Cvičením proti Alzheimerovi?

Stále více studií ukazuje, jak pravidelné cvičení prospívá mozku, zejména stárnoucímu mozku. Zatím není zcela jasné, jak přesně cvičení působí proti úbytku kognitivních funkcí.

Ozioma Okonkwo, odborný asistent medicíny na lékařské fakultě Wisconsinské univerzity, a jeho kolegové téměř deset let studují jedinečnou skupinu lidí, středního věku, s vyšším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. Prostřednictvím řady testů tým získává poznatky o tom, které biologické procesy se zřejmě mění s cvičením. Nejnovější poznatky ukázaly, že zlepšení aerobní zdatnosti zmírnilo jednu z fyziologických změn mozku spojených s Alzheimerovou chorobou: zlepšení způsobu, jakým neurony metabolizují glukózu (Okonkwo & van Praag, 2019).

1 500 lidí zařazených do Wisconsinského registru pro prevenci Alzheimerovy choroby (WRAP) spolupracují s Okonkwem na jeho výzkumu. Mají kognitivně normální funkce, ale vyskytují se u nich geny, které je vystavují vyššímu riziku vzniku Alzheimerovy choroby, nebo mají jednoho či dva rodiče, u nichž byla tato choroba diagnostikována, případně obojí. V nejnovější studii Okonkwo našel 23 osob z populace WRAP, které nebyly fyzicky aktivní. Jedenáct z nich bylo požádáno, aby se po dobu šesti měsíců účastnili cvičebního režimu na zlepšení aerobní kondice, a dvanáct lidí bylo kontrolní skupinou. Mozek všech zúčastněných byl skenován, aby bylo možné sledovat změny v mozku související s Alzheimerovou chorobou, včetně rozdílů v tom, jak neurony metabolizují glukózu. U lidí s Alzheimerovou chorobou se odbourávání glukózy zpomaluje. Skupina, která více cvičila, na konci období studie vykazovala vyšší úroveň metabolismu glukózy a měla lepší výsledky v testech kognitivních funkcí ve srovnání s kontrolní skupinou. „Zajištujeme výzkum ve všech jeho fázích a začínáme zkoumat kauzalitu,“ říká Okonkwo o významu svých zjištění.

Zacvičte si na židlích s aktivizační pracovnicí Centra Seňorina Míšou Berkovič díky tomuto videu.

Jak cvičení snižuje riziko Alzheimerovy choroby tím, že mění váš mozek

Ve své předchozí práci Okonkwo spolu se svým týmem identifikoval řadu biologických změn souvisejících s Alzheimerovou chorobou, které se zdály být ovlivněny cvičením, když zpětně porovnával lidi, kteří byli fyzicky aktivnější, s těmi, kteří aktivní nebyli. V této studii ukázali, že zásah pomocí pohybového režimu může tyto procesy skutečně ovlivnit. Dohromady jeho výzkum přesně stanovuje, jak fyzická aktivita přispívá k významným změnám v biologických procesech, které jsou příčinou Alzheimerovy choroby, a může dokonce snížit vliv silných rizikových faktorů, jako je věk a geny spojené s vyšším rizikem neurodegenerativního onemocnění.

Například ve své dřívější práci jeho skupina potvrdila, že s věkem se zvyšuje přítomnost změn v mozku souvisejících s Alzheimerovou chorobou – včetně hromadění amyloidu, pomalejšího odbourávání glukózy mozkovými buňkami, zmenšování objemu hipokampu (ústředního pro paměť) a poklesu kognitivních funkcí měřených ve standardních testech vybavování a rozpoznávání.

U lidí, kteří uváděli, že cvičí středně intenzivně alespoň 150 minut týdně, jak doporučují odborníci na veřejné zdraví, skenování mozku ukázalo, že tyto změny jsou výrazně menší a v některých případech neexistují ve srovnání s lidmi, kteří nebyli aktivní. „Souvislost mezi věkem a změnami v mozku u Alzheimerovy choroby byla oslabena,“ říká Okonkwo, „I když se [Alzheimerova choroba] zhoršila, nezhoršovala se stejnou rychlostí nebo tempem u těch, kteří jsou fyzicky aktivní, jako u těch, kteří jsou neaktivní.“

V jiné předchozí studii zjistili přínos cvičení při kontrole Alzheimerových procesů i u osob s genetickou predispozicí k tomuto onemocnění. Když rozdělili účastníky podle úrovně zdatnosti na základě testu na běžeckém pásu a jejich schopnosti efektivně přijímat kyslík, zjistili, že zdatnost téměř neguje vliv škodlivého genu ApoE4. „Je to pozoruhodné zjištění, protože se to nedalo předpokládat,“ říká Okonkwo.

V další předchozí studii Okonkwo a jeho tým také zjistili, že lidé s vyšší aerobní zdatností vykazují nižší množství hyperintenzit bílé hmoty, změn v mozku, které jsou známkou degenerace neuronů a na snímcích z magnetické rezonance se projevují jako světlejší místa (odtud název). Hyperintenzity bílé hmoty mají tendenci se s věkem v mozku zvyšovat a jsou častější u lidí s demencí nebo kognitivními poruchami. Vytvářejí se v důsledku degradace neuronů a začíná se zhoršovat stav myelinu, který obklopuje jejich dlouhá ramena – což pomáhá nervům účinně komunikovat mezi sebou. U lidí s demencí probíhá tento proces rychleji než obvykle, což vede k nárůstu hyperintenzity bílé hmoty. Okonwko zjistil, že lidé, kteří byli více aerobně zdatní, vykazovali nižší množství těchto hyperintenzit než lidé, kteří byli méně zdatní.

Vzhledem k povzbudivým výsledkům jeho poslední studie na 23 lidech, která ukázala, že cvičení může změnit některé změny mozku související s Alzheimerovou chorobou, plánuje rozšířit svou malou studii, aby potvrdil pozitivní vliv cvičení a lepší fyzické kondice na zpomalení příznaků Alzheimerovy choroby. Jeho práce již inspirovala studii zahájenou na začátku tohoto roku a financovanou Národním institutem zdraví, která zahrnuje skenování mozku s cílem sledovat, jak fyzická aktivita ovlivňuje biologické faktory, jako je amyloid a glukóza, u lidí s vyšším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. Souhrnné výsledky ukazují, že „S některými věcmi se možná rodíme a některé věci nemůžeme změnit, pokud jde o riziko Alzheimerovy choroby, ale jisté chování, jako je fyzické cvičení, nám může pomoci je upravit,“ říká Heather Snyderová, viceprezidentka pro lékařské a vědecké vztahy v Alzheimerově asociaci.

Přeloženo a adaptováno – https://time.com/5648702/exercise-alzheimers-risk/

Okonkwo, O., & van Praag, H. (2019). Exercise effects on cognitive function in humans. Brain Plasticity, 5(1), 1.