Svéprávnosti nabyté nejčastěji 18. rokem života se dle § 16 občanského zákoníku nelze vzdát a člověka ji ani nelze zcela zbavit. Podle § 55–65 občanského zákoníku je ji možné pouze omezit, pokud je to v zájmu člověka, jehož svéprávnost má být omezena, a nestačí mírnější opatření.
K omezení svéprávnosti se sahá v případě trvalé duševní poruchy a také u lidí trpících Alzheimerovou nemocí nebo jinak získaným syndromem demence.
Svéprávnost se omezuje často pro oblast:
- nakládání s financemi,
- správy jmění,
- výkonu rodičovských práv,
- způsobilosti uzavřít manželství,
- uzavírání smluv – kupní, darovací nebo nájemní,
- rozhodování o zdravotních a sociálních službách.
Je důležité vědět, že i člověk omezený ve svéprávnosti pořád může právně konat, buď sám nebo v doprovodu kamaráda z hospody nebo v doprovodu dcery, se kterou má sepsanou smlouvu o nápomoci.
Podat návrh na omezení svéprávnosti může v podstatě kdokoliv, může ho podat i poskytovatel zdravotních služeb, pokud má v péči člověka, který dlouhodobě není schopen o sobě rozhodovat a právně jednat. Po podání návrhu se zahajuje řízení o omezení svéprávnosti, které je vždy spojeno s řízením o ustanovení opatrovníka.
Návrh na omezení svéprávnosti posuzují okresní soudy, v Praze obvodní soudy. Řeší to soud nejblíže místu, kde člověk v danou chvíli bydlí. Nemusí to být v místě, kde má hlášený trvalý pobyt. Soud jmenuje znalce z oboru psychiatrie, který pro něj vypracuje posudek. Psychiatr posuzuje v jakém rozsahu člověk je a není schopen samostatně právně jednat s ohledem na své onemocnění.
Současně probíhá sociální šetření. Do domácnosti nemocného přijde sociální pracovník, který pak zpracuje posudek pro soud. Soud zároveň vyslechne člověka, jehož práva mají být omezena. Opatrovník má pak hájit jeho práva. Soud posuzuje, jestli u opatrovníka není nějaká právní překážka.
Nakonec soud rozhodne, v jakých oblastech má být svéprávnost omezena a ustanoví opatrovníka. V rozsudku vždy musí vymezit rozsah omezení svéprávnosti. Práva samostatně jednat v běžných záležitostech každodenního života však člověka zbavit nelze za žádných okolností.
Vyřízení návrhu na omezení svéprávnosti trvá zpravidla půl roku a až rok a půl. Hodně záleží na tom, jak rychle je zpracován posudek od znalce z oblasti psychiatrie, pokud je hodně vytížený může vypracování posudku trvat i pět měsíců.
Pokud něco nesnese odkladu, kde hrozí nebezpečí z prodlení, určí se nějaká osoba jako opatrovník pro tu konkrétní záležitost. To schvaluje soud poměrně rychle, s konkrétní záležitostí, která hoří není nutné čekat na celý rozsah omezení svéprávnosti soudem.
Každé omezení svéprávnosti trvá nejdéle tři roky. Pokud je však zjevné, že se stav člověka za tu dobu nezlepší, může omezení trvat až pět let. Prodlouženo může být opakovaně.
Dříve než o omezení rozhodne soud, může člověk, který očekává vlastní nezpůsobilost, právně jednat na základě předběžného opatření a projevit vůli, aby jeho záležitosti byly spravovány určitým způsobem a/nebo, aby je spravoval konkrétní člověk, případně aby se konkrétní člověk stal jeho opatrovníkem. Potřebuje-li někdo nápomoc při rozhodování, protož duševní porucha u něj brání ve správnému úsudku, třebaže nemusí být omezen ve svéprávnosti, může si s podpůrcem nebo více podpůrci ujednat poskytování podpory.