Co je to „Mindfulness“? A jak pomáhá pečujícím?

Co je to „Mindfulness“? A jak pomáhá pečujícím?

Pečovatelé o blízké s demencí se neustále potýkají s velkým napětím a úzkostí. Pomoci zvládnout stresové situace jim mohou cvičení mindfulness („uvědomění si přítomnosti, všímavost“). Mindfulness jako forma meditace pomáhá snižovat stres a úzkost tím, že člověk soustředí svou pozornost na přítomný okamžik.

Abychom inspirovali rodinné pečující, začali jsme na našich sociálních sítích pravidelně zveřejňovat příspěvky o mindfulness – jednoduchá cvičení pro pečující o osoby s demencí, která zaberou chvilku a přesto pomůžou ke zklidnění. Tzv. uzemnění totiž může být pro pečovatele, kteří se potýkají s náročnou péčí o osobu s demencí, nesmírně přínosné. Cvičení jim mohou pomoci udržet si koncentraci, být v roli pečovatele více přítomní a najít uprostřed chaosu chvíle klidu a pohody. Trénink pozornosti a uzemnění může snížit depresi pečujících osob a zvýšit jejich schopnost zvládat stres. Se zvýšenou schopností zvládat zatížení se zlepšuje i zdravotní stav pečovatele.

Mindfulness Awareness je založena na dvou hlavních principech: Pozorování situace bez posuzování a přijímání situace bez reakcí. Ukázalo se, že obojí je cenným nástrojem pro pečovatele o seniory trpící demencí. Podle výzkumů pomáhá všímavost pečujícím nejen zvládat napětí, ale zlepšuje jejich náladu a zvyšuje jejich schopnost poskytovat účinnou péči.

Jedna z publikací International Journal of Geriatric Psychiatry, ukázala, že mindfulness vycházející z programu snižování stresu významně snižuje příznaky deprese a úzkosti u pečovatelů o pacienty s demencí. Studie navíc zjistila, že pečovatelé uváděli zlepšení spánku a zvýšení schopnosti poskytovat svým blízkým účinnou péči. Článek v časopise Journal of the American Geriatrics Society uvedl, že intervence založená na meditaci a všímavosti nejen zlepšila náladu a celkovou pohodu pečovatelů o osoby s demencí, ale také pečující uváděli snížení pocitu zátěže a zlepšení své schopnosti zvládat nároky péče o blízkou osobu s demencí. Kromě těchto přínosů může pečovatelům také pomoci zlepšit jejich komunikaci s osobou s demencí. Studie vydaná v časopise Journal of Geriatric Psychiatry and Neurology zjistila, že komunikační program založený na všímavosti zlepšil schopnost pečovatelů efektivně komunikovat s osobami s demencí, což následně vedlo ke zlepšení vztahů a snížení stísněnosti u pečovatelů.

Tipy:

  • Začněte s postupným rozvíjením všímavosti:

Rozvíjení všímavosti je dovednost, která vyžaduje čas. Začněte tím, že si každý den vyhradíte několik minut na techniky všímavosti, jako je hluboké dýchání nebo meditace. Jakmile se s touto praxí lépe sžijete, můžete postupně navyšovat čas, který věnujete aktivitám zaměřeným na mindfulness.

  • Najděte si klidné místo:

Najděte si doma klidné a pohodlné místo, kde můžete cvičit mindfulness. Může se jednat o pokoj nebo roh místnosti, který můžete pro svou praxi využít.

  • Buďte důslední:

Snažte se cvičit mindfulness každý den, nebo týden, ve stejnou dobu, abyste si vytvořili rutinu. To pomůže, aby se cvičení stalo pravidelnou součástí vašeho dne.

  • Buďte přítomni:

Při mindfulness se zaměřte na přítomnost v daném okamžiku. Vyhněte se myšlenkám na minulost nebo budoucnost. Místo toho se soustřeďte na svůj dech a pocity svého těla.

  • Opusťte očekávání:

Je důležité si uvědomit, že mindfulness je praxe a může trvat delší dobu, než se projeví její přínosy. Buďte k sobě trpěliví a nenechte se odradit, pokud se vám zpočátku bude zdát, že je obtížné se soustředit.

  • Najděte si podpůrnou komunitu:

Zapojení do skupiny nebo kurzu mindfulness může být užitečným způsobem, jak si udržet motivaci a naučit se nové techniky.

  • Zařaďte všímavost do každodenních úkolů:

Všímavost lze praktikovat v každém okamžiku, proto se ji snažte začlenit do každodenních úkolů. Všímavost můžete praktikovat například při plnění úkolů, jako je mytí nádobí, vaření nebo procházka.

  • Udělejte si přestávku:

Nezapomeňte si během dne dělat přestávky a cvičit mindfulness. Může jít o jednoduchou činnost, jako je několik hlubokých nádechů nebo krátká meditace.

  • Nezapomínejte na výhody:

Mindfulness může pomoci snížit stres, zlepšit náladu a zvýšit vaši schopnost poskytovat efektivní péči vašemu blízkému. Připomeňte si tyto výhody, když se cítíte přetížení.

  • Buďte k sobě laskaví:

Nezapomeňte být k sobě laskaví a nebuďte na sebe příliš přísní, pokud některý den nebudete cvičit mindfulness. Prostě začněte tam, kde jste skončili, a pokračujte.

Závěrem lze říct, že mindfulness může být účinným nástrojem pro pečovatele o seniory trpící demencí. Může pomoci snížit psychické zatížení, zlepšit náladu a poskytnout lepší péči jejich blízkým. Vzhledem k tomu, že počet případů demence v naší stárnoucí společnosti narůstá, je důležité zvážit mindfulness jako intervenci podporující pohodu pečujících o seniory s demencí.

Nemáte sociální sítě abyste naše příspěvky mohli sledovat? Nevadí můžete se na ně kouknout zde, stačí jen kliknout –

Reference:

  • Biegel, G. M., Brown, K. W., Shapiro, S. L., Schubert, C. M., & Sedlmeier, P. (2009). Mindfulness-based stress reduction for the treatment of adolescent psychiatric outpatients: a randomized clinical trial. Journal of Consulting and Clinical Psychology, 77(2), 242-252.
  • Carlson, L. E., Speca, M., Patel, K. D., & Goodey, E. (2003). Mindfulness-based stress reduction in relation to quality of life, mood, symptoms of stress, and immune parameters in breast and prostate cancer outpatients. Psychosomatic Medicine, 65(4), 571-581.
  • Garland, E. L., Gaylord, S. A., & Fredrickson, B. L. (2015). Positive reappraisal mediates the stress-reductive effects of mindfulness: An upward spiral process. Mindfulness, 6(6), 1098-1108.
  • Pakenham, K. I., & Kinmonth, A. L. (2017). Mindfulness-based interventions for caregivers of people with dementia: A systematic review. International Journal of Geriatric Psychiatry, 32(4), 393-407.
  • Schubert, C., & Langer, E. J. (2015). Mindfulness and aging: A psychological perspective. The Gerontologist, 55(1), 33-41.

Strategie pro pečovatele, jak zmírnit stres při jídle

Strategie pro pečovatele, jak zmírnit stres při jídle

Mnoho lidí s demencí ztrácí schopnost se samostatně najíst, což pro rodinné pečovatele představuje značnou výzvu, ale i pocit úzkosti. U lidí s demencí často dochází k nechtěnému úbytku hmotnosti, a mohou být ohroženi podvýživou. Důvodem může být snížená chuť k jídlu, potíže s polykáním, zapomínání nebo odmítání jídla, ale také špatné dodržování hygienických návyků, převážně ústní hygieny. Úbytek hmotnosti může být způsoben i zvýšeným výdejem energie (často z důvodu chůze a bloudění) a změnami metabolismu související s procesem onemocnění. U osob s demencí vede úbytek hmotnosti často ke snížení pohyblivosti, a tím ke snížení aktivit denního života a také ke zhoršení kognitivních funkcí. Špatná strava a nejasné úbytky na váze často vzbuzují u rodinných pečovatelů značné obavy. Často se péče o blízkou osobu zúží jen na starost s podáváním stravy a léků.

Téma jídla, je velmi těžké, jelikož kognitivní úpadek má vliv na výživu, například se osoba zapomene najíst, a nedostatečná výživa působí kognitivní úpadek, vlivem nedostatku potřebných živin. Mezi kognitivní problémy, které ovlivňují výživu, patří zapomnětlivost, dezorientace a zmatenost. Problémy s funkčním úpadkem jsou ovlivněny potížemi s polykáním, ztrátou chuti k jídlu, problémy s přípravou jídla, manipulací s nádobím a nerozpoznáváním potravin. Často příjem stravy ovlivňuje i agresivita, frustrace, deprese a hněv vůči členům rodiny. Problémy s chováním se často objevují v důsledku toho, že osoba s demencí nechce, aby ji krmil někdo jiný, nebo ze strachu spojeným s jídlem.

