Porozumění dětskému vnímání demence: Klíčové aspekty a psychologické důsledky

Porozumění dětskému vnímání demence: Klíčové aspekty a psychologické důsledky

Demence je složitý neurologický stav, který významně ovlivňuje osoby, které jím trpí. Nicméně dopad demence se neomezuje pouze na jedince s touto poruchou, ale často postihuje celou rodinu, včetně dětí. Porozumění tomu, jak děti vnímají demenci a jaké jsou psychologické důsledky jejich zkušeností, je klíčové pro poskytování odpovídající podpory a péče těmto dětem. Tento článek si klade za cíl hlouběji proniknout do klíčových aspektů vnímání demence dětmi a zkoumat její hluboký psychologický vliv na ně.

Porozumění demenci:

Děti potřebují správné a vhodné informace o demenci, aby mohly porozumět změnám, které pozorují u svých blízkých. Nedostatek porozumění může vést ke zmatku, strachu a nejistotě. Výzkum naznačuje, že poskytování vhodných informací a otevřená komunikace může pomoci dětem lépe porozumět demenci a přizpůsobit se nové situaci. Vhodně přizpůsobená vysvětlení, vizuální pomůcky a vyprávění mohou pomoci dětem pochopit složité koncepty spojené s demencí tak, aby jim byly srozumitelné.

Lentilka pro dědu Edu je dětská kniha české spisovatelky Ivony Březinové. Čtenář se prostřednictvím příběhů o malém Honzíkovi a dědovi Edovi seznámí s problematikou Alzheimerovy choroby.

Emoční reakce:

Demence vyvolává u dětí, které jsou svědky tohoto stavu u svých blízkých, celou řadu emocí. Mohou prožívat smutek, zmatek, strach, frustraci nebo pocit ztráty identity svých postižených blízkých. Je důležité vytvořit bezpečné a podporující prostředí, kde se děti mohou svobodně vyjadřovat. Podpora otevřené komunikace, poskytování příležitostí k tvořivému projevu a terapeutické intervence, jako je například arteterapie nebo hraní, mohou pomoci dětem zvládat emoční obtíže spojené s demencí.

Změna rodinné dynamiky:

Demence často narušuje rodinnou dynamiku a mění role a odpovědnosti členů rodiny, což může být pro děti zvláště náročné. Mohou se ocitnout v nových rolích, například přebíráním péče nebo zvýšením svých odpovědností v rodině. Tyto změny mohou ovlivnit jejich pocit identity a narušit běžné rutiny. Zapojení dětí do vhodných diskusí o prioritách a rozhodovacích procesů může pomoci rodině efektivněji se vyrovnat s těmito změnami v rodinné dynamice.

Zvládací strategie a podpora:

Podpora dětí při zvládání výzev spojených s demencí je zásadní pro jejich emoční pohodu. Propojení dětí se skupinami vrstevníků s podobnými zkušenostmi nebo poskytování psychologické pomoci a terapie specificky zaměřených na jejich potřeby může přinést pocit uznání a sdílení zkušeností. Školy mohou sehrát důležitou roli v identifikaci a zvládání potřeb dětí, které jsou ovlivněny demencí, nabídkou poradenských služeb, vzdělávacích programů a vytvořením podpůrného prostředí pro učení a rozvoj. Nasměrování dětí na aktivity jako jsou cvičení mindfulness, psaní do deníku nebo zapojení do různých zájmových kroužků, může také pomoci zvládat stres a úzkost.

Dlouhodobé psychologické dopady:

Zkušenosti dětí, které jsou svědky demence, mohou mít dlouhodobé psychologické následky. Tyto dopady se mohou projevovat jako úzkost, deprese nebo zvýšený pocit odpovědnosti a péče o druhé. Je důležité, aby rodiče, pečovatelé a odborníci sledovali a řešili příznaky psychického nepohodlí u dětí. Včasný zásah formou terapie nebo psychologického poradenství může pomoci dětem vyvinout účinné mechanismy zvládání a zvýšit jejich odolnost vůči dlouhodobému dopadu demence na jejich duševní zdraví.

Porozumění dětskému vnímání demence a jejím psychologickým důsledkům je klíčové pro poskytování odpovídající podpory a péče těmto mladým lidem. Podporou otevřené komunikace, poskytováním vzdělání a nabídkou cílených podpůrných služeb můžeme pomoci dětem zvládnout složité emoce a výzvy spojené s demencí. Určením jejich specifických potřeb a podporou odolnosti můžeme podpořit jejich pohodu a zajistit, aby dostaly potřebnou podporu k tomu, aby se mohly rozvíjet a žít naplno přes vliv demence ve svém životě.

Mohlo by vás zajímat:

Rozhodnutí o ústavní péči: jeden z nejtěžších okamžiků pro pečujícího

Rozhodnutí o ústavní péči: jeden z nejtěžších okamžiků pro pečujícího

Snažili jste se. Opravdu hodně. Možná i několik let. Ale už to nejde. Nároky na péči o blízkého nemocného v jednu chvíli přesáhnou vaše možnosti. Fyzické, psychické a nejspíš i profesionální. Jenže umístit člověka do domova se zvláštním režimem není jen tak. Není to jeho rozhodnutí, ale vaše. A to je na tom to nejtěžší.

Každý psycholog vám řekne, že kdo chce pomáhat, musí být sám při síle. A pak většinou použije paralelu s kyslíkovou maskou v letadle. Tam vám také před letem kladou na srdce, že bude-li nutné ji použít, nejdřív ji nasaďte sobě a pak teprve dětem nebo lidem, kteří to sami nezvládnou.

Ale ono se to hezky říká, dokud to sám člověk nezažije. Pečující sami bývají někdy překvapeni, kolik sil v sobě dokázali zmobilizovat, někdy dokonce až za hranicí svých schopností. A teď by najednou měli všechno vzdát, když se stav nemocného zhorší? Tak moment! Slovo „vzdát“ není na místě. Protože nejdůležitější, co si v tuhle chvíli musíte uvědomit, je to, že umístění blízkého do domova automaticky nevymaže dobu, po kterou jste mu byli ve dne v noci na blízku.

Rodinné konstelace

Že je to krok nesmírně těžký, nikdo nepochybuje. A víte proč? Protože jste to nejspíš vy, kdo musí rozhodnout za druhého. Pokud je ten druhý navíc rodič, situace je ještě složitější, protože v nás pořád zůstávají vzpomínky na dětství, kdy máma či táta byli nezpochybnitelnou autoritou.

O změněné dynamice vztahu mluvila i psycholožka Veronika Valentová v Alzheimer Café v dubnu: „Pečující se dostane do role rodiče, ale s pocitem, že se nemůže k rodiči chovat úplně stejně jako k dítěti.“ Navíc tady hrozí, že nemoc a blízkost rodiče akcentuje dávné křivdy, o nichž jsme si mysleli, že jsou jednou provždy uzavřené. Všechno se dá ale překonat, třeba s pomocí vnoučat, kteří už mají od svých prarodičů přece jen odstup. „Vnoučata nejsou tak urputná, ne tak svázaná strachem, dokážou lépe vnímat autoritu, protože nejsou tak vzdálena od dětství. Ještě mají v paměti, jak s nimi manipulovali rodiče čili jsou na to opatrní u svých prarodičů. Vnuci obecně slouží jako dobří mediátoři nebo jako kontrolka chování rodičů,“ objasňuje pozici dalších členů rodiny psycholožka.

