8).
  • Dotazník funkčních aktivit (FAQ)
  • Mini-Cog
  • Mini-Mental State Exam (MMSE)
  • Montrealské kognitivní hodnocení (MoCA)
  • Neuropsychiatrický dotazník (NPI-Q)

Počítačové kognitivní testy a zařízení

Rozvíjející se oblastí výzkumu je vývoj lékařských přístrojů a technologií, které lékařům pomáhají při hodnocení kognitivních funkcí. Mezi ně patří lékařské přístroje nebo digitální technologie včetně počítačového testovacího softwaru; ty mají několik výhod, včetně toho, že testy poskytují pokaždé přesně stejným způsobem.

Digitální počítačová hodnocení jsou navržena tak, aby měřila výkon jednotlivce v různých kognitivních nebo funkčních úkolech, a mohou být vhodná pro podávání v randomizovaných klinických studiích nebo v klinických podmínkách, kdy delší standardní hodnocení nejsou praktická.

Screening deprese a hodnocení nálady

Kromě posouzení duševního stavu lékař zhodnotí pocit pohody člověka, aby odhalil depresi nebo jiné poruchy nálady, které mohou způsobit problémy s pamětí, ztrátu zájmu o život a další příznaky, které se mohou překrývat s demencí.

Genetické testování

Vědci identifikovali určité geny, které zvyšují riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a další vzácné „deterministické“ geny, které Alzheimerovu chorobu přímo způsobují. Přestože jsou k dispozici genetické testy na některé z těchto genů, zdravotníci v současné době nedoporučují rutinní genetické testování na Alzheimerovu chorobu.

Rizikové geny: Existuje sice krevní test na APOE-e4, nejsilnější rizikový gen pro Alzheimerovu chorobu, ale tento test se používá především v klinických studiích k identifikaci osob s vyšším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. Hostitelství mutace tohoto genu pouze ukazuje na vyšší riziko; neznamená, zda se u dané osoby Alzheimerova choroba vyvine nebo zda ji má. Genetické testování na APOE-e4 je kontroverzní a mělo by být prováděno pouze po konzultaci s lékařem nebo genetickým poradcem.

Deterministické geny: Testování je k dispozici také pro geny, které způsobují autozomálně dominantní Alzheimerovu chorobu (ADAD) nebo „familiární Alzheimerovu chorobu“, což je vzácná forma Alzheimerovy choroby, která představuje maximálně 1 % všech případů. ADAD se vyskytuje v rodinách a má tendenci začínat dříve v životě, někdy již po třicítce. Mnoho lidí v těchto rodinách si nepřeje znát svůj genetický status, ale někteří se nechávají testovat, aby se dozvěděli, zda se u nich nemoc nakonec rozvine. Některé rodiny ADAD se zapojily do klinických studií, aby pomohly vědcům lépe porozumět Alzheimerově chorobě.

Zobrazování mozku

Zobrazení mozku, například skeny, můžou pomoci diagnostikovat demence. Standardní lékařské vyšetření Alzheimerovy choroby často zahrnuje strukturální zobrazení pomocí magnetické rezonance (MRI) nebo počítačové tomografie (CT). Tato vyšetření se používají především k vyloučení jiných onemocnění, která mohou způsobovat příznaky podobné Alzheimerově chorobě, ale vyžadují jinou léčbu. Strukturální zobrazovací vyšetření může odhalit nádory, stopy po malých nebo velkých mozkových příhodách, poškození po těžkém úrazu hlavy nebo nahromadění tekutiny v mozku.

Za určitých okolností může lékař pomocí zobrazovacích nástrojů mozku zjistit, zda má jedinec vysokou hladinu beta-amyloidu, který je charakteristickým znakem Alzheimerovy choroby; normální hladina by naznačovala, že Alzheimerova choroba není příčinou demence.