Vědci z Griffith University v australském Queenslandu nedávno vedli rozhovory s rodinnými pečovateli o osoby s demencí, aby porozuměli, jaké strategie si tito rodinní pečovatelé vytvořili pro zajištění výživy svých blízkých. Jedna z rodinných pečujících poznamenala: „Zjistili jsme, že když si s ním sedneme k jídlu, tak jí. Takže jsme si k němu sedli a dali si šálek kávy, zatímco on snídal, a to opravdu pomohlo. Víte, jídlo je společenská záležitost, společenský zážitek. “ (58letá rodinná pečovatelka). Celkově rodinní pečovatelé považovali péči o zajištění stravy pro svého blízkého za velmi obtížnou, někdy frustrující a často v nich zanechávala pocity trápení. Odpovědi naznačovaly, že tento problém významně přispíval k celkové zátěži péče. Jeden z pečovatelů to popsal jako „časově náročné a vyčerpávající, protože člověk musí být u toho a soustředit se. Trvalo hodinu, než jsem ji nakrmil. Byla to velká výzva“ (29letý rodinný pečovatel). Jiná pečovatelka popsala péči jako zdánlivě věčnou: „Nikdy si pořádně neodpočinete. Nikdy nemáte pocit, že byste mohli někam jít a něco podniknout nebo někde přenocovat bez velkého plánování a balení“ (68letá rodinná pečovatelka). Někteří pečovatelé také uvedli, že péče o člena rodiny s demencí také znamená, že události, jako jsou rodinná jídla a společenské příležitosti spojené s jídlem, se stávají častějšími.

Tipy

Obecné tipy pro lepší stravování lidí s demencí :

  • Zajistěte vyváženou stravu s různorodými potravinami. Nabízejte zeleninu, ovoce, celozrnné výrobky, nízkotučné mléčné výrobky a libové bílkovinné potraviny.
  • Omezte potraviny s vysokým obsahem nasycených tuků a cholesterolu. Některé tuky jsou pro zdraví nezbytné – ale ne všechny tuky jsou stejné. Omezte tuky, které škodí zdraví srdce, jako je máslo, ztužený tuk, sádlo a tučné kousky masa.
  • Omezte rafinované cukry. Rafinované cukry, které se často vyskytují ve zpracovaných potravinách, obsahují kalorie, ale postrádají vitamíny, minerály a vlákninu. Chuť na sladké můžete zkrotit zdravějšími variantami, jako je ovoce nebo pečivo slazené šťávou. Mějte však na paměti, že v pozdějších stádiích Alzheimerovy choroby, pokud je problémem ztráta chuti k jídlu, může přidávání cukru do potravin povzbudit konzumaci.
  • Omezte potraviny s vysokým obsahem sodíku a méně solte. Většina lidí konzumuje příliš mnoho sodíku, který ovlivňuje krevní tlak. Jako alternativu používejte k dochucení jídla koření nebo bylinky.
  • S postupujícím onemocněním může být problémem ztráta chuti k jídlu a úbytek hmotnosti. V takových případech může lékař navrhnout doplňky stravy mezi jídly, které dodají kalorie.
  • Problémem může být také udržení hydratace. Podporujte příjem tekutin tím, že budete během dne nabízet malé dávky vody nebo jiných tekutin nebo potraviny s vysokým obsahem vody, jako je ovoce, polévky, mléčné koktejly a smoothies.

Možné příčiny špatné chuti k jídlu

  • Nepoznávání jídla. Osoba již nemusí rozpoznávat potraviny, které jí dáváte na talíř.
  • Špatně usazená zubní protéza. Jezení může být bolestivé, ale osoba vám to nemusí být schopna říci. Ujistěte se, že zubní náhrada sedí, a pravidelně navštěvujte zubaře.
  • Léky. Nové léky nebo změna dávkování mohou ovlivnit chuť k jídlu. Pokud si všimnete změny, zavolejte lékaře.
  • Nedostatek pohybu. Nedostatek fyzické aktivity snižuje chuť k jídlu. Podporujte jednoduché cvičení, například procházky, práci na zahradě nebo mytí nádobí. 
  • Snížený čich a chuť. Osoba s demencí nemusí jíst, protože jídlo nemusí vonět nebo chutnat tak dobře jako dříve.

Zajistěte si klid a pohodu při jídle

Ve středních stadiích Alzheimerovy choroby mohou rozptýlení, příliš velký výběr a změny vnímání, chuti a čichu ztěžovat stravování. Pomoci vám mohou následující tipy:

  • Omezte rozptylování. Jídlo podávejte v klidném prostředí, mimo dosah televize a jiných rušivých vlivů.
  • Udržujte jednoduché prostírání stolu. Vyhněte se vzorovaným talířům, ubrusům a prostírání, které by mohly člověka zmást. Používejte barevné kontrastní talíře proti ubrusu nebo prostírání, to může člověku usnadnit rozeznávání talířů od sebe.
  • Zvažte použití plastového ubrusu, ubrousků nebo zástěry, které usnadní úklid. Poskytněte pouze nádobí potřebné k jídlu, aby nedošlo k záměně.
  • Změny zrakových a prostorových schopností mohou člověku s demencí ztížit rozlišení jídla od talíře nebo talíře od stolu. Může pomoci použití bílých talířů nebo misek s kontrastní barevnou podložkou.
  • Kontrolujte teplotu jídla. Osoba žijící s demencí nemusí být schopna rozpoznat, zda je něco příliš horké k jídlu nebo pití. Před podáváním vždy vyzkoušejte teplotu potravin a nápojů.
  • Nabízejte vždy jen jedno jídlo. Osoba s demencí se nemusí být schopna rozhodnout mezi potravinami na talíři. Najednou podávejte pouze jednu nebo dvě položky. Například, po příloze podávejte hlavní jídlo.  
  • Buďte flexibilní, pokud jde o preference jídla. Je možné, že si osoba náhle vytvoří určité potravinové preference nebo odmítne jídla, která jí v minulosti chutnala.
  • Na jídlo si nechte dostatek času. Mějte na paměti, že může trvat hodinu i déle, než osoba dojí.
  • Jezte společně. Dejte osobě možnost jíst s ostatními. Udržování společenského chování při jídle může osobu povzbudit k jídlu.
  • Mějte na paměti, že osoba si nemusí pamatovat, kdy a zda vůbec jedla. Pokud se osoba stále ptá na snídani, zvažte možnost podávání několika snídaní – džus, po něm toast, po něm cereálie apod.

Podporovat nezávislost

Ve střední fázi Alzheimerovy choroby umožněte osobě s demencí co největší samostatnost při jídle. V případě potřeby buďte připraveni pomoci

  • Využijte co nejvíce zachovalých schopností osoby s demencí. Přizpůsobte nádobí a příbory tak, aby byla konzumace jídla snazší. Jídlo můžete podávat v misce místo na talíři nebo zkuste použít talíř s přísavkou, náklonem nebo ochrannými okraji. Lžíce s velkou rukojetí může být méně náročná na manipulaci než vidlička, nebo dokonce nechte osobu používat ruce, pokud je to snazší.
  • Podávejte „Finger food“ neboli jednohubky. Vyzkoušejte jídla o velikosti sousta, která se snadno nabírají, například kuřecí nugety, rybí prsty, sendviče s tuňákem, dílky pomeranče, kousky brokolice nebo květáku vařené v páře. Nebo připravte jídlo ve formě sendviče, aby se osoba mohla snáze sama obsloužit.
  • Demonstrujte chování při jídle tak, že osobě vložíte do ruky příbor, svou ruku položíte kolem její ruky a obě ruce zvednete k ústům, aby se osoba mohla zakousnout.
  • Nedělejte si starosti s úhledností. Nechte osobu, aby se co nejvíce krmila sama. Misky a talíře bez přísavky postavte na neklouzavý povrch, například na utěrku nebo ručník. Používejte šálky a hrnky s víčky, abyste zabránili rozlití. Sklenice naplňte do poloviny a používejte ohýbatelná brčka.

Minimalizace problémů s jídlem a výživou

Ve středních a pozdních stadiích Alzheimerovy choroby mohou problémy s polykáním vést k dušení a ztrátě hmotnosti. Uvědomte si bezpečnostní problémy a vyzkoušejte tyto tipy:

  • Připravte si jídlo tak, aby nebylo těžké ho rozkousat nebo spolknout. Jídlo rozmělněte, nakrájejte na kousky nebo podávejte měkké potraviny (jablečné pyré, tvaroh a míchaná vejce).
  • Dávejte pozor na příznaky dušení. Vyhýbejte se potravinám, které se obtížně důkladně žvýkají, jako je syrová mrkev. Povzbuzujte seniora, aby seděl rovně a hlavu měl mírně předsunutou. Pokud osoba zaklání hlavu dozadu, přesuňte ji do přední polohy. Po jídle zkontrolujte, zda osoba spolkla potravu. Naučte se Heimlichův manévr pro případ nouze.
  • Zabývejte se sníženou chutí k jídlu. Pokud má osoba sníženou chuť k jídlu, zkuste připravit některé z jejích oblíbených jídel. Můžete také zvážit zvýšení fyzické aktivity osoby nebo naplánovat několik menších jídel namísto tří velkých jídel.

