Smlouva o nápomoci

Smlouva o nápomoci slouží lidem, kteří potřebují podporu v rozhodování. Protože ji musí schvalovat soud, její vyřízení je procesně a časově náročné. To může být u rychle se rozvíjejícího syndromu demence problém. Navíc je smlouvu o nápomoci možné nahradit obyčejným doprovodem blízkého člověka.

Když má například dcera smlouvu o nápomoci ve vztahu k tatínkovi a ten půjde s kamarádem z hospody na úřad nebo do banky a uzavře tam nějakou smlouvu, tak úředníka nezajímá, zda tatínek má nebo nemá s někým podepsanou smlouvu o nápomoci, ani nemá možnost si to ověřit.

Právní akt, který byl podepsán v doprovodu “kamaráda z hospody” je možné zneplatnit bez ohledu na to, zda měl dotyčný v té době s někým jiným uzavřenou smlouvu o nápomoci.

Pokud člověk se syndromem demence na doporučení “kamaráda z hospody” nebo sám za sebe podepíše nevýhodnou smlouvu, soud ji může zpětně zrušit neboli zneplatnit. Soud však posuzuje pouze to, jak byl ten člověk v danou chvíli způsobilý právně jednat a do jaké míry byl ovlivněn jinou osobou. Jestli s ním někdo měl nebo neměl podepsanou smlouvu o nápomoci, soud nebere v potaz.

Výše jsou uvedeny důvody, proč se smlouva o nápomoci zatím v praxi moc nevyužívá. Teprve čas ukáže, jestli se uchytí v praxi. 

Mohlo by vás zajímat