Rodinné konstelace v péči o blízkého nemocného jsou vůbec zajímavá kapitola. Protože ať chceme, nebo ne, nemoc ovlivní nějakým způsobem každého člena společenství. Hodně znát je to například tehdy, pečuje-li nejvíc žena. Její partner se pak může cítit upozaděný, což může narušit vztah. Je to opravdu všechno velmi křehké a každý musí vložit do „banku“ část svého „jmění“. Někdo schopnost postarat se, někdo toleranci, někdo um jednat s úřady a tak podobně. V každé rodině právě nemoc jednoho z členů může odhalit, jaká role nám sluší a tudíž přísluší. Zajímavý rozhovor právě na tohle téma si můžete vyslechnout v záznamu z Alzheimer Café zde.

Vztek je v pořádku

Ať už si role v rodině nastavíte, jak uznáte za vhodné, vyvarujte se jedné věci – nehledejte ideální řešení, ale funkční řešení. Protože ideální není nic a jen byste ztráceli čas. A taky nervy. I to ale patří k životu. Nezlobte se proto na sebe, když pocítíte někdy vztek. Protože co je opakem vzteku? Apatie. A ta není dobrý parťák při péči. Možná vás vaše vlastní reakce, kdy lítost přejde ve vztek, překvapí, ale pochopte – vy se přece nezlobíte na svého blízkého nemocného. Vy se zlobíte – a právem – na celou tu situaci. Navíc, vztek je občas dobrý. Dokáže totiž mobilizovat síly, je to energizující emoce. A taky kontrolka. Pokud totiž přichází najednou až příliš často, je třeba si říci, aha, něco se děje, nejspíš mi docházejí síly.

Ale zpět na začátek, protože to není konec. Umístit blízkého do domova se zvláštním režimem neznamená, že přestáváte pečovat. Jenom to bude probíhat v trochu jiném režimu. Copak návštěvy, vycházky a pokud to půjde, tak i společně strávené víkendy, nejsou péče? Tak hlavu vzhůru a nezapomeňte, i vy máte svůj život. A jednoho dne se do něj budete chtít vrátit. Tak se snažte se od něj zcela neodstřihnout. Víte přece, co nám ukazují letušky na palubě…

Autorka článku: Lucie Šilhová

Kdo pečuje o pečující?

Kdo pečuje o pečující?

V současné době trpí demencí celosvětově cca 47 milionů lidí, každý rok přibude 5 milionů nových případů. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova nemoc. V Česku je nyní zhruba 170 tisíc pacientů s tímto nevyléčitelným onemocněním.

Vzhledem k tomu, jak populace stárne, naroste u nás dle odhadů do roku 2050 celkový počet pacientů až na 380 tisíc. Stejným tempem však bohužel neroste ani povědomí o této nemoci, ani služby, které by pomohly jak postiženým, tak lidem, kteří o ně pečují. Ti jsou totiž vystaveni obrovskému tlaku, protože se musí vyrovnat nejen s fatální nemocí blízkého, ale i jejími širšími důsledky, nejen zdravotními. 

Fotky pomáhají

Osvětu a pomoc pak nejčastěji provozují různé neziskové organizace. Jednou z nich je Nadační fond Seňorina, jenž podporuje odlehčovací službu Centrum Seňorina. Pracovníci centra zapojují klienty do běžných denních aktivit, aby neztráceli pocit vlastní hodnoty a uplatnili to, co ještě umí. NF Seňorina organizuje setkávání seniorů s demencí a pečujících s odborníky. Se všemi sdílí znalosti a dovednosti, které činí péči o nemocného snazší. Spolupracuje se zahraničními experty a znalosti předává v ČR prostřednictvím článků na webu a YouTube kanálu Seňorina pro pečující. Vedle toho točí edukační videa, vydává brožury a pořádá osvětové výstavy pro veřejnost.

Ta nejnovější s názvem Všechno je normální je až do 20. července k vidění v pasáži Paláce YMCA. Na velkoformátových fotografiích lze spatřit české osobnosti ve velmi neobvyklých situacích. Ale ony zase tak neobvyklé nejsou. Splést si zubní pastu s krémem na boty, vyrazit v županu do ulic nebo vařit svíčkovou ze svíček, může znít absurdně. Pro lidi s touto nemocí však ne. A právě povědomí o těžkostech a nesnázích nejen těch, kdo nemocí trpí, ale i jejich blízkých, chce projekt šířit prostřednictvím fotografií. Fotografie vznikaly v průběhu uplynulých pěti let a postupně vycházely v rámci kalendářů, které vydával Nadační fond Seňorina. Z výtěžku z prodeje pak NF Seňorina financoval své aktivity.

Co se skrývalo pod nohavicemi?

Vernisáž výstavy proběhla 25. 4. a událost to byla náramná. Dostavila se patronka NF Seňorina, herečka Martina Preissová, která prozradila, že sama často neví, čí je, a to zejména po ránu, když potřebuje roztřídit děti, svačiny a denní aktivity celé rodiny. Kateřina Winterová, jež pózovala pro jednu z fotografií, a také vytvořila design Aloisových ponožek, zase na dotaz, kdy si naposledy nemohla na něco vzpomenout, odpověděla: „Nemohu si vzpomenout.“ Herec Petr Vacek na vernisáži vytáhl nohavice svých kalhot, aby předvedl slušivost Aloisových ponožek na vlastních nohou. Poté zkontroloval ponožky i zakladatelce fondu Jarce Švarcbachové. Herečka Lucie Juřičková, tvář jedné z fotografií, se po celou dobu skromně držela stranou, takže nám není známo, jaký model ponožek zvolila ona.

Stranou se naopak nedržely osmileté dívky Vivien a Alžběta, které hrály na klavír tak krásně, že potlesk nebral konce. Klavíristka Jarmila Holcová připravila své žačky na vystoupení opravdu perfektně a za její čas i námahu jí patří velký dík. Mimochodem, tóny hudby jsou jedna ze vzpomínek, které mozek podle odborníků udrží nejdéle. A protože nejen uměním živ je člověk, a navíc kvalitní strava přispívá k dobré pohodě i zdraví, všichni si svorně a bez výčitek pochutnávali na dobrotách, které na vernisáž dodaly Libeřské lahůdky. O výbornou kávu k zákuskům se postarala Pražírna Voznice, která má kavárnu v pasáži Paláce Ymca. Přijďte si prohlédnout inspirující výstavu a dát si šálek kávy nebo čaje přímo v centru Prahy.

Líbí se vám naše činnost?

Podpořte nás prostřednictvím DMS.