O tématu se můžete dozvědět více na našem YT kanále nebo v podcastu:

Alzheimer Café- téma Specifika stravování lidí s demencí https://www.youtube.com/watch?v=mM_ioBCB8Yw

Aloisovy Otázky- https://anchor.fm/nf-senorina/episodes/Specifika-stravovn-lid-s-demenc-e1pr7dm

Přeloženo a adaptováno z https://dementia.org/caregiver-feeding-dementia-alzheimers-patienthttps://www.alz.org/help-support/caregiving/daily-care/food-eating


Kdy k praktikovi a s čím pomůže geriatr?

Kdy k praktikovi a s čím pomůže geriatr?

Se stárnutím národa roste poptávka po odbornících na péči o seniory. Stárnutí je přirozený jev, ovšem občas vede k narušení fyzických a duševních funkcí. Díky specializované péči mohou senioři žít zdravě a spokojeně i v pokročilém věku. Zdravotníci, rodiny i senioři si musí být vědomy specifických problémů, kterým starší pacienti čelí, a reagovat na ně s odbornými znalostmi. Na základě dat Českého statistického úřadu, počet seniorů neboli osob ve věku 65 a více let v České republice se mezi lety 2012 a 2021 zvýšil o více než 400 tisíc, a to z 1,70 milionu v 1. lednu 2012 na 2,17 milionu v 31. prosinci 2021. To odpovídá 27% nárůstu (https://www.czso.cz, 2022). Generace starších lidí roste a je důležité aby bylo zdravotnictví připraveno poskytnout jim péči. Nemoci související s věkem mohou být fyzické i duševní a mnohdy s sebou nesou desítky léků, jež je třeba denně podávat. Každý pacient je jiný a pečovatelé a zdravotníci se musí přizpůsobit jeho potřebám.

Co je geriatrie?

Geriatrie je obor medicíny zaměřený na léčbu a péči o seniory. Neexistuje žádná definitivní věková hranice „starších osob“; obvykle jsou pacienti starší 65 let způsobilí pro léčbu v zařízeních pro seniory.

“Geriatr se zabývá pacienty takzvaně křehkými, to znamená, těmi, co ztrácí soběstačnost. Ten věk nehraje úplně roli. Někdy přijdou pacienti, kterým je 65 let, to je taková ta hranice toho mladého stáří, někdy ke mně přijde člověk až v 90. letech a nikdo mě nepotřebuje vůbec” řekla nedávno geriatrička MUDr. Šnajdrová z křesla pro hosty Alzheimer Café

Péče o křehkou osobu je složitá, protože senior může mít problémy s kognitivními funkcemi, pamětí a ne vždy lze spolehnout na jeho úsudek a výpovědi. Poskytovatelé zdravotní péče musí tedy komunikovat a sdílet informace s pacienty i jejich rodinami. Spolupráce mezi pacienty, jejich rodinami, praktiky a geriatry se zaměřuje na člověka s nemocí, ale je důležité, aby se rodina a pečovatelé cítili vyslyšení a jejich zkušenosti byly brány vážně i v dalších oblastech kvality života.

Rozdíly mezi geriatrií a gerontologií: zvýraznění rozdílů

Zatímco geriatrie se zabývá péčí o seniory a jejich potřebami, gerontologie je studium stárnutí a jeho dopadů na populaci. Gerontologové plní podpůrnou funkci při vzdělávání a porozumění stárnutí, zatímco geriatři se zabývají péčí o tyto starší osoby a jejich zdraví. Rozdíl v přístupech mezi gerontologií a geriatrií je otázkou rozsahu. Gerontologie využívá multidisciplinární přístup ke studiu problémů, s nimiž se starší lidé potýkají, a hledá jejich komplexní řešení. Geriatři se zabývají problémy, se kterými se jejich pacienti mohou potýkat v současnosti.

Co se děje při návštěvě praktického lékaře a jakou návaznost má geriatr?

„ Praktický lékař má dostat každou zprávu o pacientovi“, vysvětlila MUDr. Šnajdrová. „Od ledna minulého roku mají praktičtí lékaři tři nové kódy pro diagnózu kognitivních poruch. To znamená, že se mají zabývat i kognitivními poruchami v rámci kognitivních prohlídek. Během prohlídky mají lidem od 65-80 let provést testy „Mini-Cog.“, kreslení hodin a opakovat tři slova. Když screening odhalí problém, měli by následně udělat test Mini Mental State Exam, nebo poslat pacienta ke geriatrovi. Geriatr ale v žádném případě nenahrazuje praktika, který řeší běžné nemoci, očkování a měl by řešit mimo jiné i příspěvek na péči.“

Praktika můžete navštívit v ordinaci, ale v některých případech sám pacienty navštíví doma, aby je vyšetřil na jim známém místě. Praktický lékař nebo jiný zdravotnický pracovník z ordinace praktického lékaře by měl provést úvodní posouzení několika způsoby, mezi které patří např.:

Získání osobní a zdravotní „anamnézy“ – praktický lékař bude komunikovat s pacientem, nebo s někým, kdo ho dobře zná.

Měl by se pacienta zeptat na:

  • jak a kdy jeho příznaky začaly a jak ovlivňují jeho život
  • anamnézu a anamnézu blízké rodiny
  • všechny léky, které užívá.

MUDr. Šnajdrová nám také poradila: „ Je dobré si ke geriatrovi vzít starší zdravotní zprávy od praktika. Ne, že byste měli něco shánět, ale ať s geriatrem nemusí vymýšlet, co bylo před 50 lety. Ať se můžeme věnovat tomu, co se děje teď. Nejdůležitější je asi seznam léků, protože téměř každý senior užívá nějaké léky.“

Fyzikální vyšetření

Praktický lékař může provést fyzikální vyšetření, zejména pokud existuje možnost, že člověk prodělal mrtvici nebo má Parkinsonovu nemoc. Může se zaměřit na to, jak se osoba pohybuje, na koordinaci a na problémy se sluchem a zrakem.

Je možné, že si lékař vyžádá vzorek krve (a někdy i moči) k odeslání na laboratorní vyšetření. To slouží k ověření, zda příznaky nezpůsobují další onemocnění, například problémy se štítnou žlázou, cukrovka nebo nedostatek vitamínů apod. V případě potřeby může být také proveden elektrokardiogram (EKG), aby se zjistilo, jak pracuje srdce.

Kontrola duševních schopností

Aby praktik zjistil více o paměti, o tom, jak osoba přemýšlí a jaké má povědomí o čase a místě, provede kognitivní vyšetření.

Nejběžnějším nástrojem pro hodnocení závažnosti Alzheimerovy nemoci nebo příbuzné demence je Mini-Cog a Mini-Mental State Exam.

Mini Cog.

Mini Cog. je krátké screeningové vyšetření kognitivních poruch. Mini-Cog, který má vynikající screeningové vlastnosti a zabere méně času, by mohl být považován za nástroj pro screening, který pomáhá včas diagnostikovat demenci.

Během testu, kde se vybavují tři slova, se hodnotí paměť, a test kreslení hodin hodnotí kognitivní oblasti, jako jsou kognitivní funkce, jazyk, vizuálně-motorické dovednosti a exekutivní funkce.

Mini-Mental State Exam

Mini-Mental State Exam je více komplexní než Mini-Cog a funguje na základě série otázek, které testují mozkové funkce. Prostřednictvím kladení otázek a jejich zodpovídání lze provést vyhodnocení, které prověřuje, zda nedochází k mentální nedostatečnosti, která je u pacientů s demencí běžná. Řízené otázky se snaží zjistit, jak dobře funguje okamžitá a krátkodobá paměť. To se provádí pomocí otázek týkajících se těchto oblastí:

  • Pacient se orientuje v čase a místě. Testuje se, zda pacient ví, kdy a kde se nachází, jaký je den v týdnu nebo roční období.
  • Schopnost soustředit se během desetiminutového testu.
  • Zda si dokáže vzpomenout na jednu událost ,nebo na řadu položek, čímž se otestuje krátkodobá paměť.
  • Jazykové schopnosti a dovednosti. Testuje se verbální paměť a pojmenování.
  • Vztah mezi různými předměty. Testují se vizuálně-prostorové dovednosti.
  • Schopnost řešit problémy. Používají se úkoly jako hláskování jednoduchého slova pozpátku.
  • Motorické dovednosti
  • Porozumění zadávaným pokynům

Některé příklady otázek MMSE jsou následující:

  • V jakém městě, státě a zemi se nacházíme?
  • Vyjmenujte tři nesouvisející předměty.
  • Jak se tomu říká? Testující ukáže subjektu tužku nebo hodinky.

