Kdy není pravda dobré řešení? Jak přistoupit na realitu člověka s demencí

Upřímnost není vždy dobrá ctnost, zvlášť pokud se jedná o člověka s Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence. Demence poškozuje mozek a způsobuje postupný pokles schopnosti chápat a zpracovávat informace. Mozek člověka s demencí může vnímat svět jinak. Proto nutit někoho, aby opustil svou verzi reality a připojil se k našemu „skutečnému světu“, může způsobit zmatek, bolest, úzkost, strach a hněv.

Odborníci proto často doporučují techniku zvanou „terapeutické mlžení“ (v angličtině – therapeutic fibbing). Technika pomáhá pečujícím vstoupit do světa člověka s demencí a ušetřit jej zbytečného rozrušení a trápení. Na tuto techniku je třeba si zvyknout, protože souhlasit s novou skutečností vám může připadat, jako byste osobě s demencí lhali. Používání bílých lží k validaci jejich pocitů a uklidnění však rozhodně není totéž jako lhaní se zlým úmyslem.

Říkat pravdu může být kruté

Většina z nás je od mládí vedena k tomu, že jakékoli lhaní je nečestné, zejména lhaní rodině a všem, na kterých nám záleží a kterých si vážíme. Když se tedy potkáme s terapeutickým mlžením, může nám to zpočátku připadat kruté a špatné. Ale to, že se vždy budete držet pravdy, zejména pokud jde o emotivní téma nebo o něco banálního, spíše způsobí člověku s demencí bolest, zmatek a utrpení. K tomu dochází proto, že demence brání lidem správně zpracovávat a uchovávat informace. Navíc problémy s krátkodobou pamětí znamenají, že na rozhovor pravděpodobně brzy zapomenou, takže se může několikrát opakovat. Říkat jim pokaždé pravdu je nutí prožívat trápení znovu a znovu.

Je nutné jim způsobovat tolik trápení, zvláště když pravda, kterou jim řeknete, bude pravděpodobně špatně pochopena nebo rychle zapomenuta?

Efektivním způsobem, jak vstoupit do reality někoho s demencí, je použití terapeutického mlžení. To znamená, že souhlasíte nebo říkáte věci, které nejsou pravdivé, abyste někomu nezpůsobili utrpení a aby se cítil bezpečně a klidně. V mnoha ohledech se tato technika podobá tomu, když řeknete kamarádovi, že se vám líbí dárek, který vám dal, i když se vám ve skutečnosti nelíbí. Říct v takovém případě naprostou pravdu situaci nezmění a jen byste zranili city svého kamaráda.

Zde jsou dva příklady, které ilustrují rozdíl mezi naprostou pravdomluvností a použitím terapeutického mlžení.
I když se vaše konkrétní situace budou lišit, budou platit stejné principy jemného smíření se s jejich skutečností a nalezení rozptýlení.

Příklad 1
Vaše maminka: Škola už skončila. Maminka si mě teď přijde vyzvednout. Musím jít ven a počkat na ni!
Vy: Je ti 89 let. Už desítky let jsi nebyla ve škole. A nepamatuješ si, že tvoje máma zemřela před 25 lety? Nemusíš jít ven, protože ona pro tebe nepřijde.
Vaše maminka: Cože? Jak to myslíš, že je moje máma mrtvá? Ne! Nemůže být mrtvá!! Dnes ráno jsem ji viděla! Řekla mi, že mě vyzvedne!!! Musím jít ven a počkat! (Pláče, je rozrušená a křičí.)

Použití terapeutického mlžení

Vaše maminka: Škola skončila. Maminka mě teď přijde vyzvednout. Musím jít ven a počkat na ni!
Vy: Už je skoro čas jít. Maminka mě požádala, abych ti dal nejdřív svačinu, abys neměla při cestě domů hlad. Zatímco budeme čekat, dáme si džus a sušenky.
Vaše maminka: Dobře, dám si svačinu.
Využijte tohoto rozptýlení jako příležitosti k tomu, abyste ji zaměstnali svačinou a nějakou zábavnou činností, dokud nezapomene na myšlenku, že ji máma vyzvedne.

Příklad 2

Váš manžel/ka: Musím jít do práce. Jdu pozdě.
Vy: Co tím myslíš? Nemáš práci. Před 20 lety jsi odešel do důchodu. A nezapomeň, že teď máš Alzheimerovu chorobu. Přestaň se snažit chodit ven.
Váš manžel/ka: Proč to říkáš? Lžeš a snažíš se mě držet v zajetí! Proč se mě snažíš zastavit! Odcházím, jdi mi z cesty! (Jsou rozzlobení, rozrušení a mlátí věcmi kolem sebe.)

Použití terapeutického mlžení

Váš manžel/ka: Musím jít do práce. Jdu pozdě.

Vy (návrh č. 1): Nemůžeme tě přece nechat odejít bez dobré snídaně. Neboj, máš spoustu času, zapomněli jsme po změně času přehodit hodiny.
Dejte jim jídlo, pokud je správný čas, nebo svačinu/nápoj, pokud není. Zatímco budou jíst, příjemně si popovídejte o věcech, které je baví, abyste odvedli jejich pozornost od myšlenky na odchod do práce. Když jsou dostatečně rozptýleni jídlem, promluvte si o příjemné činnosti, kterou budete dělat společně, až dojí, abyste připravili další přechod.

Vy (návrh č. 2): Vezmi si bundu, dnes je trochu chladno. Máš s sebou oběd? Já ti pomůžu.
Jemně jim začněte pomáhat obléct bundu, a při tom si najděte příjemné rozptýlení: podívejte se z okna a začněte si povídat o ptácích, zastavte se před částečně dokončenou zábavnou činností, jako je skládání puzzle, zastavte se, abyste se napili vody atd. Když se budou věnovat něčemu jinému a rozptýlí se, je pravděpodobné, že myšlenku na odchod do práce pustí z hlavy.

Přeloženo a adaptováno z https://dailycaring.com/why-experts-recommend-lying-to-someone-with-dementia/