Pošlete dárcovskou sms ve tvaru (TRV trvale):

DMS SENORINA TRV 190

DMS SENORINA 190

Na telefonní číslo: 87 777

Cena DMS je 190kč Poslat můžete i 30, 60, 90 Kč

WWW.DARCOVSKASMS.CZ WWW.NFSENORINA.CZ

Plánování péče na konci života

Plánování péče na konci života

Když se blíží konec života člověka s demencí, může to být pro něj i jeho okolí velmi těžké období. Existují však věci, které můžete udělat, abyste podpořili tuto osobu a další blízké rodinné příslušníky nebo přátele. V tomto období budete pravděpodobně jednat s řadou různých odborníků v oblasti zdravotní a sociální péče. Velmi pomůže, když bude mezi všemi lidmi, kteří se podílejí na poskytování péče o osobu na konci života, probíhat dobrá komunikace.

Proč je plánování na konec života důležité?

Možná je pro vás těžké o konci života přemýšlet nebo o něm mluvit a čtení některých informací vás může rozrušit. Vedení těchto důležitých rozhovorů s člověkem a plánování dopředu však může znamenat, že bude mít na konci života lepší zážitky. Může to být užitečné také pro vás a pro další blízké osoby.

Plánování konce života je důležité pro každého, kdo trpí onemocněním omezujícím život. Pro osoby s demencí je důležité snažit se vést tyto rozhovory včas, dokud je ještě možné přijímat společná rozhodnutí. Mnoho lidí se však necítí být připraveno přemýšlet o umírání dopředu. V takovém případě může znalost hodnot, přání a přesvědčení dané osoby v obecnější rovině pomoci, když je třeba rozhodnout jejím jménem.

Paliativní péče a péče na konci života

Co je to „paliativní péče“?

Paliativní péče je určena všem, u nichž bylo diagnostikováno onemocnění omezující život, včetně demence. Zaměřuje se na co nejlepší kvalitu života člověka tím, že zmírňuje nepohodlí nebo utrpení. Paliativní péče může být poskytována po libovolně dlouhou dobu, od několika dnů až po několik let. Péče může být nabízena souběžně s další lékařskou péčí, zejména v časnějších stadiích demence. Veškerá zavedená paliativní péče bude pokračovat souběžně s péčí na konci života.

Co je to „péče na konci života“?

Cílem péče v závěru života je podpořit člověka v pozdějších stádiích onemocnění omezujícího život, aby mohl žít co nejlépe až do své smrti. Jejím cílem je umožnit člověku zemřít tak, jak by si přál, a upřednostnit věci, na kterých mu nejvíce záleží. Podporuje také rodinu a pečovatele v posledních fázích života i po smrti jejich blízkého. Péče v závěru života může trvat jen několik dní nebo týdnů, ale u mnoha lidí může pokračovat i několik měsíců nebo dokonce let.

Jak by měla péče v závěru života podporovat osoby s demencí?

Zaměřit se na jejich:

  • fyzické potřeby, včetně úlevy od bolesti a zvládání dalších příznaků
  • emocionální potřeby, včetně zvládání úzkostí
  • vztahy s ostatními lidmi, včetně toho, koho by chtěli a nechtěli mít u sebe
  • potřeby v oblasti životního prostředí, jako je jejich okolí a komunita
  • kulturní, duchovní nebo náboženské přesvědčení a zvyky

Všichni, kdo člověka podporují (včetně odborníků v oblasti péče), by měli využít svých znalostí o dané osobě a případného předběžného plánování péče, které si osoba zavedla.

Pro mnoho lidí pokojný konec života znamená:

  • soucit a úcta
  • být udržován v čistotě a pohodlí
  • být na známém místě obklopen blízkými lidmi.

Velmi může pomoci, když pro umírajícího uděláte drobné věci – například když si s ním popovídáte, učešete ho nebo ho držíte za ruku. Takové smysluplné spojení vám může pomoci být člověku nablízku a poskytnout mu potřebnou emocionální podporu.

Jací odborníci se podílejí na péči o osobu s demencí v závěru života?

Na péči o osobu s demencí v závěru života se může podílet řada různých odborníků, kteří spolupracují jako tým.

Mezi ně mohou patřit:

  • praktický lékař
  • zdravotní sestry
  • sociální pracovníci
  • personál pečovatelského domu nebo nemocnice.

Lidem s komplexními potřebami mohou pomáhat také odborníci na paliativní péči.

Jak by měli odborníci řídit péči na konci života?

Zdravotničtí pracovníci by obvykle měli provést posouzení rizik, aby zjistili, co by mohlo v tomto období zhoršit kvalitu života dané osoby. Měli by vás také průběžně informovat o změnách stavu osoby a zapojit vás do všech rozhodnutí. Pokud se s nimi nemůžete setkat osobně, mělo by se tak stále dít telefonicky.

Měl by být také k dispozici aktuální plán péče o danou osobu. Tento plán by měl zahrnovat i plány pro konec života a měl by být sdělen osobám, které se podílejí na péči o danou osobu.

V některých oblastech působí speciální pracovníci, kteří koordinují péči o osoby s demencí v závěru života. Zeptejte se praktického lékaře, zdravotní sestry nebo místního hospice (pokud jej máte), kdo je v okolí k dispozici.

Duchovní potřeby, zvyky a tradice dané osoby budou individuální. Tyto potřeby by měly být řešeny a respektovány stejně jako zdravotní aspekty péče. Osobní nebo náboženské předměty, symboly nebo rituály (včetně modliteb nebo čtení) mohou poskytnout útěchu jak dané osobě, tak jejím blízkým. Mohou zahrnovat také hudbu, obrázky, vůně nebo chutě.

Dříve vyslovené přání

Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit.

Ministerstvo zdravotnictví České republiky

Právní náležitosti Dříve vyslovených přání

Stanovuje je § 36 – v platnosti od 1.4. 2012 (Zákon č. 372/2011 o zdravotních službách):

  1. Pacient může pro případ, kdy by se dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen vyslovit souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb a způsobem jejich poskytnutí, tento souhlas nebo nesouhlas předem vyslovit (dále jen „dříve vyslovené přání“).
  2. Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas. Bude respektováno jen takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, u něhož je pacient registrován, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí.
  3. Dříve vyslovené přání musí mít písemnou formu a musí být opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta. Součástí dříve vysloveného přání je písemné poučení podle odstavce 2.
  4. Pacient může učinit dříve vyslovené přání též při přijetí do péče poskytovatelem nebo kdykoliv v průběhu hospitalizace, a to pro poskytování zdravotních služeb zajišťovaných tímto poskytovatelem. Takto vyslovené přání se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; záznam podepíše pacient, zdravotnický pracovník a svědek; v tomto případě se nepostupuje podle odstavce 3.

Kdy není třeba nebo nelze dříve vyslovená přání respektovat?

Není třeba je respektovat, pokud od doby jeho vyslovení došlo v poskytování zdravotních služeb, k nimž se toto přání vztahuje, k takovému vývoji, že lze důvodně předpokládat, že by pacient vyslovil souhlas s jejich poskytnutím; rozhodnutí o nerespektování dříve vysloveného přání pacienta a důvody, které k němu vedly, se zaznamenají do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

Nelze je respektovat, pokud nabádá k takovým postupům, jejichž výsledkem je aktivní způsobení smrti.