„Na jakékoliv testování paměti netrénujte těsně před ordinací. Snažte se být v obraze průběžně.“ Upozorňuje MUDr. Šnajdrová.

Doporučujeme při pochybnostech o mentálním zdraví navštívit praktického lékaře případně geriatra včas a neobávat se kognitivního vyšetření. Včasná diagnóza umožňuje včasné nasazení léčby, která prodlužuje etapu kvalitního života bez výrazné závislosti na pečovatelích.

Kontakty na geriatrické ordinace:

https://www.cggs.cz/

Zdroje:

https://online.maryville.edu/blog/gerontology-vs-geriatrics/

https://www.alzheimers.org.uk/about-dementia/symptoms-and-diagnosis/dementia-diagnosis/talking-gp

https://www.physio-pedia.com/Mini-Cog

https://www.agingcare.com/articles/how-does-a-geriatrician-complement-the-services-of-other-doctors-104967.htm

https://www.alzheimercafe.cz/category/minula/

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci

Lékařské testy pro diagnostiku Alzheimerovy nemoci- co očekávat

Neexistuje jediný diagnostický test, který by určil, zda má člověk Alzheimerovu chorobu. Lékaři (často s pomocí specialistů, jako jsou neurologové, neuropsychologové, geriatři a geriatričtí psychiatři) používají ke stanovení diagnózy různé přístupy a metody. Přestože lékaři mohou téměř vždy určit, zda osoba trpí syndromem demence, může být obtížné určit přesnou příčinu.

Mohou použít několik způsobů:

  • Lékařská anamnéza  (souhrn informací o předešlém životě nemocného podstatných pro hodnocení jeho aktuálního zdravotního stavu. Podstatu anamnézy dobře vystihuje český ekvivalent předchorobí.)
  • Fyzikální vyšetření (vyšetření pacienta lékařem jen pomocí vlastních smyslů a jednoduchých pomůcek) a diagnostické testy
  • Neurologické vyšetření
  • Kognitivní a behaviorální testy
  • Počítačové kognitivní testy a diagnostické přístroje
  • Vyšetření možné deprese
  • Genetické testování
  • Snímkování mozku-pomocí magnetické rezonance (MR) a výpočetní tomografie (CT)
  • Vyšetření mozkomíšního moku
  • Krevní testy

Lékařská anamnéza

Během vyšetření lékař přezkoumá anamnézu osoby, včetně psychiatrické a také anamnézy kognitivních a behaviorálních změn. Bude chtít vědět o všech současných a minulých zdravotních problémech a obavách a také o všech lécích, které vyšetřovaný užívá. Lékař se také zeptá na klíčové zdravotní potíže, které postihly ostatní členy rodiny, včetně toho, zda mohli trpět Alzheimerovou chorobou nebo jinými typy demence.

Fyzikální vyšetření a diagnostické testy

Během lékařského vyšetření lékař pravděpodobně:

  • Zkontroluje všechny léky. (Přineste si s sebou seznam nebo balení všech léků, které v současné době užíváte, včetně volně prodejných léků a doplňků stravy.)
  • Zeptá se na stravu, výživu a užívání alkoholu.
  • Zkontroluje krevní tlak, teplotu a puls.
  • Poslechne si srdce a plíce.
  • Provede další procedury k posouzení celkového zdravotního stavu.
  • Odeberte vzorky krve nebo moči pro laboratorní vyšetření.

Informace z fyzikálního vyšetření a laboratorních testů mohou pomoci identifikovat zdravotní problémy, které mohou způsobit příznaky demence. Mezi běžné příčiny příznaků podobných demenci patří deprese, neléčená spánková apnoe, delirium, vedlejší účinky léků, problémy se štítnou žlázou, nedostatek některých vitaminů a nadměrná konzumace alkoholu. Na rozdíl od Alzheimerovy choroby a jiných demencí lze tyto stavy často léčbou zvrátit.

Pokud byla diagnostikována Alzheimerova choroba nebo jiná demence, nejste v tom vy ani váš blízký sami.

Buďte připraveni na to, že se vás lékař bude ptát:

  • Jaké příznaky jste zaznamenali?
  • Kdy začaly?
  • Jak často se objevují?
  • Zhoršily se?
  • Lékař může také požádat člena rodiny, aby mu poskytl informace o změnách vašich myšlenkových schopností a chování.

Neurologické vyšetření

Během neurologického vyšetření lékař pečlivě zhodnotí, zda se u dotyčného nevyskytují problémy, které mohou signalizovat jiné poruchy mozku než Alzheimerovu chorobu. Lékař bude pátrat po příznacích mrtvice, Parkinsonovy choroby, mozkových nádorů, nahromadění tekutiny v mozku a dalších stavů, které mohou zhoršovat paměť nebo myšlení.

Lékař bude testovat:

  • Reflexy
  • Koordinaci, svalový tonus a sílu
  • Pohyb očí
  • Řeč
  • Smysly
  • Součástí neurologického vyšetření může být také zobrazovací vyšetření mozku

Pokud vyšetření neprokáže Alzheimerovu chorobu nebo jinou demenci, ale příznaky se v průběhu času nadále zhoršují, může být nutné, aby lékař nařídil další vyšetření, nebo budete chtít získat další názor.

Domácí testy na demenci

Na trh byla uvedena řada screeningových testů na demenci určených přímo spotřebitelům. U žádného z těchto testů nebyla vědecky prokázána přesnost. Testy navíc mohou mít falešně pozitivní výsledky, což znamená, že jedinci mohou mít výsledky, které říkají, že mají demenci, i když ji ve skutečnosti nemají. Je velmi nepravděpodobné, že by k tomu došlo, pokud osoba navštíví lékaře, aby vyhledala péči a případnou diagnózu. Z těchto a dalších důvodů by testy nemohou a neměly by být používány jako náhrada důkladného vyšetření kvalifikovaným lékařem. Celý proces posouzení a diagnostiky by měl probíhat v rámci trvalého vztahu s odpovědným a kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem.

Kognitivní, funkční a behaviorální testy

Kognitivní, funkční a behaviorální testy hodnotí paměť, myšlení a schopnost řešit jednoduché problémy a mohou rychle posoudit změny v chování a symptomech. Některé testy jsou krátké, jiné mohou být časově náročnější a složitější. Komplexnější kognitivní, funkční a behaviorální testy často provádí neuropsycholog, který hodnotí exekutivní funkce, úsudek, pozornost a jazyk.

Takové testy mohou poskytnout celkovou představu o tom, zda se u dané osoby projevují kognitivní příznaky, které ovlivňují činnosti každodenního života a funkce, a zda si je osoba těchto příznaků vědoma; zda zná datum, čas a místo, kde se nachází, a zda si dokáže zapamatovat krátký seznam slov, postupovat podle pokynů a provádět jednoduché výpočty.

Příklady kognitivních, funkčních a behaviorálních testů zahrnují:

  • Ascertain Dementia 8 (AD8).
  • Dotazník funkčních aktivit (FAQ)
  • Mini-Cog
  • Mini-Mental State Exam (MMSE)
  • Montrealské kognitivní hodnocení (MoCA)
  • Neuropsychiatrický dotazník (NPI-Q)

Počítačové kognitivní testy a zařízení

Rozvíjející se oblastí výzkumu je vývoj lékařských přístrojů a technologií, které lékařům pomáhají při hodnocení kognitivních funkcí. Mezi ně patří lékařské přístroje nebo digitální technologie včetně počítačového testovacího softwaru; ty mají několik výhod, včetně toho, že testy poskytují pokaždé přesně stejným způsobem.

Digitální počítačová hodnocení jsou navržena tak, aby měřila výkon jednotlivce v různých kognitivních nebo funkčních úkolech, a mohou být vhodná pro podávání v randomizovaných klinických studiích nebo v klinických podmínkách, kdy delší standardní hodnocení nejsou praktická.

Screening deprese a hodnocení nálady

Kromě posouzení duševního stavu lékař zhodnotí pocit pohody člověka, aby odhalil depresi nebo jiné poruchy nálady, které mohou způsobit problémy s pamětí, ztrátu zájmu o život a další příznaky, které se mohou překrývat s demencí.

Genetické testování

Vědci identifikovali určité geny, které zvyšují riziko vzniku Alzheimerovy choroby, a další vzácné „deterministické“ geny, které Alzheimerovu chorobu přímo způsobují. Přestože jsou k dispozici genetické testy na některé z těchto genů, zdravotníci v současné době nedoporučují rutinní genetické testování na Alzheimerovu chorobu.