Zobrazovací technologie způsobily revoluci v našem chápání struktury a funkce živého mozku. Vědci zkoumají další techniky zobrazování mozku, aby mohli lépe diagnostikovat a sledovat průběh Alzheimerovy choroby.

Testy mozkomíšního moku (CSF)

Mozkomíšní mok je čirá tekutina, která obklopuje mozek a míchu. Dospělí mají přibližně 90 až 200 ml mozkomíšního moku. Za 24 hodin se vytvoří 600–700 ml, neustále cirkuluje a lékařiho mohou odebrat pomocí minimálně invazivního zákroku zvaného lumbální punkce nebo spinální punkce. Výzkum naznačuje, že Alzheimerova choroba v počátečních stadiích může způsobit změny v hladinách CSF několika markerů, jako je tau a beta-amyloid, dva markery, které tvoří abnormální mozkové usazeniny silně spojené s Alzheimerovou chorobou. Dalším potenciálním markerem je neurofilament light (NfL), jehož zvýšená hladina byla zjištěna u neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.

Jedním z problémů, se kterými se výzkumní pracovníci potýkají, je skutečnost, že analýza hladin biomarkerů ve stejném vzorku se může v jednotlivých institucích a na různých testovacích platformách často výrazně lišit. Velký pokrok byl učiněn ve standardizaci měření těchto markerů ve výzkumu a klinické péči. Testy mozkomíšního moku v současné době používají odborníci na demenci jako pomoc při diagnostice Alzheimerovy choroby a výzkum pokračuje ve vývoji a standardizaci nových markerů, které pomohou při diagnostice a odhalování dalších demencí.

Krevní testy

Vědci zkoumají, zda konzistentní a měřitelné změny hladin specifických markerů v krvi mohou být spolehlivě spojeny se změnami souvisejícími s Alzheimerovou chorobou. Tyto markery mohou zahrnovat tau, beta-amyloid nebo jiné biomarkery, které by mohly být měřeny před a po objevení příznaků.

Existuje naléhavá potřeba jednoduchých, levných, neinvazivních a snadno dostupných diagnostických nástrojů, jako jsou krevní testy pro diagnostiku onemocnění. Tyto testovací technologie by podpořily vývoj léků tím, že by pomohly identifikovat a sledovat účinnost léčby u účastníků klinických studií a zvýšily by možnost včasné detekce, diagnostiky a intervence. Krevní test by také umožnil interpretaci a pochopení vývoje Alzheimerovy choroby u větších a různorodějších populací.

Krevní testy již dnes zlepšují koncepci klinických studií a používají se v některých centrech specializované péče. V budoucnu je velmi pravděpodobné, že způsobí revoluci v diagnostickém procesu Alzheimerovy choroby a všech ostatních demencí. Používání těchto testů ve studiích a v ordinaci lékaře musí probíhat pečlivě a kontrolovaně, protože před jejich rutinním používáním na klinice je třeba provést ještě mnoho dalších výzkumů, protože vědci stále pracují na vytvoření standardizovaných a validovaných testů, které budou poskytovat spolehlivé výsledky pro všechny jedince.

V současné době je na trhu několik krevních testů, které si mohou poskytovatelé zdravotní péče objednat a které pomáhají při diagnostice potíží s pamětí. Tyto testy zatím nejsou schváleny. V současné době se doporučuje, aby krevní testy používali pouze lékaři specializované péče, kteří navštěvují pacienty s potížemi s pamětí. Nedoporučují se u osob, které nemají žádné kognitivní nebo paměťové příznaky.

V současné době dostupné testy mohou předpovědět přítomnost amyloidových změn v mozku nebo přítomnost neurodegenerativního onemocnění či poškození neuronů. Tyto krevní testy nelze použít jako samostatný test k diagnostice Alzheimerovy choroby nebo jiné demence; budou použity jako součást diagnostického vyšetření s dalšími vyšetřeními.

Přeloženo a adoptováno z : https://www.alz.org/alzheimers-dementia/diagnosis/medical_tests