Nelze je respektovat, pokud by jeho splnění mohlo ohrozit jiné osoby.

Nelze je respektovat, pokud byly v době, kdy poskytovatel neměl k dispozici dříve vyslovené přání, započaty takové zdravotní výkony, jejichž přerušení by vedlo k aktivnímu způsobení smrti.

Nelze je uplatnit, jde-li o nezletilé pacienty nebo pacienty zbavené způsobilosti k právním úkonům.

Mohlo by vás zajímat

Cesta Domů

Cesta domů poskytuje:

Poskytuje zdarma osobní a telefonické poradenství v oblasti péče o nevyléčitelně nemocné pro kohokoliv z celé České republiky.

Provozuje Domácí hospic na území hlavního města Prahy. Nevyléčitelně nemocným umírajícím poskytujeme zdravotní služby 24 hodin denně 7 dní v týdnu v jejich domácím prostředí.

Provozuje mobilní ambulanci, která formou jednorázové návštěvy ve vlastním sociálním prostředí pomáhá řešit fyzické i jiné obtíže pacientům s pokročilým nádorovým i nenádorovým onemocněním. Pomáháme připravit plán budoucí péče.

Alzheimer Cafe

Přeloženo a převzato z https://www.alzheimers.org.uk/get-support/help-dementia-care/end-life-care-dementia, https://www.umirani.cz/rady-a-informace/drive-vyslovena-prani

Co je to „Mindfulness“? A jak pomáhá pečujícím?

Co je to „Mindfulness“? A jak pomáhá pečujícím?

Pečovatelé o blízké s demencí se neustále potýkají s velkým napětím a úzkostí. Pomoci zvládnout stresové situace jim mohou cvičení mindfulness („uvědomění si přítomnosti, všímavost“). Mindfulness jako forma meditace pomáhá snižovat stres a úzkost tím, že člověk soustředí svou pozornost na přítomný okamžik.

Abychom inspirovali rodinné pečující, začali jsme na našich sociálních sítích pravidelně zveřejňovat příspěvky o mindfulness – jednoduchá cvičení pro pečující o osoby s demencí, která zaberou chvilku a přesto pomůžou ke zklidnění. Tzv. uzemnění totiž může být pro pečovatele, kteří se potýkají s náročnou péčí o osobu s demencí, nesmírně přínosné. Cvičení jim mohou pomoci udržet si koncentraci, být v roli pečovatele více přítomní a najít uprostřed chaosu chvíle klidu a pohody. Trénink pozornosti a uzemnění může snížit depresi pečujících osob a zvýšit jejich schopnost zvládat stres. Se zvýšenou schopností zvládat zatížení se zlepšuje i zdravotní stav pečovatele.

Mindfulness Awareness je založena na dvou hlavních principech: Pozorování situace bez posuzování a přijímání situace bez reakcí. Ukázalo se, že obojí je cenným nástrojem pro pečovatele o seniory trpící demencí. Podle výzkumů pomáhá všímavost pečujícím nejen zvládat napětí, ale zlepšuje jejich náladu a zvyšuje jejich schopnost poskytovat účinnou péči.

Jedna z publikací International Journal of Geriatric Psychiatry, ukázala, že mindfulness vycházející z programu snižování stresu významně snižuje příznaky deprese a úzkosti u pečovatelů o pacienty s demencí. Studie navíc zjistila, že pečovatelé uváděli zlepšení spánku a zvýšení schopnosti poskytovat svým blízkým účinnou péči. Článek v časopise Journal of the American Geriatrics Society uvedl, že intervence založená na meditaci a všímavosti nejen zlepšila náladu a celkovou pohodu pečovatelů o osoby s demencí, ale také pečující uváděli snížení pocitu zátěže a zlepšení své schopnosti zvládat nároky péče o blízkou osobu s demencí. Kromě těchto přínosů může pečovatelům také pomoci zlepšit jejich komunikaci s osobou s demencí. Studie vydaná v časopise Journal of Geriatric Psychiatry and Neurology zjistila, že komunikační program založený na všímavosti zlepšil schopnost pečovatelů efektivně komunikovat s osobami s demencí, což následně vedlo ke zlepšení vztahů a snížení stísněnosti u pečovatelů.

Tipy:

  • Začněte s postupným rozvíjením všímavosti:

Rozvíjení všímavosti je dovednost, která vyžaduje čas. Začněte tím, že si každý den vyhradíte několik minut na techniky všímavosti, jako je hluboké dýchání nebo meditace. Jakmile se s touto praxí lépe sžijete, můžete postupně navyšovat čas, který věnujete aktivitám zaměřeným na mindfulness.

  • Najděte si klidné místo:

Najděte si doma klidné a pohodlné místo, kde můžete cvičit mindfulness. Může se jednat o pokoj nebo roh místnosti, který můžete pro svou praxi využít.

  • Buďte důslední:

Snažte se cvičit mindfulness každý den, nebo týden, ve stejnou dobu, abyste si vytvořili rutinu. To pomůže, aby se cvičení stalo pravidelnou součástí vašeho dne.

  • Buďte přítomni:

Při mindfulness se zaměřte na přítomnost v daném okamžiku. Vyhněte se myšlenkám na minulost nebo budoucnost. Místo toho se soustřeďte na svůj dech a pocity svého těla.

  • Opusťte očekávání:

Je důležité si uvědomit, že mindfulness je praxe a může trvat delší dobu, než se projeví její přínosy. Buďte k sobě trpěliví a nenechte se odradit, pokud se vám zpočátku bude zdát, že je obtížné se soustředit.

  • Najděte si podpůrnou komunitu:

Zapojení do skupiny nebo kurzu mindfulness může být užitečným způsobem, jak si udržet motivaci a naučit se nové techniky.

  • Zařaďte všímavost do každodenních úkolů:

Všímavost lze praktikovat v každém okamžiku, proto se ji snažte začlenit do každodenních úkolů. Všímavost můžete praktikovat například při plnění úkolů, jako je mytí nádobí, vaření nebo procházka.

  • Udělejte si přestávku:

Nezapomeňte si během dne dělat přestávky a cvičit mindfulness. Může jít o jednoduchou činnost, jako je několik hlubokých nádechů nebo krátká meditace.

  • Nezapomínejte na výhody:

Mindfulness může pomoci snížit stres, zlepšit náladu a zvýšit vaši schopnost poskytovat efektivní péči vašemu blízkému. Připomeňte si tyto výhody, když se cítíte přetížení.

  • Buďte k sobě laskaví:

Nezapomeňte být k sobě laskaví a nebuďte na sebe příliš přísní, pokud některý den nebudete cvičit mindfulness. Prostě začněte tam, kde jste skončili, a pokračujte.

Závěrem lze říct, že mindfulness může být účinným nástrojem pro pečovatele o seniory trpící demencí. Může pomoci snížit psychické zatížení, zlepšit náladu a poskytnout lepší péči jejich blízkým. Vzhledem k tomu, že počet případů demence v naší stárnoucí společnosti narůstá, je důležité zvážit mindfulness jako intervenci podporující pohodu pečujících o seniory s demencí.