Rizikové geny: Existuje sice krevní test na APOE-e4, nejsilnější rizikový gen pro Alzheimerovu chorobu, ale tento test se používá především v klinických studiích k identifikaci osob s vyšším rizikem vzniku Alzheimerovy choroby. Hostitelství mutace tohoto genu pouze ukazuje na vyšší riziko; neznamená, zda se u dané osoby Alzheimerova choroba vyvine nebo zda ji má. Genetické testování na APOE-e4 je kontroverzní a mělo by být prováděno pouze po konzultaci s lékařem nebo genetickým poradcem.

Deterministické geny: Testování je k dispozici také pro geny, které způsobují autozomálně dominantní Alzheimerovu chorobu (ADAD) nebo „familiární Alzheimerovu chorobu“, což je vzácná forma Alzheimerovy choroby, která představuje maximálně 1 % všech případů. ADAD se vyskytuje v rodinách a má tendenci začínat dříve v životě, někdy již po třicítce. Mnoho lidí v těchto rodinách si nepřeje znát svůj genetický status, ale někteří se nechávají testovat, aby se dozvěděli, zda se u nich nemoc nakonec rozvine. Některé rodiny ADAD se zapojily do klinických studií, aby pomohly vědcům lépe porozumět Alzheimerově chorobě.

Zobrazování mozku

Zobrazení mozku, například skeny, můžou pomoci diagnostikovat demence. Standardní lékařské vyšetření Alzheimerovy choroby často zahrnuje strukturální zobrazení pomocí magnetické rezonance (MRI) nebo počítačové tomografie (CT). Tato vyšetření se používají především k vyloučení jiných onemocnění, která mohou způsobovat příznaky podobné Alzheimerově chorobě, ale vyžadují jinou léčbu. Strukturální zobrazovací vyšetření může odhalit nádory, stopy po malých nebo velkých mozkových příhodách, poškození po těžkém úrazu hlavy nebo nahromadění tekutiny v mozku.

Za určitých okolností může lékař pomocí zobrazovacích nástrojů mozku zjistit, zda má jedinec vysokou hladinu beta-amyloidu, který je charakteristickým znakem Alzheimerovy choroby; normální hladina by naznačovala, že Alzheimerova choroba není příčinou demence.

Zobrazovací technologie způsobily revoluci v našem chápání struktury a funkce živého mozku. Vědci zkoumají další techniky zobrazování mozku, aby mohli lépe diagnostikovat a sledovat průběh Alzheimerovy choroby.

Testy mozkomíšního moku (CSF)

Mozkomíšní mok je čirá tekutina, která obklopuje mozek a míchu. Dospělí mají přibližně 90 až 200 ml mozkomíšního moku. Za 24 hodin se vytvoří 600–700 ml, neustále cirkuluje a lékařiho mohou odebrat pomocí minimálně invazivního zákroku zvaného lumbální punkce nebo spinální punkce. Výzkum naznačuje, že Alzheimerova choroba v počátečních stadiích může způsobit změny v hladinách CSF několika markerů, jako je tau a beta-amyloid, dva markery, které tvoří abnormální mozkové usazeniny silně spojené s Alzheimerovou chorobou. Dalším potenciálním markerem je neurofilament light (NfL), jehož zvýšená hladina byla zjištěna u neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova choroba.

Jedním z problémů, se kterými se výzkumní pracovníci potýkají, je skutečnost, že analýza hladin biomarkerů ve stejném vzorku se může v jednotlivých institucích a na různých testovacích platformách často výrazně lišit. Velký pokrok byl učiněn ve standardizaci měření těchto markerů ve výzkumu a klinické péči. Testy mozkomíšního moku v současné době používají odborníci na demenci jako pomoc při diagnostice Alzheimerovy choroby a výzkum pokračuje ve vývoji a standardizaci nových markerů, které pomohou při diagnostice a odhalování dalších demencí.

Krevní testy

Vědci zkoumají, zda konzistentní a měřitelné změny hladin specifických markerů v krvi mohou být spolehlivě spojeny se změnami souvisejícími s Alzheimerovou chorobou. Tyto markery mohou zahrnovat tau, beta-amyloid nebo jiné biomarkery, které by mohly být měřeny před a po objevení příznaků.

Existuje naléhavá potřeba jednoduchých, levných, neinvazivních a snadno dostupných diagnostických nástrojů, jako jsou krevní testy pro diagnostiku onemocnění. Tyto testovací technologie by podpořily vývoj léků tím, že by pomohly identifikovat a sledovat účinnost léčby u účastníků klinických studií a zvýšily by možnost včasné detekce, diagnostiky a intervence. Krevní test by také umožnil interpretaci a pochopení vývoje Alzheimerovy choroby u větších a různorodějších populací.

Krevní testy již dnes zlepšují koncepci klinických studií a používají se v některých centrech specializované péče. V budoucnu je velmi pravděpodobné, že způsobí revoluci v diagnostickém procesu Alzheimerovy choroby a všech ostatních demencí. Používání těchto testů ve studiích a v ordinaci lékaře musí probíhat pečlivě a kontrolovaně, protože před jejich rutinním používáním na klinice je třeba provést ještě mnoho dalších výzkumů, protože vědci stále pracují na vytvoření standardizovaných a validovaných testů, které budou poskytovat spolehlivé výsledky pro všechny jedince.

V současné době je na trhu několik krevních testů, které si mohou poskytovatelé zdravotní péče objednat a které pomáhají při diagnostice potíží s pamětí. Tyto testy zatím nejsou schváleny. V současné době se doporučuje, aby krevní testy používali pouze lékaři specializované péče, kteří navštěvují pacienty s potížemi s pamětí. Nedoporučují se u osob, které nemají žádné kognitivní nebo paměťové příznaky.

V současné době dostupné testy mohou předpovědět přítomnost amyloidových změn v mozku nebo přítomnost neurodegenerativního onemocnění či poškození neuronů. Tyto krevní testy nelze použít jako samostatný test k diagnostice Alzheimerovy choroby nebo jiné demence; budou použity jako součást diagnostického vyšetření s dalšími vyšetřeními.

Přeloženo a adoptováno z : https://www.alz.org/alzheimers-dementia/diagnosis/medical_tests

Informujte rodinu a přátele, co je to demence

Informujte rodinu a přátele, co je to demence

Tento pomocný list je určen lidem s demencí a jejich rodinám, aby mohli poskytnout informace o demenci svým přátelům, sousedům a dalším osobám. Vysvětluje, co je to demence, jak na lidi působí a jak jim pomoci.

 Co je to demence?

Demence je termín, který se používá k popisu příznaků velké skupiny onemocnění, která způsobují postupné zhoršování kognitivních funkcí člověka. Jedná se o široký pojem, který popisuje ztrátu paměti, intelektu, sociálních dovedností a obvyklých emočních reakcí. Dlouhou dobu může člověk vypadat zdravě, ale uvnitř, jeho mozek nepracuje správně. Někteří lidé se mylně domnívají, že demence znamená „zbláznění se“, zatímco ve skutečnosti je mozek postižen nemocí. Existuje řada různých forem demence. Nejznámější je Alzheimerova nemoc, která je také nejčastější příčinou demence a tvoří 50-70 % všech případů. Alzheimerova nemoc je progresivní degenerativní onemocnění, které postihuje mozek.

 Ztráta paměti

Ztráta paměti se neprojeví u každého, ale je jedním z hlavních příznaků Alzheimerovy nemoci, nejčastějšího původce demence. Všichni čas od času něco zapomeneme, ale ztráta paměti při demenci je jiná. Je trvalá a postupná, nikoliv jen občasná. Může mít vliv na schopnost pokračovat v práci a vykonávat známé úkoly. Může znamenat potíže s hledáním cesty domů. Nakonec se může stát, že se zapomínáte oblékat nebo koupat nebo dokonce poznávat rodinu a přátele. Příkladem běžné zapomnětlivosti je, že vejdete do kuchyně a zapomenete, pro co jste tam šli, nebo že nemůžete najít klíče od auta. Osoba s demencí však může ztratit klíče od auta a pak zapomenout, k čemu slouží.

Kdo trpí demencí?

Demence může postihnout každého, ale s přibývajícím věkem je pravděpodobnost jejího vzniku vyšší. U lidí ve věku 70 až 74 let trpí demencí přibližně 1 člověk ze 30, zatímco u lidí ve věku 90 až 94 let je to 1 člověk ze 3. V některých případech může demence postihnout i lidi ve věku 30, 40 a 50 let. (Podrobnější statistiky najdete ve Zprávě o stavu demence na webu www.alzheimer.cz České alzheimerovské společnosti.)

Může být demence dědičná?

To závisí na příčině demence. Přibližně třetina lidí s Alzheimerovou chorobou má blízkého příbuzného (rodiče, bratra nebo sestru), který trpí nebo trpěl demencí. V mnoha případech k ní však dochází, i když se v rodině nevyskytuje.

Jak demence postupuje?

