Autor: Lucie Šilhová
Znáte ten pocit, když se v noci probudíte z hlubokého spánku a chvíli vám trvá, než se zorientujete, kde vlastě jste? Nakonec vám to naskočí. Nemocní s Alzheimerovou nemocí na takové „prozření“ bohužel spoléhat nemohou. Proto je třeba usnadnit jim orientaci v prostoru, kde se nejčastěji pohybují. Tedy doma. A nejen v noci.
Začít můžeme tam, kde by to člověk vlastně ani nečekal. V šatníku. My sami umíme být hodně nerozhodní ve výběru outfitu, a co teprve nemocný? Asistentka odlehčovacích služeb Cesty domů Alena Štěpánová, která má zároveň osobní zkušenost s péčí o blízkého s Alzheimerovou nemocí, radí maximálně zjednodušit šatník. „Ponechte v něm pár kousků, které k sobě ladí. Vyřaďte oblečení, jež má příliš složité střihy, šněrování a podobně.“ Rozhodně ale nemávněte rukou nad tím, co v šatníku zůstane. Podle Aleny Štěpánové jsou nemocní mnohem vnímavější na projevy okolí než my ostatní. Každé pousmání je pro ně jako pohlazení, tak jim ho dopřejme. Na druhou stranu se ale v urputné snaze o vylepšení zevnějšku blízkého nesnažte měnit jeho styl. Maximum věcí ponechte tak, jak byl zvyklý. Heslo totiž není měnit, ale zjednodušovat. A to platí nejen o oblékání.
Byt není nemocnice
„Není cílem měnit byt na nemocniční zařízení,“ upozorňuje Martina Tesařová, vedoucí odlehčovacích služeb Cesty domů, která spolu s Alenou Štěpánovou v květnovém Alzheimer Café mluvila právě o tom, v čem domácnost nemocnému přizpůsobit, a co naopak ponechat. Změny není nutné dělat okamžitě a překotně. Naopak, dejte si čas. „Většinou ho máte ještě dostatek, abyste mohli změny konzultovat s nemocným,“ radí Martina v rozhovoru, jehož celý záznam si můžete poslechnout zde. Vše, na čem se společně dohodnete, by mělo směřovat k tomu, aby byl nemocný co nejdéle samostatný. To totiž podporuje jeho sebedůvěru, která je v tomto čase velmi potřebná.
Co určitě můžete udělat hned, je odstranění koberečků, o něž se tak dobře zakopává, případně kloužou po podlaze. Stejně už koberce nejsou trendy. Teď frčí bezúdržbové domácnosti, což je další věc, na kterou je třeba myslet. Přece jen, nemocní s demencí bývají méně obratní, často něco vylijí, rozbijí, což se bude s podlahou bez koberce řešit určitě lépe, než když budete lpět na krytině s vysokým vlasem. Z podobného soudku jsou i různé dečky a ubrusy a podobné „pasti“ nastražené na každého, kdo se při chůzi jen trochu zamotá či zakymácí. Co by naopak mělo v domácnosti přibýt, jsou noční světla. Lampička na stolku, osvětlená cesta na toaletu, to nemocnému určitě pomůže v orientaci, když ho v noci přepadne nutkání. Ve dne zase ocení, když zvýrazníte vypínače na stěně. Ve snaze o designovou domácnost je často máme v nenápadném odstínu či dokonce v barvě omítky, prostě tak, aby rušily co nejméně. Teď je na čase je vyměnit za výrazné, případně natřít křiklavou barvou, aby byly vidět co nejvíce. Více se můžete dozvědět zde.
Jídlo na jedno sousto
Je hodně věcí, na které musí rodina myslet, ale Alena Štěpánová má radu, která lecjaké procesy udělá lehčí. „Nemyslete na nemoc, ale na člověka.“ Třeba když společně jíte. Je až srdcervoucí dívat se na blízkého, jak se snaží vidličkou oddělit kousek sousta třeba z palačinky. Samozřejmě že nakonec sáhnete po noži a jídlo mu nakrájíte. Udělejte to ale i sobě, aby se necítil vyčleněný. Na paměti to můžete mít už při přípravě, dobrá jsou jídla, která lze po kouskách vkládat do úst (typově jednohubky), ovoce nakrájené na sousta, místo karbanátků malé kuličky sotva na jednou kousnutí. Opět jde o sebeúctu nemocného, která je křehká a zranitelná jako jeho duše. Více o jídle se dozvíte zde.
A jestliže váš blízký stále ještě zůstává doma sám, pomozte mu, aby nepropadl panice, když nebudete nablízku. Věci, které často užívá, narovnejte přehledně na otevřenou poličku, ať je nemusí dlouho hledat. Čím jich bude méně a budou přehledněji uspořádány, tím bude zmatek menší. Anebo popište šuplíky. Však sami víte, jak se cítíte, když chcete třeba v kuchyni na dovolené, která není vaše hájemství, uvařit čaj nebo kávu. Jak jen dlouho trvá, než objevíte vše potřebné! Tohle jsou momenty, které nám připomenou, jak se člověk s Alzheimerovou nemocí cítí. Není špatné si je čas od času vyzkoušet na vlastní kůži.
Více se můžete dozvědět na našem YouTube Kanále.