Nemáte sociální sítě abyste naše příspěvky mohli sledovat? Nevadí můžete se na ně kouknout zde, stačí jen kliknout –

Reference:

  • Berk L, Warmenhoven F, Stiekema APM, van Oorsouw K, van Os J, de Vugt M, van Boxtel M. Mindfulness-Based Intervention for People With Dementia and Their Partners: Results of a Mixed-Methods Study. Front Aging Neurosci. 2019 Apr 24;11:92. doi: 10.3389/fnagi.2019.00092. PMID: 31068800; PMCID: PMC6491691.
  • Paller, K. A., Creery, J. D., Florczak, S. M., Weintraub, S., Mesulam, M. M., Reber, P. J., … & Maslar, M. (2015). Benefits of mindfulness training for patients with progressive cognitive decline and their caregivers. American Journal of Alzheimer’s Disease & Other Dementias®30(3), 257-267.
  • Schulz, R., & Martire, L. M. (2004). Family caregiving of persons with dementia: prevalence, health effects, and support strategies. The American journal of geriatric psychiatry12(3), 240-249.

Intimita a sexuální problematika

Intimita a sexuální problematika

Tento dokument pojednává o intimitě a sexuálních záležitostech pro osoby s demencí, s cílem pomoci jejich rodinám a pečovatelům. Popisuje důležitost těchto otázek v jejich životě a způsoby, jak se s nimi vypořádat, jak řešit některé problémy, které mohou nastat.

Intimita a sexualita

Potřeba blízkosti je velmi důležitou a přirozenou součástí našeho života.

Intimita je dávání a přijímání lásky a náklonnosti. Zahrnuje starostlivý dotek, empatické porozumění, útěchu v nouzi, lásku a pocit bezpečí ve vztazích.

Sexualita je pocit sexuální touhy, který se projevuje prostřednictví sexuální aktivity. Stejně jako intimita je i sexualita přirozeným projevem lidských potřeb. Pro mnoho lidí však sexualita přesahuje úzké pojetí pohlavního styku. Sexualita je spjata s mnoha širšími projevy intimity, jako je fyzická blízkost, líbání a objímání.

Jak ovlivňuje intimitu a sexualitu demence?

Lidé s demencí nadále potřebují láskyplné a bezpečné vztahy a pečující doteky. Jejich individuální způsoby dávání a přijímání náklonnosti se budou lišit.  V důsledku onemocnění někteří lidé s demencí se mohou stát náročnými a necitlivými k potřebám druhých a méně schopni poskytovat pečující podporu své rodině a přátelům. Může také dojít ke změnám v projevech jejich sexuality. Někteří lidé nadále touží po sexuálním kontaktu, zatímco jiní mohou ztratit zájem o sexuální aktivity. Jiní mohou projevovat nevhodné sexuální chování. Partneři mohou zažívat různé pocity ohledně pokračování sexuálního vztahu s osobou trpící demencí. Mezi ně mohou patřit pocity odmítnutí, nechuti a viny. Může být užitečné diskutovat konkrétní situaci s odborníkem. Pomoci vám může váš lékař nebo organizace Freya , pod níž působí sexuální asistentky a asistenti.

Změněné sexuální chování

Je důležité si uvědomit, že jakékoli zvláštní nebo netypické chování je součástí nemoci. Osoba s demencí již nemusí vědět, co si počít se sexuální touhou nebo kdy či kde ji vhodně uplatnit.

Zvýšené sexuální požadavky

Někteří partneři zjišťují, že se touha osoby po sexuální aktivitě zvyšuje, což může vyústit v nepřiměřené a vyčerpávající požadavky, často v nevhodnou dobu nebo na nevhodných místech. Příležitostně může dojít k agresi, pokud nejsou potřeby uspokojeny. Může se stát, že budete muset zůstat v bezpečí, izolováni od agresivního partnera či partnerky, dokud nedojde ke změně nálady. Někteří partneři si stěžují, že se cítí jako objekt, když s blízkou osobou s demencí měli intimní styk, protože může okamžitě zapomenout, k čemu došlo.

Snížený sexuální zájem

Mnoho lidí s demencí ztrácí zájem o fyzický vztah a mohou se stát velmi uzavřenými. Mohou přijímat fyzický kontakt od ostatních, ale neiniciují náklonnost. Partneři se mohou cítit zranění a zmatení ztrátou zájmu.

Ztráta zábran

Lidé s demencí někdy ztrácejí zábrany a mají sexuální narážky, nebo se svlékají a osahávají na veřejnosti. Sexuální narážky se někdy dějí proto, že si osoba s demencí splete jiného člověka se svým partnerem.

Někdy se můžete ocitnout při situaci, která na první pohled vypadá sexuálně, jako například když spatříte ženu, která si zvedá sukni. Svlékání v této situaci, ale může být náznakem něčeho něco jiného, například tím může dávat najevo, že potřebuje jít na toaletu.

Zvládání nevhodného sexuálního chování – co zkusit

– Zvažte všechny možné důvody nevhodného chování. Může jít například o potřebu jít na toaletu, nepohodlí nebo nudu.

– Jemně odrazujte od nevhodného chování.

– Snažte se soustředit na osobu, ne na chování.

– Pokud je to možné, snažte se odvést pozornost nebo přesměrovat na jinou činnost.

– Najděte způsoby, jak do každodenní rutiny zařadit různé formy dotyků, aby osoba získala nějaký fyzický kontakt. Masáže, držení za ruce a objímání jsou způsoby, jak pokračovat v poskytování láskyplných doteků.

Nezapomeňte…

Stejně jako u všech problémů, kterým čelí rodiny a pečovatelé pro osoby s demencí, může pomoci diskuse s chápající osobou.

Podpora a náklonnost přátel a rodiny vám může pomoci situaci zvládnout, stejně jako mluvit o problémech v podpůrné skupině. Vědomí, že ostatní prošli podobnou zkušeností, pomáhá získat pocit, že na to nebo „v tom“ nejste sami.

Kde hledat další pomoc?

https://www.freya.live/cs

https://open.spotify.com/episode/2Ywoh5XsODTaaEBaY6Zudc

Přeloženo a adaptováno z: https://www.dementia.org.au/sites/default/files/helpsheets/Helpsheet-CaringForSomeone19-IntimacyAndSexualIssues_english.pdf

Život s demencí člověka z komunity LGBTQ+

Život s demencí člověka z komunity LGBTQ+

Každý člověk prožívá problémy spojené s demencí svým vlastním způsobem. Být součástí komunity LGBTQ+ a trpět demencí může přinášet ještě dodatečné výzvy. Uvědomit si tyto problémy a být na ně připraven může velice pomoci.

Řada nabízených  informací, rad a podpory, nejsou pro LGBTQ+ komunitu vhodné. Často mohou mít pocit, že jejich způsob života je  oproti  heterosexuálním nebo cisgender lidem jiný. Důvodem mohou být zkušenosti,  životní okolnosti nebo podpora, které se jim  dostává, a s kým se stýkají.