Situace každého člověka s demencí je jedinečná. Schopnosti a dovednosti nemocných se mohou měnit ze dne na den. Jisté však je, že se kognitivní funkce mozku zhoršují, někdy rychle, v jiných případech pomaleji, v průběhu několika let.

Existuje lék na demenci?

V současné době neexistuje žádný lék na většinu forem demence. Bylo však zjištěno, že některé léky a alternativní léčba u některých lidí na určitou dobu zmírňují některé příznaky a zpomalují progres nemoci.

Jak demence na lidi působí?

Zpočátku se mohou projevovat pouze mírné změny osobnosti nebo chování. Lidé mohou mít menší motivaci dělat věci, které je dříve zajímaly, nebo se mohou zdráhat odejít ze známého prostředí či rutiny. Mohou mít potíže s hledáním správných slov nebo se mohou opakovat. S postupujícím onemocněním se změny stávají výraznějšími. Může se zhoršit soustředění, porozumnění a schopnost uvažovat a reagovat. Lidé s demencí mohou pociťovat zmatenost, úzkost, změny nálad a agresivitu, protože se potýkají s frustrací každodenního života a nepochopení okolí.

Důležitost rodiny a přátel

Rodina a přátelé hrají v životě lidí s demencí důležitou roli. Poskytují cenné vazby na minulé zkušenosti a umožňují osobě s demencí být i nadále milovaným a ceněným členem rodiny a okruhu přátel. Rodina a přátelé mohou také poskytnout podporu těm, kteří poskytují pomoc osobě s demencí. Mnohé studie potvrzují vysokou míru depresí, úzkosti a dokonce i fyzických onemocnění v rodinách, kde někdo trpí demencí. Bohužel mnoho lidí s demencí, jejich rodinných příslušníků a pečovatelů zjišťuje, že někteří lidé se jim po diagnostikování demence vzdalují. Někteří se demence bojí nebo se za ni stydí. Jiní se bojí, že řeknou nebo udělají něco špatného.

 Jak můžete pomoci?

 Rodina a přátelé mohou lidi postižené demencí podpořit různými způsoby:

  • Dobrým výchozím bodem je vždy seznámení se s problematikou demence. To zahrnuje především pochopení toho, že ačkoli navenek může člověk vypadat v pořádku, funkce jeho mozku se postupně zhoršují. To může způsobit, že se dotyčná osoba někdy chová iracionálně.
  • Povzbuzujte rodiny a pečovatele k odpočinku nebo jen ke změně prostředí, aby přišli na jiné myšlenky.
  • Buďte čas od času k dispozici pro rozhovor.
  • Nabízejte příležitosti zapojit se, například do přípravy nebo servírování jídla nebo při práci na zahradě či nákupech.
  • Podporujte osobu s demencí v činnostech, které ráda dělala před zjištěním demence. Fotbal, rybaření, procházky nebo projížďky v přírodě – to vše mohou být aktivity, které si může člověk stále užívat.
  • Pamatujte, že mnoho lidí s demencí nemá rádo davy lidí nebo hlučné prostředí. Činnosti může být nutné přizpůsobit, ale je důležité, abyste je dělali tak dlouho, dokud je to bude bavit.
  • Zážitek nevyžaduje paměť, takže je důležité akceptovat, že i když se na výlet brzy zapomene, stále má smysl pro aktuální radostné prožívání.
  • Zeptejte se na konkrétní způsoby, jak můžete pomoci. Uvědomte si však, že mnoho lidí se může zdráhat přiznat, že potřebují pomoc, dokud se situace nestane zoufalou a potřeba nevyhnutelnou.

Komunikace

Ztráta schopnosti komunikovat může být pro lidi s demencí jedním z nejvíce frustrujících problémů a může ještě více ztížit udržování přátelských vztahů. Nezapomínejte, že lidé s demencí si zachovávají své pocity a emoce, i když nemusí rozumět tomu, co se jim říká, proto je důležité vždy zachovat jejich důstojnost a sebeúctu. Používejte doteky, abyste udrželi pozornost člověka a sdělili mu pocity hodnoty a náklonnosti. Mluvte jemně a věcně, věty zkracujte a soustřeďte se vždy na jednu myšlenku. Nechte si dostatek času na to, aby bylo vašim slovům porozuměno. Mlčení může poskytnout čas na přemýšlení a reakci. Je-li to vhodné, použijte řeč těla, abyste demonstrovali a posílili své slovní sdělení, např. mávnutí při loučení.

Nezapomeňte

Nejlepším způsobem, jak pomoci člověku s demencí, je udržet zájem, zůstat s ním v kontaktu a dát mu najevo, že je milován.

Přeloženo a adaptováno z : https://www.dementia.org.au/sites/default/files/helpsheets/Helpsheet-AboutDementia04-InformationForFamilyAndFriends_english.pdf

Přání radostných svátků a všeho dobrého do nového roku

Přání radostných svátků a všeho dobrého do nového roku

„Co jsou Vánoce? Láskyplnost vůči minulosti, odvaha pro přítomnost a naděje do budoucnosti.“ – Agnes M. Pharo (přeloženo z originálu)

Chtěli bychom popřát veselé Vánoce a mnoho úspěchů v novém roce všem rodinným pečujícím o blízké s demencí a také našim podporovatelům, díky kterým projekty pro pečující realizujeme. Alzheimer Café, podcast Aloisovy otázky, online aktivizace na youtube i sekce Pro pečující na našem webu umožňují vytvářet lepší podmínky a lehčí péči o nemocné. S vaší pomocí děláme společně to, co má smysl. Pomáháme lidem s Alzheimerovou nemocí a jejich rodinám prožít ještě radostný čas.

Pokud pečujete o osobu s demencí, mohou být Vánoce stresujícím obdobím. Budete se o ně chtít co nejlépe postarat a zajistit, aby si svátky užili, ale je důležité, abyste se přitom nevyčerpali. Přejeme vám Vánoce plné lásky, pohody a odpočinku a ať nový rok přinese odvahu pro přítomnost a naději do budoucnosti.

Šťastné Vánoce a víru v krásné zítřky!

Za tým Nadačního fond Seňorina

Jarka Švarcbachová, Hanka Vacková a Tomáš Hlaváček

Přání vytvořila klientka Centra Seňorina s Alzheimerovou nemocí.
Roztančete mozkové buňky

Roztančete mozkové buňky

Učení, myšlení, kreativitu a inteligenci můžeme podporovat celým svým tělem. Stačí si zatančit. Různé taneční choreografie posilují paměť, chápání v souvislostech či sekvenční rozhodování. Navíc se senioři potřebují pravidelně hýbat, aby předešli ztuhnutí, proleženinám. Tanec přináší prožitky radosti a také zvyšuje sebevědomí, pro seniory s demencí tak důležité.

Petr Veleta M.A., Ph.D., zakladatel pohybové a taneční metody EXDASE, tuto psychomotorickou terapeutickou metodu používá v rámci programů České Alzheimerovské společnosti nebo v domovech pro seniory. „Největším úspěchem jsou rozzářené oči, úsměvy a radost seniorů, s nimiž se setkávám při všech našich hodinách. Na chvilku zapomínají na bolesti, handicap a problémy a upřímně se baví.“ Řekl při rozhovoru s časopisem „Rezidenční péče“.

Podle odborníků je tanečně pohybová terapie jeden z prostředků, jak lidé s demencí mohou ještě komunikovat. Tanec jim pomáhá rozvíjet „fyzický slovník“. Tanečně pohybová terapie stimuluje všechny, i neverbální seniory. Když na ně není vyvíjen tlak, aby vyslovovali slova, která si nepamatují, mohou se uvolnit. A ten, kdo je rozrušený nebo úzkostný, což je u lidí s demencí časté, se může v rytmu hudby energicky pohybovat a zmírnit tak svou frustraci.

Jedním ze způsobů, jak komunikace, empatie a začlenění při tanci dosáhnout, je použití různých rekvizit.  Rekvizity, jako jsou šátky a pěnové nudle, umožňují tlačení a tahání a nabízejí přirozené cesty, jak navázat kontakt, zejména s těmi s omezenou pohyblivostí. Tanec zmírňuje strach a „rozpouští“ další problémy s chováním, které jsou u demence běžné. Stává se, že občas lidé s omezenou pohyblivostí, kteří přijeli na vozíčku, při hudbě vstanou a začnou tančit, proto je důležité tanec provádět v bezpečném prostředí a s asistencí.

Celý článek si můžete přečíst v sekci Pro pečující ZDE.

Zdroje:

https://www.rezidencnipece.cz/
Intimita a sexuální problematika

Intimita a sexuální problematika

Tento dokument pojednává o intimitě a sexuálních záležitostech pro osoby s demencí, s cílem pomoci jejich rodinám a pečovatelům. Popisuje důležitost těchto otázek v jejich životě a způsoby, jak se s nimi vypořádat, jak řešit některé problémy, které mohou nastat.