LGBT+ lidé mají v průměru menší pravděpodobnost, že budou mít rodinné příslušníky a děti, kteří jim mohou být oporou při vyrovnávání se s nemocí. Kromě toho je také pravděpodobnější, že budou žít sami a budou svobodní, ve srovnání se svými heterosexuálními vrstevníky.  LGBT+  často mají zvýšenou potřebu využívat služeb sociální péče pro podporu a pomoc, když  jejich onemocnění postupuje. Mnozí se obávají, že běžné služby péče nebudou ochotny nebo schopny pochopit, jak vyjít vstříc jejich potřebám.

Jak může demence osoby LGBTQ+ zasáhnout

Některé příznaky demence mohou mít pro LGBTQ+ osoby velice specifické důsledky. Například problémy s pamětí jim mohou ztížit situaci v tom, že si nepamatuji, komu o své sexuální orientaci nebo genderové identitě řekli a komu ne.

Demence je progresivní onemocnění. To znamená, že příznaky se postupem času zhoršují. Jak tento stav postupuje, je stále obtížnější zvládat každodenní úkony a je zapotřebí více pomoci a podpory.

Je vhodné začít plánovat předem a v případě osoby LGBTQ+, je třeba myslet na specifické záležitosti. Je například vhodné se zavčasu zorientovat v platné legislativě, podle které se určuje a oficiálně uznává pohlaví, ke kterému se daná osoba hlásí. Zjistit, kdo může převzít právní způsobilost a za danou osobu jednat, pokud se nejedná o člena rodiny nebo oficiálně uznaného partnera. Kdo může jejich jménem vykonávat nejrůznější administrativní úkoly a rozhodnutí. 

Tito lidé potřebují nejspíše odlišný přístup a podporu. Budou vyžadovat služby, které jsou inkluzivní pro LGBTQ+ a které chápou, jak důležitá je pro ně genderová identita a sexuální orientace. Musí vědět, že nejsou sami, že je jim k dispozici podpora a poradenství, existují služby a zařízení péče určené k jejich podpoře a pokud možno i zákony, které chrání jejich práva, zajišťující rovné zacházení a ochranu soukromí. Je důležité se informovat o svých právech, brzy najít správnou podporu a naplánovat svoji budoucnost, pak i tito lidé postižení demencí mohou žít důstojný a přijatelný život. 

Podpora pro LGBTQ+ 

Je důležité mít dobrou podporu. Mit kolem sebe lidi, kteří vám pomohou s každodenními záležitostmi, které považujete za obtížné, jako je nakupování nebo vaření, nebo lidé, se kterými si můžete promluvit o tom, co prožíváte.

Poradenství

Podpora a služby od praktického lékaře zahrnují podporu v případě úzkosti a deprese, lékařskou a praktickou podporu.

Podpora v každodenním životě

Promluvte si se svými blízkými o tom, co pro vás mohou udělat – například vám pomoci s nákupy nebo úkoly v domácnosti. Můžete si s nimi také promluvit o přístupu ke službám a o tom, co chcete, aby ostatní věděli. To by mohlo zahrnovat i to, zda chcete, aby vaše okolí vědělo o Vaší gendrové a sexualní orientaci.

Podpora při zvládání vašich pocitů

Promluvte si s přáteli a rodinou o tom, jak se cítíte a jaké máte obavy. Mohou mít vlastní zkušenosti, o které se mohou podělit, nebo vám mohou poskytnout podporu, abyste nemuseli dělat věci sami, pokud nechcete.

Podpora při plánování 

Promluvte si s blízkými lidmi o budoucnosti a o všech svých přáních. To se může týkat péče, kterou chcete dostávat, nebo místa, kde chcete žít. Možná budete chtít připravit věci již nyní, aby lidé znali vaše přání, pokud byste v budoucnu nebyli schopni rozhodovat sami za sebe. 

Emocionální podpora od ostatních lidí s demencí

Promluvte si s lidmi, kteří jsou v podobné situaci jako vy. Mohli by pochopit, čím procházíte, a poskytnout vám emocionální podporu. Může být obtížnější najít jiné lesby, gaye, bisexuály nebo transsexuály s demencí.

Dobrým místem k hledání jsou online komunity a fóra, například Talking Point Alzheimer’s Society, kde je skupina pro LGBTQ+ osoby a jejich rodiny a pečovatele. Další informace naleznete v části „Specifické služby a podpora pro LGBTQ+“ na stránce Přístup ke službám.

Podpora vaší komunity

Podívejte se, jaké jsou možnosti podpory pro osoby s demencí v místě vašeho bydliště. Nemusí být specifické pro osoby LGBTQ+, ale možná je budete chtít vyzkoušet. Můžete například navštívit kavárnu pro pamětníky nebo podpůrnou skupinu, abyste se setkali s dalšími lidmi s demencí, se kterými si můžete popovídat. 

Pro vyhledání skupin a společenských aktivit ve vašem okolí můžete použít adresář pro osoby s demencí.

Pokud nemáte podpůrnou síť nebo potřebujete větší podporu, možná budete muset přemýšlet o vyhledání odborné pomoci. 

Přeloženo a adaptováno z : https://www.alzheimers.org.uk/get-support/daily-living/lgbtq-living-with-dementiahttps

10 tipů, jak si poradit s agresí při demenci

10 tipů, jak si poradit s agresí při demenci

Použití uklidňujících technik při zvládání agresivního chování u demence a jak zůstat v bezpečí..

.

Někteří lidé s Alzheimerovou chorobou nebo demencí mají afektivní poruchy. Časté jsou: neklid, psychotické poruchy, agresivní chování, pláč. Jedná se o normální součást onemocnění, která je způsobena poškozením, k němuž dochází v mozku. Může se to stát, i když typická osobnost člověka s demencí byla po celý život laskavá a nenásilná.

Protože lidé s demencí nejsou schopni jasně sdělit své potřeby, mohou se rozzlobit, když mají strach, jsou frustrovaní nebo cítí bolest či nepohodlí. Tyto agresivní výbuchy mohou být pro pečovatele děsivé a obtížně zvladatelné. Starší lidé mohou křičet, nadávat, kousat, chytat, bít, kopat, strkat nebo házet věcmi. Protože se cítíte napadeni, vaše instinkty vás mohou nabádat k tomu, abyste se hádali a bránili – to však situaci jen zhoršuje.

Portál DailyCaring přinesl 10 tipů, jak se vypořádat s agresivním chováním u lidí s demencí v době, kdy k němu dochází. Přečtěte si také 4 způsoby, jak se ze situace poučit a najít způsoby, jak budoucím výbuchům předejít nebo je omezit.

.

10 tipů, jak se vypořádat s agresivním chováním při demenci

1. Buďte připraveni a mějte realistické očekávání

Připomenutí si, že náročné chování a agresivní výbuchy jsou normálními příznaky demence, vám pomůže reagovat klidným a podpůrným způsobem. Vědomí, že tyto epizody jsou běžnou součástí nemoci, snižuje váš šok a překvapení, když k nim dojde, a může vám také usnadnit nebrat si takové chování osobně.

2. Pokuste se identifikovat bezprostřední příčinu nebo spouštěč

Zamyslete se nad tím, co se stalo těsně předtím, než agresivní výbuch začal. Mohlo ho vyvolat něco jako strach, frustrace nebo bolest. Váš blízký mohl například začít křičet na prázdná místa v místnosti a říkat lidem, aby vypadli. Když se rozhlédnete kolem sebe, můžete si všimnout, že se v místnosti začíná stmívat, protože je podvečer. Tlumené světlo způsobuje stínování v rozích místnosti, takže se zdá, že v rohu jsou lidé. Po identifikaci tohoto potenciálního spouštěče rozsviťte světla, abyste se stinných koutů zbavili. To vám snad pomůže blízkého uklidnit. A v budoucnu budete vědět, že je třeba rozsvítit světla dříve, než se místnost příliš zatemní.

Jindy se mohlo stát, že jste se k blízkému s demencí neúmyslně přiblížili zezadu a vylekali ho. V citlivém okamžiku se mohl cítit napaden, a tak se vrhl do útoku, který vnímá jako sebeobranu.

3. Vylučte bolest jako příčinu chování

Bolest a fyzické nepohodlí mohou u člověka s demencí vyvolat agresivní chování. Mnoho starších lidí s demencí není schopno jasně sdělit, když je něco trápí.  Zjistěte, zda nepotřebují léky proti bolesti kvůli stávajícímu onemocnění, jako je artritida nebo dna, zda je jejich sedadlo pohodlné nebo zda nepotřebují použít toaletu.

4. Používejte jemný tón a uklidňující dotek

Když je váš blízký rozrušený, zhluboka se nadechněte a zůstaňte co nejklidnější. Pokud jste rozčilení, neúmyslně tím dále eskalujete vypjaté emoce v dané situaci. Zůstat v klidu a pomalu dýchat pomáhá snížit hněv a rozrušení všech. Mluvte pomalu a udržujte svůj hlas tichý, uklidňující a pozitivní. Je-li to vhodné, použijte jemný a uklidňující dotek na paži nebo rameni, abyste poskytli útěchu a uklidnění.

5. Validace jejich pocitů

Pokud je člověk s demencí agresivní a není zřejmá příčina, může to být proto, že má silné negativní pocity, jako je frustrace, smutek nebo osamělost, a neví, jak se správně vyjádřit.

Snažte se v jeho chování hledat náznaky emocí a mluvte klidně a uklidňujícím způsobem. Ujistěte je, že je v pořádku, že se tak cítí, a že jste tu pro to, abyste pomohli.

6. Zklidněte prostředí

Hlučné nebo rušné prostředí může také vyvolat agresivní chování člověka s demencí. Pokud se váš blízký začne chovat agresivně, všímejte si prostředí a zjistěte, zda můžete okolí rychle zklidnit. Ztlumte hlasitost hudby, vypněte televizi a požádejte ostatní lidi, aby opustili místnost.

7. Pusťte jeho oblíbenou hudbu

Hudba má úžasný vliv na náladu. Někdy může zpěv staré oblíbené písničky, broukání uklidňující melodie, tiché přehrávání relaxační vážné hudby nebo přehrávání jejich oblíbených melodií ke zpěvu někoho rychle uklidnit.

8. Přesuňte pozornost na jinou činnost

Pokud současná nebo předchozí činnost vyvolala rozrušení nebo frustraci, mohla vyvolat i agresivní reakci. Poté, co dáte staršímu člověku chvíli na to, aby ventiloval své pocity, zkuste jeho pozornost přesunout na jinou činnost – něco, co má obvykle rád.

9. Odejděte z místnosti

V některých případech nezabírá nic, co by člověka uklidnilo. Pokud k tomu dojde, bude nejlepší opustit místnost, abyste mu dali prostor a sobě čas na uklidnění a znovunabytí rovnováhy. Možná se dokáže uklidnit sám nebo dokonce zapomene, že byl rozzlobený.

Než odejdete, zkontrolujte, zda je prostředí bezpečné a zda si během vaší nepřítomnosti nemůže ublížit.

10. Ujistěte se, že jste vy i váš blízký s demencí v bezpečí, a v případě nouze zavolejte pomoc

Pokud se váš blízký nedokáže uklidnit a stává se nebezpečným pro vás nebo pro sebe, budete potřebovat pomoc ostatních. Pokud situace není extrémní a v blízkosti je člen rodiny nebo přítel, na kterého váš blízký obvykle dobře reaguje, zavolejte mu a požádejte ho, aby vám okamžitě přišel na pomoc.

V případě nouze zavolejte na tísňovou linku a operátorovi zdůrazněte, že osoba trpí demencí, která způsobuje její agresivní chování. To pomůže prvním zasahujícím poznat, že se osoba nechová jako kriminálník a potřebuje pomoc, aby se bezpečně uklidnila. Po příjezdu záchranářů se ujistěte, že opět jasně uvedete, že toto chování je způsobeno demencí nebo dokonce „poraněním mozku“ (v případě, že demenci neznají). Tato znalost pomůže pracovníkům první pomoci zacházet s nimi vhodněji. Pokud je třeba vašeho seniora odvést z domova, požádejte, aby byl odvezen do nemocnice nebo psychiatrické léčebny, nikoli na policejní stanici.

.

4 věci, které je třeba udělat po řešení agresivního chování při demenci

1. Poučte se z toho, co se stalo

Poté, co se uklidníte a zbavíte se stresu z epizody agresivního chování u demence, udělejte krok zpět a zjistěte, co se z této situace můžete naučit. Analýza situace vám také pomůže brát ji méně osobně a usnadní vám přemýšlet o tom, co byste příště mohli udělat jinak, abyste se pokusili agresivní reakci předejít. Zamyslete se nad možnými spouštěči, nad tím, které reakce pomohly situaci uklidnit a které reakce naopak situaci zřejmě zhoršily.

Často pomůže, když si svá pozorování zaznamenáte, abyste zjistili, jestli si můžete všimnout vzorců nebo přijít na nové způsoby, jak se pokusit podobnému výbuchu v budoucnu zabránit nebo jak situaci zklidnit, pokud k němu dojde.

2. Najděte zdroje podpory

Pro vaši pohodu je zásadní mluvit s lidmi, kteří vám rozumí a mohou vám pomoci zvládnout tyto náročné situace a vyrovnat se s rozporuplnými emocemi. Podělte se o své zkušenosti se členy podpůrné skupiny pečujících osob, s poradcem nebo terapeutem nebo s podporujícími přáteli či členy rodiny. Dostat ze sebe své pocity je důležitým východiskem ze stresu. Navíc můžete získat další tipy a nápady, jak zvládat agresivní chování při demenci, od ostatních, kteří se s ním setkali.

3. Zvažte medikaci

Když nelékové techniky nezabírají a náročné chování začíná být příliš náročné na bezpečné zvládnutí, možná je čas ve spolupráci s lékařem opatrně začít zkoušet léky. Při vhodném použití mohou léky omezit nebezpečnou agresi a zlepšit kvalitu života vašeho blízkého i vás.  