Intimita a sexualita

Potřeba blízkosti je velmi důležitou a přirozenou součástí našeho života.

Intimita je dávání a přijímání lásky a náklonnosti. Zahrnuje starostlivý dotek, empatické porozumění, útěchu v nouzi, lásku a pocit bezpečí ve vztazích.

Sexualita je pocit sexuální touhy, který se projevuje prostřednictví sexuální aktivity. Stejně jako intimita je i sexualita přirozeným projevem lidských potřeb. Pro mnoho lidí však sexualita přesahuje úzké pojetí pohlavního styku. Sexualita je spjata s mnoha širšími projevy intimity, jako je fyzická blízkost, líbání a objímání.

Jak ovlivňuje intimitu a sexualitu demence?

Lidé s demencí nadále potřebují láskyplné a bezpečné vztahy a pečující doteky. Jejich individuální způsoby dávání a přijímání náklonnosti se budou lišit.  V důsledku onemocnění někteří lidé s demencí se mohou stát náročnými a necitlivými k potřebám druhých a méně schopni poskytovat pečující podporu své rodině a přátelům. Může také dojít ke změnám v projevech jejich sexuality. Někteří lidé nadále touží po sexuálním kontaktu, zatímco jiní mohou ztratit zájem o sexuální aktivity. Jiní mohou projevovat nevhodné sexuální chování. Partneři mohou zažívat různé pocity ohledně pokračování sexuálního vztahu s osobou trpící demencí. Mezi ně mohou patřit pocity odmítnutí, nechuti a viny. Může být užitečné diskutovat konkrétní situaci s odborníkem. Pomoci vám může váš lékař nebo organizace Freya , pod níž působí sexuální asistentky a asistenti.

Změněné sexuální chování

Je důležité si uvědomit, že jakékoli zvláštní nebo netypické chování je součástí nemoci. Osoba s demencí již nemusí vědět, co si počít se sexuální touhou nebo kdy či kde ji vhodně uplatnit.

Zvýšené sexuální požadavky

Někteří partneři zjišťují, že se touha osoby po sexuální aktivitě zvyšuje, což může vyústit v nepřiměřené a vyčerpávající požadavky, často v nevhodnou dobu nebo na nevhodných místech. Příležitostně může dojít k agresi, pokud nejsou potřeby uspokojeny. Může se stát, že budete muset zůstat v bezpečí, izolováni od agresivního partnera či partnerky, dokud nedojde ke změně nálady. Někteří partneři si stěžují, že se cítí jako objekt, když s blízkou osobou s demencí měli intimní styk, protože může okamžitě zapomenout, k čemu došlo.

Snížený sexuální zájem

Mnoho lidí s demencí ztrácí zájem o fyzický vztah a mohou se stát velmi uzavřenými. Mohou přijímat fyzický kontakt od ostatních, ale neiniciují náklonnost. Partneři se mohou cítit zranění a zmatení ztrátou zájmu.

Ztráta zábran

Lidé s demencí někdy ztrácejí zábrany a mají sexuální narážky, nebo se svlékají a osahávají na veřejnosti. Sexuální narážky se někdy dějí proto, že si osoba s demencí splete jiného člověka se svým partnerem.

Někdy se můžete ocitnout při situaci, která na první pohled vypadá sexuálně, jako například když spatříte ženu, která si zvedá sukni. Svlékání v této situaci, ale může být náznakem něčeho něco jiného, například tím může dávat najevo, že potřebuje jít na toaletu.

Zvládání nevhodného sexuálního chování – co zkusit

– Zvažte všechny možné důvody nevhodného chování. Může jít například o potřebu jít na toaletu, nepohodlí nebo nudu.

– Jemně odrazujte od nevhodného chování.

– Snažte se soustředit na osobu, ne na chování.

– Pokud je to možné, snažte se odvést pozornost nebo přesměrovat na jinou činnost.

– Najděte způsoby, jak do každodenní rutiny zařadit různé formy dotyků, aby osoba získala nějaký fyzický kontakt. Masáže, držení za ruce a objímání jsou způsoby, jak pokračovat v poskytování láskyplných doteků.

Nezapomeňte…

Stejně jako u všech problémů, kterým čelí rodiny a pečovatelé pro osoby s demencí, může pomoci diskuse s chápající osobou.

Podpora a náklonnost přátel a rodiny vám může pomoci situaci zvládnout, stejně jako mluvit o problémech v podpůrné skupině. Vědomí, že ostatní prošli podobnou zkušeností, pomáhá získat pocit, že na to nebo „v tom“ nejste sami.

Kde hledat další pomoc?

https://www.freya.live/cs

https://open.spotify.com/episode/2Ywoh5XsODTaaEBaY6Zudc

Přeloženo a adaptováno z: https://www.dementia.org.au/sites/default/files/helpsheets/Helpsheet-CaringForSomeone19-IntimacyAndSexualIssues_english.pdf

Péče o sebe sama

Péče o sebe sama

Péče o sebe – fyzická i psychická – je pro rodinné pečující jednou z nejdůležitějších věcí. Je důležité, abyste měli prostor dělat věci, které vás baví, i když to znamená, že požádáte rodinu, přátele, či sociální služby, aby vám pomohli. Aktivity, které vás baví, vám mohou přinést úlevu. Mohou vám také pomoci zabránit tomu, abyste onemocněli, vyhořeli nebo propadli depresi.

Způsoby, jak o sebe pečovat

Zde je několik způsobů, jak o sebe můžete pečovat:

Řekněte si o pomoc, když ji potřebujete.

Jezte zdravě.

Zapojte se do podpůrné skupiny pečujících osob.

Během dne si udělejte přestávky.

Najděte si čas na přátele.

Věnujte se svým koníčkům a zájmům.

Co nejčastěji se věnujte pohybu.

Pravidelně navštěvujte svého lékaře.

Starejte se o své zdravotní, právní a finanční potřeby.

Požádání o pomoc

Každý někdy potřebuje pomoc. Pro mnoho pečujících je však obtížné o ni požádat Mohou mít pocit, že by měli všechno zvládnout sami, nebo že není v pořádku nechat osobu, o kterou pečují, někomu jinému. Je možné, že si nemohou dovolit zaplatit někoho, kdo by na osobu na hodinu či dvě dohlédl.

Zde je několik tipů, jak požádat o pomoc:

Připomeňte si, že je v pořádku požádat o pomoc rodinu, přátele a další osoby. Nemusíte dělat všechno sami.

Požádejte lidi o konkrétní pomoc, například o přípravu jídla, návštěvu osoby nebo o to, aby ji vzali na krátkou dobu ven.

V případě potřeby požádejte o pomoc domácí zdravotní péči nebo služby denní péče o dospělé. Chcete-li najít poskytovatele ve svém okolí, obraťte se na rejstřík registrovaných sociálních služeb v ČR.

Využijte národní a místní zdroje, abyste zjistili, jak zaplatit za některou z těchto pomocí nebo jak získat služby respitní péče.

Můžete se připojit k podpůrné skupině pečujících o osoby s Alzheimerovou chorobou. Tyto skupiny se scházejí osobně nebo online, aby si vyměňovaly zkušenosti a tipy a poskytovaly si vzájemnou podporu. Zeptejte se svého lékaře, podívejte se na internet nebo Facebookové stránky.

Co kdyby se vám něco stalo?

Je důležité mít plán pro případ vlastní nemoci, postižení nebo úmrtí. Poraďte se s právníkem o zřízení svěřeneckého fondu, trvalé plné moci pro zdravotní péči a finance a dalších nástrojů pro plánování majetku.

Poraďte se s rodinou a blízkými přáteli, kdo převezme odpovědnost za osobu s Alzheimerovou chorobou. Můžete si také vyhledat informace o místním úřadu veřejného opatrovníka, službě na ochranu dospělých nebo jiných službách. Některé z těchto organizací mají programy na pomoc osobě s Alzheimerovou chorobou ve vaší nepřítomnosti.

Veďte si zápisník pro odpovědnou osobu, která převezme péči. Tento zápisník by měl obsahovat následující informace:

telefonní čísla pro případ nouze

aktuální problémové chování a možná řešení

způsoby, jak osobu s Alzheimerovou chorobou uklidnit

potřebná pomoc při toaletě, krmení nebo péči o tělo

oblíbené činnosti nebo jídlo

Prohlédněte si zařízení pobytového typu nebo zařízení dlouhodobé péče ve vaší obci a vyberte několik možností. Sdílejte tyto informace s odpovědnou osobou. Pokud osoba s Alzheimerovou chorobou již není schopna žít doma, bude odpovědná osoba lépe schopna plnit vaše přání ohledně dlouhodobé péče.

Zvládání emocí a stresu

Péče o osobu s Alzheimerovou chorobou vyžaduje mnoho času a úsilí. Vaše práce se může stát ještě těžší, když se na vás daná osoba zlobí, zraňuje vaše city nebo zapomíná, kdo jste. Někdy se můžete cítit sklíčeně, smutně, osaměle, frustrovaně, zmateně nebo naštvaně. Tyto pocity jsou normální.