4. Zvažte přestěhování blízkého s demencí do komunity pro péči o osoby s poruchami paměti

Pokud je agresivní chování při demenci nadále nebezpečné a žádné intervence nezabírají, je možná na čase zvážit přesun do komunity pro péči o lidi s demencí. Komunita specializované péče může být užitečná, protože v ní je neustále ve službě více zaměstnanců, je zde nepřetržitý dohled a péče a jsou vyškoleni pro zvládání těchto typů obtížných situací.

Článek byl přeložen z https://dailycaring.com/14-ways-of-dealing-with-aggressive-behavior-in-dementia/

Čaj o šesté v Oranžové zahradě s Jarkou Švarcbachovou

Čaj o šesté v Oranžové zahradě s Jarkou Švarcbachovou

28. února 2022 v 18.00 proběhne Čaj o šesté v komunitním centru Oranžová zahrada v krásném gotickém Českém Brodě. Tentokrát tu bude probíhat beseda s Jarkou Švarcbachovou, se kterou můžete probrat úskalích péče o člověka s Alzheimerovou nemocí nebo jinak zapříčeněným syndromem demence.

Ptát se jí můžete na Montessori přístup v péči o seniory, jak trávit čas s blízkým s demencí nebo k čemu slouží odlehčovací sociální služba Centrum Seňorina.

Pokud jste z Prahy, dostanete se do Českého brodu za 40 minut vlakem z Masarykova nádraží nebo za 60 minut autem.

O Jarce Švarcbachové

Mgr. Jarka Švarcbachová v roce 2015 ukončila manažerskou kariéru v oblasti informatiky a založila Centrum Seňorina, které dosud vede. Jedná se o pobytovou odlehčovací službu a ambulantní odlehčovací službu pro seniory s demencí. Klienti Centra Seňorina nemusí nutně být v seniorském věku. Rodina, která se rozhodla o blízkého postiženého demencí pečovat doma, může využít pobytových služeb v Centru Seňorina a odjet na dovolenou, služební cestu, nebo podstoupit zdravotní výkon.

Jarka Švarcbachová seznamuje veřejnost s podstatnými informacemi o Alzheimerově chorobě a podporuje rodinné i profesionální pečující mimo jiné projektem Alzheimer Café, který pořádá společně s Alzheimer nadačním fondem.

Jako akreditovaná lektorka kurzu Montessori v péči o seniory s demencí je také spoluautorkou stejnojmenné brožury a další publikace zaměřené na aktivizaci seniorů s Alzheimerovou nemocí. Zkušenosti a inspiraci čerpala u Camerona Campa v USA, na stážích v Kanadě a v Holandsku. Žije v obci Krupá a má tři dospělé dcery.

O komunitním centru Oranžová zahrada a Čaji o šesté

Komunitní centrum Oranžová zahrada najdete na adrese Husovo náměstí 78, Český Brod. Oranžová zahrada funguje pod křídly Římskokatolické církve Český Brod. V centru se odehrávají kromě aktivit cílených kulturní a vzdělávací pořady.

Pravidelně se tu koná také Čaj o šesté, beseda nejen pro lidi, co mají rádi čaj, debatuje se s lidmi nebo o lidech, pro které život nebyl žádný čajíček.

Na čaj o šesté můžete vzít i děti. Na základě emailové rezervace může být po dobu konání besedy zajištěn kreativní program pro děti ve věku od 3 let. Program pro děti vedou kvalifikované lektorky. Během besedy se se podává bylinkový nebo ovocný čaj a zdravé drobné občerstvení.

Westfield Chodov vystaví fotky s projevy Alzheimerovy nemoci

Westfield Chodov vystaví fotky s projevy Alzheimerovy nemoci

Díky osvícenému přístupu skupiny URW můžeme znovu vystavit unikátní fotografie zachycující projevy Alzheimerovy nemoci. Chceme tak šířit povědomí o těžkostech, s nimiž se nemocní i jejich blízcí denně potýkají.

Výstava se uskuteční od 18. do 22. října v centru Westfield Chodov v rámci iniciativy Solidarity Day.

Na místě se hodně dovíte o prevenci, která je přeci jen zábavnější než demence. V případě zájmu, můžete otestovat svou paměť, procvičit si jemnou motoriku, soustředěnost nebo citlivost na barvy.

Stanoviště k procvičení kognitivních funkcí vám budou k dispozici každý den od 9 do 13 hodin od 18. do 22. října. Najdete je před prodejnou Peek & Cloppenburg (u vstupu A, směrem od sídliště).

Do projektu se zapojily známé české osobnosti Martina Preissová, Kateřina Winterová, Viktor Preiss, Martin Preiss, David Prachař, Ivan Trojan, Michaela Mauerová, Daniela Drtinová, Dominik Hašek, Bára Hrzánová, David Matásek, Patrik Děrgel, Alexander Hemala a další. Vystavené fotografie vznikly v rámci projektu Všechno je normální, aby citlivě poukázaly na narůstající celospolečenský problém, který Alzheimerova nemoc představuje.

„Vedle toho můžete soutěžit v hraní piškvorek, sestavování číselných řad na čas, zdokonalovat se v gestikulaci nebo trénovat propojení mozkových hemisfér při rozpoznávání barev. Zjistíte, že procvičování kognitivních funkcí může předejít degenerativním onemocněním mozku. 

No alt text provided for this image

Na místě si můžete koupit Aloisovy ponožky, které navrhla Kateřina Winterová. Na krabičkách jsou texty o nemoci a prevenci. Oblíbená herečka a moderátorka přijde akci osobně podpořit ve středu 20. října od 11 do 12 hodin společně se svým hereckým kolegou kolegou Patrikem Děrgelem. Pokud dorazíte v tento čas, můžete se s ní vyfotit, nechat si podepsat krabičku s ponožkami nebo se zeptat, proč pomáhá šířit povědomí zrovna o Alzheimerově nemoci.

V ponožkomatu pak budou k dispoci další pestrobarevné vzory Aloisových ponožek. Přispět můžete také do kasy, kterou v centru zapečetíme společně se zástupcem Městské části Praha 11. Výtěžek z prodeje ponožek a vše, co se vybere, jde na podporu lidí s Alzheimerovou nemocí a pomoc rodinným pečujícím, pro které je nemoc také obrovskou zátěží.

Společnost Unibail-Rodamco-Westfield a její zaměstnanci se zapojují do iniciativy Solidarity Day každoročně, aby pomohli lokálním komunitám tam, kde jejich centra působí. „Dobře víme, že naše obchodní domy mají vliv na každodenní život lidí v dané oblasti. Rozhodli jsme se letošní solidární den spojit s říjnovým Dnem duševního zdraví, a zaměříme se na zvýšení povědomí o Alzheimerově chorobě. Uspořádáme Solidarity Day ve spolupráci s Nadačním fondem Seňorina, který se problematice věnuje a se kterým udržujeme vztahy už dlouho,“ říká Marcela Hrdličková, ředitelka centra Westfield Chodov.

Mohlo by vás zajímat