Zde je několik věcí, které si můžete říct a které vám mohou pomoci cítit se lépe:

Dělám, co je v mých silách.

To, co dělám, by bylo těžké pro každého.

Nejsem dokonalý a to je v pořádku.

Některé věci, které se dějí, nemohu ovlivnit.

Někdy prostě musím dělat to, co mi právě teď vyhovuje.

Budu si užívat chvíle, kdy můžeme být spolu v klidu.

I když udělám všechno, co mě napadne, člověk s Alzheimerovou chorobou bude mít stále problémové chování kvůli nemoci, ne kvůli tomu, co dělám já.

Pokusím se vyhledat pomoc poradce, pokud na mě bude péče příliš náročná.

Někteří pečovatelé zjistili, že jim návštěva kostela zvládat každodenní nároky, které jsou na ně kladeny. Jiným pomáhá najítrovnováhu a klid prostý pocit, že ve světě působí vyšší síly.

Získání odborné pomoci

Odborníci na duševní zdraví a sociální pracovníci vám pomohou vypořádat se s případným stresem. Pomohou vám porozumět pocitům, jako je hněv, smutek nebo dojem, že situaci nezvládáte. Mohou vám také pomoci připravit plány pro případ neočekávaných nebo náhlých událostí.

Odborníci si účtují hodinovou sazbu. Zeptejte se své zdravotní pojišťovny, které poradce pro duševní zdraví a služby hradí. Poté se informujte u svého lékaře o doporučeních na poradce.

Další tipy pro péči o sebe

Další věci, které byste měli mít na paměti, když o sebe pečujete:

Uvědomte si, že můžete cítit bezmoc a beznaděj ohledně toho, co se děje s osobou, o kterou pečujete.

Mějte se sebou soucit, pokud cítíte ztrátu a smutek.

Zamyslete se nad tím, proč jste se rozhodli pečovat o osobu s Alzheimerovou chorobou. Zeptejte se sami sebe, zda je to z lásky, loajality, pocitu povinnosti, náboženské povinnosti, finančních obav, strachu, zvyku nebo potrestání sebe sama.

Dovolte si prožít každodenní „povzbuzení“. Mohou to být dobré pocity z osoby, o kterou pečujete, podpora od ostatních lidí nebo čas strávený vlastními zájmy.

Další odkazy, které Vám mohou pomoct :

https://www.alzheimernf.cz/soubory/Alzheimer%20_Point_let%C3%A1k.pdf

https://centrum-senorina.cz/

http://www.alzheimercafe.cz/

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/vitejte.fw.do?SUBSESSION_ID=1669192758855_1

Přeloženo z: https://www.nia.nih.gov/health/alzheimers-caregiving-caring-yourself

Kdy není pravda dobré řešení? Jak přistoupit na realitu člověka s demencí

Kdy není pravda dobré řešení? Jak přistoupit na realitu člověka s demencí

Upřímnost není vždy dobrá ctnost, zvlášť pokud se jedná o člověka s Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence. Demence poškozuje mozek a způsobuje postupný pokles schopnosti chápat a zpracovávat informace. Mozek člověka s demencí může vnímat svět jinak. Proto nutit někoho, aby opustil svou verzi reality a připojil se k našemu „skutečnému světu“, může způsobit zmatek, bolest, úzkost, strach a hněv.

Odborníci proto často doporučují techniku zvanou „terapeutické mlžení“ (v angličtině – therapeutic fibbing). Technika pomáhá pečujícím vstoupit do světa člověka s demencí a ušetřit jej zbytečného rozrušení a trápení. Na tuto techniku je třeba si zvyknout, protože souhlasit s novou skutečností vám může připadat, jako byste osobě s demencí lhali. Používání bílých lží k validaci jejich pocitů a uklidnění však rozhodně není totéž jako lhaní se zlým úmyslem.

Říkat pravdu může být kruté

Většina z nás je od mládí vedena k tomu, že jakékoli lhaní je nečestné, zejména lhaní rodině a všem, na kterých nám záleží a kterých si vážíme. Když se tedy potkáme s terapeutickým mlžením, může nám to zpočátku připadat kruté a špatné. Ale to, že se vždy budete držet pravdy, zejména pokud jde o emotivní téma nebo o něco banálního, spíše způsobí člověku s demencí bolest, zmatek a utrpení. K tomu dochází proto, že demence brání lidem správně zpracovávat a uchovávat informace. Navíc problémy s krátkodobou pamětí znamenají, že na rozhovor pravděpodobně brzy zapomenou, takže se může několikrát opakovat. Říkat jim pokaždé pravdu je nutí prožívat trápení znovu a znovu.

Je nutné jim způsobovat tolik trápení, zvláště když pravda, kterou jim řeknete, bude pravděpodobně špatně pochopena nebo rychle zapomenuta?

Efektivním způsobem, jak vstoupit do reality někoho s demencí, je použití terapeutického mlžení. To znamená, že souhlasíte nebo říkáte věci, které nejsou pravdivé, abyste někomu nezpůsobili utrpení a aby se cítil bezpečně a klidně. V mnoha ohledech se tato technika podobá tomu, když řeknete kamarádovi, že se vám líbí dárek, který vám dal, i když se vám ve skutečnosti nelíbí. Říct v takovém případě naprostou pravdu situaci nezmění a jen byste zranili city svého kamaráda.

Zde jsou dva příklady, které ilustrují rozdíl mezi naprostou pravdomluvností a použitím terapeutického mlžení.
I když se vaše konkrétní situace budou lišit, budou platit stejné principy jemného smíření se s jejich skutečností a nalezení rozptýlení.

Příklad 1
Vaše maminka: Škola už skončila. Maminka si mě teď přijde vyzvednout. Musím jít ven a počkat na ni!
Vy: Je ti 89 let. Už desítky let jsi nebyla ve škole. A nepamatuješ si, že tvoje máma zemřela před 25 lety? Nemusíš jít ven, protože ona pro tebe nepřijde.
Vaše maminka: Cože? Jak to myslíš, že je moje máma mrtvá? Ne! Nemůže být mrtvá!! Dnes ráno jsem ji viděla! Řekla mi, že mě vyzvedne!!! Musím jít ven a počkat! (Pláče, je rozrušená a křičí.)

Použití terapeutického mlžení

Vaše maminka: Škola skončila. Maminka mě teď přijde vyzvednout. Musím jít ven a počkat na ni!
Vy: Už je skoro čas jít. Maminka mě požádala, abych ti dal nejdřív svačinu, abys neměla při cestě domů hlad. Zatímco budeme čekat, dáme si džus a sušenky.
Vaše maminka: Dobře, dám si svačinu.
Využijte tohoto rozptýlení jako příležitosti k tomu, abyste ji zaměstnali svačinou a nějakou zábavnou činností, dokud nezapomene na myšlenku, že ji máma vyzvedne.

Příklad 2

Váš manžel/ka: Musím jít do práce. Jdu pozdě.
Vy: Co tím myslíš? Nemáš práci. Před 20 lety jsi odešel do důchodu. A nezapomeň, že teď máš Alzheimerovu chorobu. Přestaň se snažit chodit ven.
Váš manžel/ka: Proč to říkáš? Lžeš a snažíš se mě držet v zajetí! Proč se mě snažíš zastavit! Odcházím, jdi mi z cesty! (Jsou rozzlobení, rozrušení a mlátí věcmi kolem sebe.)

Použití terapeutického mlžení

Váš manžel/ka: Musím jít do práce. Jdu pozdě.

Vy (návrh č. 1): Nemůžeme tě přece nechat odejít bez dobré snídaně. Neboj, máš spoustu času, zapomněli jsme po změně času přehodit hodiny.
Dejte jim jídlo, pokud je správný čas, nebo svačinu/nápoj, pokud není. Zatímco budou jíst, příjemně si popovídejte o věcech, které je baví, abyste odvedli jejich pozornost od myšlenky na odchod do práce. Když jsou dostatečně rozptýleni jídlem, promluvte si o příjemné činnosti, kterou budete dělat společně, až dojí, abyste připravili další přechod.

Vy (návrh č. 2): Vezmi si bundu, dnes je trochu chladno. Máš s sebou oběd? Já ti pomůžu.
Jemně jim začněte pomáhat obléct bundu, a při tom si najděte příjemné rozptýlení: podívejte se z okna a začněte si povídat o ptácích, zastavte se před částečně dokončenou zábavnou činností, jako je skládání puzzle, zastavte se, abyste se napili vody atd. Když se budou věnovat něčemu jinému a rozptýlí se, je pravděpodobné, že myšlenku na odchod do práce pustí z hlavy.

Přeloženo a adaptováno z https://dailycaring.com/why-experts-recommend-lying-to-someone-with-dementia/